|
|
"Beru svou práci vážně. A to můžete pouze tehdy, když se sami moc vážně neberete." Alan Rickman Alan Sidney Patrick Rickman pochází z velšsko-irské rodiny. Narodil se, jako druhý nejstarší ze čtyř dětí, 21. února, 1946 v Hammersmithu, Londýn. Jeho rodiče patřili k dělnické třídě s politickou příslušností k labouristům. Když bylo Alanovi osm let, jeho otec zemřel na rakovinu a matka se společně se svými dětmi přestěhovala na předměstské sídliště, kde začala pracovat. Alan nové prostředí neměl příliš v lásce a vysvobozením pro něho bylo získání stipendia na Latymerově střední škole v západním Londýně. Již v této době vystupoval v několika školních inscenacích a získal si pozornost svých učitelů, jako talentovaný herec. Už jako malý kluk rád kreslil a jeho snem bylo stát se uměleckým grafikem. Proto vystudoval design na Royal Academy of Art a tři roky pracoval jako grafik v Soho. V této době se také seznámil s Rimou Hortonovou, první a jedinou ženou svého života, s níž od roku 1977 naprosto harmonicky žije v Notting Hillu, aniž by se sní kdy oženil. Paní Hortonová je radní londýnských části Kensington a Chelsea za labouristy, a učí ekonomiku na School of Economics.
Takto vypadá RADA dnes
Alan
v souvislosti s ní řekl: "Ona
s tím vším nemá nic společného. Nelíbí se mi, když se zmiňuje její
jméno. Ztěžuje jí to život." Dále pak: "Myslím
si, že každému vztahu by mělo být dovoleno, aby měl svá vlastní
pravidla. Ona je tolerantní. Ona je neuvěřitelně tolerantní. Je zřejmým
kandidátem na svatořečení." Alan, kromě toho, že je svobodný, musí
čelit otázkám na to, proč nemá děti. Na jednu takovou otázku odpověděl:
"Měli byste brát v úvahu, že já nejsem jediný
kdo je v tom zainteresovaný. Je tu i jiný člověk. Rodinu bych měl rád. Někdy si představuji,
mít tři děti, ve věku dvanáct, deset a osm let, kterým bychom byli skvělí rodiče." K jeho první velké roli v televizi a jak jinak, než k roli "zloducha", ho přivedl právě již zmiňovaný "padouch" de Valmont z divadelního představení Nebezpečné známosti. Tam si ho všiml producent akčních filmů Joel Silver, který mu nabídl roli v připravovaném filmu Die Hard (Smrtonostná past). Byl to opravdový úspěch. Divákům se "jeho" Hans Gruber líbil a hlavnímu hrdinovi, kterého hrál Bruce Willis, se lehce vyrovnal. Mohlo by se zdát, že po tomto filmu přišly nabídky stejně významných rolí, ne-li těch hlavních. Tak se ovšem nestalo. Alan se vrátil zpět domů, aby mohl opět hrát v divadle, které nazývá svou "první láskou" a prostředí jako "magické". Naštěstí, si i přesto na nějaký ten film čas udělal, a tak se zrodili další "přitažliví hrdinové" jako šerif z Nottinghamu, který jistě diváky více oslovil, než samotný Robin Hood v podání takové hvězdy, jako je Kevin Costner; Eamon de Valera, Alexander Dane, plukovník Brandon, anděl Metatron a v neposlední řadě i Severus Snape. I přesto, že se Alan Rickman v roce 1995 umístil na 34. místě v anketě o 100 nejpřitažlivějších hvězd ve filmové historii magazínu Empire a v říjnu 1997 byl na 59. místě v anketě stejného magazínu o 100 nejlepších filmových hvězd všech dob, měl zatím jen jedinou příležitost zahrát si opravdu hlavní filmovou roli (Pozn.: budu-li brát Rasputina jako jednu z hlavních postav vedle cara, jeho manželky a syna Alexeje). Byla to role Franze Antona Mesmera, nazývaného také otec hypnotizmu, ve filmu Mesmer (1994). Pro Rickmana tento snímek hodně znamenal. S úmyslem udělat ho co nejlepší, provedl společně s režisérem Rogerem Spottiswoodem několik změn ve scénáři. To se ale hlavním investorům nelíbilo natolik, že odmítli projekt financovat. Vše odůvodnili tím, že s vyzněním celého díla a především hlavní postavy nesouhlasí. Dokonce řekli, že Alan Rickman není pro roli Mesmera dosti přitažlivý. Spor skončil u soudu, a přesto, že se nakonec peníze sehnaly a film se natočil, do kin se nedostal a skončil jen na videokazetách. Po této nepříjemné záležitosti byl Alan velmi zklamán a dlouho se s tím nemohl vyrovnat. V roce 1997 se Alan představil i jako filmový režisér. Za svůj režisérský debut, citově laděný snímek Zimní host, ve kterém si hlavní roli zahrála Emma Thompsonová se svou skutečnou matkou Phyllidou Lawovou, získal hned několik cen a nominací. Alan se objevil i ve dvou hudebních projektech. Zahrál si ve videoklipu k písni "In Demand" skupiny Texas, a ve skladbě "The Bell" z alba "Tubular Bells II", populárního Mikea Oldfielda, ho uslyšíme coby konferenciéra představujícího jednotlivé hudební nástroje. Na
"prknech, která znamenají svět" se naposledy objevil v komediálním
představení Private
Lives, které bylo k vidění v Londýně a následně i v New
Yorku. Alan si za roli v této hře "vysloužil" nominaci na Tony
Award v kategorii Nejlepší herec.
Upřesnění od Eowyn
High School: Latymer School,
London, UK (1964) |
