|
REPORTÁŽE
-
Rickmanka
- Arengil
FOTKY
- Mirdule
- Radka
- Milášek
- Domi (Miwla)
- Rickmanka
KE STAŽENÍ
-
Test od Kathy
(soubor .doc)
-
Klíč k testu
(na
vyžádání:-)
PAPÍROVÁ
LAMPIČKA
-
externí odkaz
N O V É
DISKUSE |
28. 8. 2008 Rickmancon ,,Za pecí,, od Rickmanky
Letos padl výběr na výše zmíněnou chalupu hlavně díky tomu, že ostatní
objekty měly v sezóně volno jen týdenní, což je nám už dobře známý fakt.
Málokdo už věděl, že bude uvnitř tak stylová, hlavně jedna místnost nám
byla ,,ušitá,, snad na míru. Jednalo se...no k tomu se dostanu později.
Takže to vezmem pěkně od začátku.
Byl pátek 8.8.2008-magický to den. Netrpělivě čekám na příjezd dvou
čarodějnických kolegyň-Alis a Cleo. Nevím, co přijede za auto, tak sedím
v kuchyni u stolu, kde mám výhled oknem k silnici. Je asi 10:45hod.,
když se kolem pomalu proplíží malý Peugeot. Ha, už jsou asi tady, říkám si
a vybíhám ven. Obě už mezitím vystoupí a okukují náš zbrusu nově
předělaný záchranný bus. Po vřelém přivítání se s nákladem stěhují do
kufru mého vozítka a pak ještě asi půl hodiny klábosíme o všem možném.
Hezky se to povídá, ale my musíme vyrazit na cestu, takže kolem
11:15hod. startujeme naše koště (jak říká s oblibou má drahá polovička).
Vzhledem k tomu, že tentokrát s náma bohužel nemohou z různých důvodů
jet Danča ani Vendy:-( vyhýbáme se Hradci Králové a míříme směr Nové
Město nad Metují, kde potkáváme naši, vidím dobře? Příčnou ulici:-) Moje
reakce byla: Příčná ulice!!! dupnu na brzdu, když se ve vteřině předtím
přesvědčím ve zpětném zrcátku, že za náma nic nejede. Zastavujeme u
chodníku a jdeme na věc. Úlovek je náš.
Poté pokračujeme na Dobrušku, před kterou se tyčí a vévodí u hlavní
silnice veliké smetiště-fůůj. Mineme Dobrušku a za malou chvíli jsme v
Rychnově nad Kněžnou. Poznávám toto město, i vím, kde je autobusové
nádraží, na kterém máme vyzvednout Severku. Co už nevím je, že mám
zastavit na křižovatce těsně u bílé čáry. Jsem zvyklá si dodržovat
odstup mezi auty, i na zmíněných křižovatkách. Zastavujeme tedy asi metr
a půl před čarou v odbočovacím pruhu vlevo. Když tu prostojíme už asi
třetí červenou a jsme rozhodnuté couvnout do vedlejšího pruhu, jet
rovně, otočit se a přijet tam z druhé strany:-D, přiřítí se chlap v
červeném autě, zastaví vedle nás (naštěstí měl taky červenou) a
gestikuluje rukama ukazujíc na zem a zároveň jakože ,,to,, nefunguje.
Nojo semafory nefungují-říkáme si, ale on už je nepříčetný, že nechápeme
cože se nám snaží říct. Až konečně vykřikne slovo ,,čidlo,, ááá jsme
doma:-))) Semafory fungují mršky. Snažíme se zaparkovat u Lidla, kde se
na nás nečekaně vrhne výběrčí parkovného:-o, odmítáme platit, takže
parkoviště jen projedeme a snažíme se zastavit u autobusáku. Ani tam
nepochodíme, všude samý zákaz vjezdu, takže to jistí benzínka. Ája s
Cleo jdou Severce naproti, aby nás v tomhle ,,obludiáru,, nehledala.
Drobná postava se k nám v pohodě vejde. Konečně jsme v plném počtu a
můžeme pokračovat k cíli naší cesty. Celkem v pohodě, teda až na kus
drkotající cesty, kde jsme se domnívaly, že snad jedeme po prázdné
pneumatice, dojedeme do Zdobnice. První živé duše u parkoviště se ptáme,
kde je naše ,,bradavická,, chaloupka:-P Jsme odkázány na dřevěnou
chatičku hned vedle, kde už nás čeká paní majitelka. Naše dočasné
bydliště je nedaleko již zmíněného parkoviště a krámku se sympatickou
prodavačkou;-)
Paní domu nás provedla nejdříve přízemím, kde jsme k našemu milému
překvapení zjistily (jakoby snad majitelé předem věděli, kdeže se bude
konati naše závěrečná zkouška z lektvarů), že nám připravili místnost
jako pro nás stvořenou. Na zdech netopýři a všelijaká jiná havěť včetně
čarodějnic;-) Ve výklenku, kde nám byl představen kominík jsme hnedle
viděly spíše našeho pana profesora:-) Bohužel se s ním ale nesmělo
hýbat,tak jsme našeho Severuse, kterého opět k naší radosti Radka
přivezla, posadily ,,do sklepení,, hned vedle krbu mezi pavouky. V patře
chalupy byly zajímavě členitě řešeny pokoje s velkou společenskou
místností uprostřed a velkými prosklenými dveřmi, které vedly přímo ven
do stráně s
místní sjezdovkou. Jako první příletivší na koštěti jsme si vybraly
pokoj hned dole v přízemí vedle kuchyně, v které byl billiar a pec. Po
vybalení nezbytného, hlavně teda oběda, jsem se coby řidič vydala pro
další členy naší milé společnosti. V Rychnově na náměstí volám Mirduli,
že jsem na místě. Ona mě sice vidí, já jí slepoň nikoliv. Terasu se
slunečníkem, odkud mi mávala, jsem jasně přehlédla. Ona prý původně z
nějakého nejasného důvodu taky, ale přesto se tam holky upíchly, asi, že
to bylo blíž. Sklerotický personál tohoto podivného podniku by si možná
ani nevšiml, že odešly bez placení.
Když nakládáme bagáž ke mě do auta, dorazí tamtéž i Světlana s Pájou a
vzápětí i Renata s Kamčatkou. Takže pak pěkně pospolu opouštíme náměstí
a se ,,smraďochem,, v čele stoupáme do kopce, abychom pak zase sjely
lesem dolů a podél potoka krásnou přírodou až na ,,místo činu,,. Chalupa
ožívá, natěšené studentky se po ubytování vrhají střemhlav do bazénu,
kde jsou ve svém živlu. Nakonec přijíždí Radka se svými tajemnými
krabicemi, manželem a malou Sárinkou, kterou ,,odbyde,, trochou mlíka a
pak papá, další bude zas až v neděli. Zábava se rozjíždí, Mirdule se
snaží venku rozdělat oheň. Na kousku papíru ne a ne ta dřívka chytnout,
holt ve městě se moc netáboří:-P Mačetami z kuchyně si upravíme klacky k
opíkání buřtíků. V průběhu večera je veselo taky u billiaru, kde je sice
někdy dost málo místa, respektive tam vadí regál s televizí, pec, stoly
okolo a lustr, viď Pájo:-) V patře ve společenské místnosti je už
nachystané ,,křeslo pro hosta,, a předčítání povídky od Arengil. Těšíme
se též na vyprávění LuckyDC a RenéeS, které měly to obrovské štěstí a s
Mistrem se osobně letos v červnu setkaly. Holky se navzájem doplňují,
místy i překřikují. Video, které vytvořila LDC z loňského setkání s
Alanem nemá chybu, je SKVĚLÝÝÝ!!!
Sobota má nabitý program. Od Mirdule dostáváme obrázkový test. Podle
gesta ruky, barvy kravaty nebo různých ,,ksichtíků,, máme určit správný
film. Přiznám se, že mi to dalo u některých obrázků pěkně zabrat:-o)
Druhý test, tentokrát otázkový, nám připravila Kathy. Ten byl pro někoho
(třeba pro mě) na propadnutí:-o) No nic, i tak jsme se u toho všechny
skvěle bavily.
Další bod programu byla procházka do blízkého i vzdáleného okolí.
Původně plánovaný výlet na Kunštátskou kapli ,,zvládly,, jen ty
nejzdatnější. Ostatní se odebraly různými jinými směry, hlavně, když
cestou byla hospůdka, chatička a jiná "chýše", kde by mohly své kosti
složiti a dobře se napapati:-) Naše čtyřka, Alis, Cleo, Severka a já
mezitím supěla po žluté turistické značce do kopce, který nebral konce,
směrem k Pěticestí vzdáleném od Zdobnice 5,5km. Odtud ke kapli to byl
jen kilometr po cestičce, u které rostly mňam borůvky. Cestou mineme dva
bunkry. Kaple je na hřebeni kopce, odkud by byl docela krásný výhled,
kdyby tady ještě postavili třeba rozhlednu. Cesta zpět netrvala tak
dlouho, možná taky z toho důvodu, že tři z nás se rozhodly po krkolomné
lesní cestě ještě běžet! I přesto jsme měly dobu oběda, stejně jako v
páteční den, posunutou o pár hodin:-)
Mezitím Arengil pracovala ve sklepení na přípravě závěrečné ročníkové
práce z lektvarů. Ti zručnější se během odpoledne pustily do výroby
lampy pod Radčiným odborným dohledem. Vytrženy od lampiček jsme na
rozkaz nelítostného profesora Snapea spěchaly složit zkoušku z lektvarů.
Bože to byly názvy:-DD a ty divné barvy:-) Česnek mnoho studentů spletl
coby Potterovo naložené oko! Zápach zemřeliny se mohl taky zaměnit třeba
co se barvy týká, se zeleným čímsi. Každopádně Severus byl tolerantní
(kde se to v něm sakra vzalo?) a nechal nám vcelku dost času na
odpovědi, ba dokonce jsme mohly ty jeho patoky i ochutnat! Kdo byl
hotov, mohl se vrátit ke své rukodělné práci, jiní se odebrali ke svým
tágům. Mezitím Kathy s Domi opravily vědomostní testy, jejíž výsledky
jsme se záhy dověděly. Zvítězila RenéeS a jako odměnu dostala od autora
testu tekutou mňamku. Mirdule nezůstala pozadu a taky nám přečetla
výsledky filmo-testu. První místo a potlesk k tomu patří s 30 body z
možných 32 Alis;-) Jako odměna, nejen pro Alču, ale i pro nás, co se
,,jen,, zúčastnily, čekají skvělé podšálky Made by Mirdule;-) Nakonec i
Arengil nám přečetla výsledky našeho snažení a světe div se, Cleo coby
nepiják vyhrála! s plným počtem uhodnutých dryáků:-o) Za to taková
Jitka, u které by jeden čekal více než jen jeden správně označený
lektvar, uzavírala naší výsledkovou listinu s nedostatečnou. Ostatní,
více či méně podle Snapeovy momentální nálady, buď prošli nebo ne.
Odpoledne, stejně jako celý den nějak moc rychle utekl a byl čas na
večeři. Cleo nám musela opětovně zažehnout táborák, aby si mohli
opozdilci dopřát nezdravé buřtíky či klobásky. Ještě nás čekal muzikál
od nováčka Severky (závidím jí, že se nestydí a má talent;-)) Text si
zvládla sama připravit během tří týdnů! Čtené úryvky střídala se zpěvěm,
když si předtím písničky vypůjčila především z muzikálu Angelika. Radce
u záznamu dojde v kameře baterka, ale kabel to jistí:-) Velký aplaus a
rozsvícené Alano-lampičky zakončily nejen toto vystoupení, ale i celý
dnešní SUPER-DEN! Vlastně ne, ještě si někteří z nás nezahráli "to s
těmi koulemi":-o) Takže nejdřív hup pod sprchu a pak v pyžamu s hábitem
,,přes,, se pouštíme do popůlnoční trojhry. Před poslední hrou, kdy už
je jasné, kdo to líp koulí, někoho napadne hrát o choulostivou fotku
Snapeovu:-P Pája s Cleo se sice snaží, ale je to marné, my jsme prostě
sehrané;-) Vítězný tým se o tuhle trofej rád podělí. Ája bere "hambatého
Snapea", mě musí stačit co mám doma:-D Okolo třetí hodiny ranní padáme
šťastně unavené do svých postelí.
Je tu neděle a s ní závěrečné společné focení v naší oblíbené místnosti.
Hádejte kde? Správně studenti, ve sklepení s naším drahým ,,voskovým,,
Severusem. Mirdule neví, kdy přestat fotit, dejte ,,děcku,, do ruky
dálkový ovladač, že:-P Bohužel už se toho dne nic jiného nedá stihnout,
než zabalit věci, 1x si zahrát billiar%-) a čeká nás loučení. V 11hodin
odevzdáváme majitelům celou chalupu, díky bohu jsme jí nepodpálily,
kulečník vydržel naše začátečnické i pokročilé ,,umělce,, a pec taky
nespadla;-) Jako zvonění budíku přijel načas Radčin manžel s malou
Sárinkou. Ostatní už taky nakládají svá zavazadla do Krásnohůlského
kočáru a ostatních ,,létajících aut,,. Odvážím zpět na náměstí do
Rychnova n/Kn. Severku, kterou čeká dlouhá cesta do Jižních Čech,
Silence a Jehú, které s ostatníma budou pokračovat ,,bradavickým
expresem,, směr Praha.
Zbývá už jen naložit Áju a Cleo. Zpáteční cestu plánujeme přes Deštnou v
Orl. horách, čímž se vyhneme dopravně nesympaticky značenému Rychnovu. A
jelikož Dobruška je naopak městečko malé, ale o to víc se v něm cítíme
lépe, dáme si ještě na náměstí zmrzku a... ehm, to raději nebudeme
prozrazovat:-P
Závěrem chci jen říct, že ti, co s námi letos nejeli nebo se z nějakých
jiných důvodů obávali letět poprvé, přišli o skvělé zážitky těchto NEJ
www AR stránek!!! A ti, co letos nemohli třeba z rod. či jiných důvodů
si to určitě vynahradí na tom příštím!!!
Už teď se na Vás zase těším a tímto všechny srdečně zdravím;-)
Rikki
Bonzblok z
RICKMANCONU ´08 (8. 8.–10. 8.)
(vlastnobrčně
sepsáno Arengil)
Den prvý.
V 11.00 jsme šťastně nastoupily do vlaku směr Praha=>Rychnov. (S jedním
přestupem, tuším, u kterého jsme samozřejmě vyvolaly paniku, protože
nikdo nevěděl, kde máme vystoupit. Ale nepředbíhejme.) Asi po pěti
minutách jízdy někdo řekl obligátní „Už tam budem‘?“
Pak Jitce spadlo víčko od pití na zem a v horlivém rozhodnutí jeho
dezinfikace se vyklonila z okna a polila Mirduli a Jehuditku vodou.
Na nádraží Vysočany přistoupila Lucka D. Colton, měla perfektní make-up,
kawaii sukýnku, přišla, flákla sportovní taškou o zem a řekla, že se na
to může ...cenzurováno..., protože se jí vylilo kafe do tašky. V podobně
žertovném duchu jsme pokračovaly téměř celou cestu. Dojely jsme v plném
počtu: Nifredil, Mirdule, Jitka, Silence, Lucka D. Colton, Jehudit,
Renée, Eowyn, já a dvě nové tváře Kathy a Milwa (Domi je lepší, Milwu si
nebudu pamatovat). Nakonec jsme vystoupily správně, a dokonce jsme ani
neztropily moc velkou ostudu.
Milášek a Rickmanka přišly do hospody v Rychnově na náměstí (jediné,
která se nám nakonec nelíbila), kde jsme si mezitím daly pivo a
protiupíří česnečku (v horách jeden nikdy neví). Zatím se máme dobře
(zatím také píšu průběžně, později bude hůř, až to budu muset lovit z
paměti), i když hospoda samotná stojí za ...cenzurováno..., servírka
„nestíhala“, nakonec nám to neuměla ani namarkovat, no hrůza. Škoda, že
tuhle výmluvu my v práci použít vesměs nemůžeme. No jo, to jsou ty
výhody venkova...
Byly jsme rozvezeny záchrannými autobusy (já se Silence jsme se svezly
státem chráněnou památkou patřící Rikki - nechť je ještě dlouho
povoleným vozidlem!) zhruba 12 km k chatě Za pecí.
Na chatě už byl celý organizační tým: Alis, Cleo a Severka. Též jedna
nováčkovská rodinka Renata s Kamčou, které jsme viděly prvně a pevně
doufám, že rozhodně ne naposled :) Brňačky Světlana s Pájou si taky
udělaly čas - skvělé! A k naší nemalé radosti dorazila i Radka se
Severusem. Nejmladší rickmaniačku Sáru jsem bohužel viděla jen později
na fotce, protože odjela s tatínkem domů. (Pokud jsem někoho zapomněla
uvést, tak se hluboce omlouvám, ale počítala jsem to a 21 mi vyšlo.)
V chatě Za pecí jsme v prvé řadě objevily sklepení (a mrtvého
sklepmistra v těsném sousedství), kde byli po zdech vymalovaní netopýři
a pavouci, ale především nás upoutalo nádherné klenutí obložené
břidlicí. Jen jsme musely odstranit prasáckou maloměšťáckou výzdobu,
která se ke Snapeovi prostě nehodila, a nahradit ji vzdělávacími výnosy
(za které vděčíme skvělému kolektivu kolem Potterwebu & Soví pošty, s
nímž jsme byly já a Nifredil seznámeny na Festivalu fantazie. Z hlav
těchto dam vyšel i nápad na lektvarovou soutěž, kterou jsem si s
dovolením autorky zapůjčila, i když přejmenovanou a pozměněnou - přece
jen máme raději Snapea než Křiklana). Po vybalení jsme ve sklepení
shromáždily (a zdokumentovaly) veškerý alkohol (a že ho bylo požehnaně –
celkový výčet má u sebe Renée).
Profesor Snape pak zakázal pod trestem pověšení za paty panem Filchem
chlastat před Závěrečnou zkouškou z letvarů sedmých ročníků. Ovšem těm
nejschopnějším se podařilo otočit dvě flašky vína za sklepmistrovými
(mými!) zády.
Nahoře byla chata velmi členitá a netypicky řešená, navíc s bezvadnou
kuchyní, které vévodil dlouhý dubový stůl s lavicemi, kam se pohodlně
vešel celý fanklub i se sousedovic kočkou. Součástí prostorné kuchyně
(která zde plnila funkci opravdového srdce domu) byl i hnípací koutek s
televizí. Výhled z ložnic (všechno ve dřevě i s červotočem - Jitka pak
tvrdila, že na ni jeden přelezl a pokousal ji. Zvláštní, doteď mi
nepřipadala jako dřevo :D) byl bezvadný, venku byl krytý bazének (ano,
našly se odvážlivkyně, které do té ledárny i vlezly – vše je pečlivě
zdokumentováno) a ohniště (od silnice oddělené zelení), kde jsme si
navečer opekly buřty, při kterých Renée s Luckou popisovaly zážitky z
Eastleighu (doufám, že to píšu dobře), kde se uskutečnilo další setkání
s Alanem. (Vzpomínaly jsme i na to první v Royal Albert Hall.) V chatě
nám Lucka jako bonus ukázala fotky - holkám to na nich moc slušelo a
Alan se v jejich společnosti zjevně usmíval, na rozdíl od fotek s
Gertrudami - nic proti nikomu, ale svítivě oranžovou halenu a hippie
šátek bych si na setkání s Mistrem fakt nevzala!
Když se setmělo, uhnízdily jsme se v hnípacím koutku na pohovce a
polštářcích (já v křesle - to je ta výhoda starých a nemohoucích :D) na
mé autorské čtení „Dnes neumírej“. Radka vtipně poznamenala, že v tom
křesle vypadám jak z pořadu „Křeslo pro hosta“. Povídka s Hansem
Gruberem bude ve dvojím vydání (až kompletně projde zažívacím ústrojím
betareadu) v již čtené podobě u Alis, v alternativní slashové verzi s
upraveným koncem u mě na livejournalu a u Laury na Underwearu. O adresy
a hesla si můžete napsat například v klubu Alan Rickman na Lopuchu nebo
mailem.
Později bylo uvolněno více alkoholu, s nímž se značně uvolnila i nálada.
Pustily jsme si pár Lucčiných klipů, po kterých asi do tří do rána jel
Henry Proper. Tak skončil den prvý. Jediný negativní zážitek pro mě byly
příliš vysoké polštáře, ale starý vandrák si v nouzi vypomůže i haldou
svršků (když na to přijde, i cizích).
Den druhý.
Ráno začalo pádem Lucčina kartáčku na zuby do záchodové mísy. Posnídaly
jsme, co se dalo, a vypravily se v několika skupinkách na procházku.
Jinými slovy: táhly jsme se jako smrad. První, turisticky nejzdatnější
skupina pod vedením Alis došla nejdále – až ke 13km vzdálené Kunštátské
kapli, druhá (Nifredil, Mirdule, Světlana, Silence, Milášek a pár
dalších...) došla podle fotek také dosti daleko, třetí (Radka, Lucka,
Domi a já) jim šla naproti a čtvrtá samostatná skupina (jednočlenná) šla
trasu nejkratší. Styčné místo všech skupin (kromě první, která v té době
ještě nedorazila) byla vynikající hospoda (jaké překvapení) jménem
Zdobnice, kde jsme výtečně a levně poobědvaly. Nejlepší byla reakce
hostinských, když nás tam přišlo nejdřív asi pět s tím, že nás je ve
skutečnosti dvacet. Protočily se jim panenky, ale pak řekli, že to
nebude žádný problém, a musím říct, že opravdu nebyl. Na jídlo jsme
nijak dlouho nečekaly, navíc měli točenou kofolu, čímž si její milovníky
mezi námi zcela získali.
Ještě jeden postřeh skupiny č. 3, než se spojila s ostatními: před
hospodou stál dřevěný jezevčík, na kterém seděli - tělo na tělo - čtyři
postarší cyklisté (v těch svých legračních oblečcích). Požádali nás o
vyfotografování a skupina č. 3 neodolala, aby si tutéž ostudu neudělala
taky. :)
Po obědě byl menší skluz, za který se ještě jednou omlouvám; poněkud
jsem neodhadla časovou náročnost přípravy svého programu (Závěrečné
zkoušky z lektvarů) a navíc se Severusem o samotě ve sklepení ten čas
tak letí... Naštěstí Radka skluz pohotově vyplnila tradiční dílnou (rok
od roku složitější). Každý zájemce si mohl vyrobit překrásnou lucernu ve
tvaru věže s okénky do Alanova/Snapeova soukromí (pracovně mnou
pojmenovanou Azkaban - dát do každého okna někoho, kdo tam kdy seděl, by
bylo docela vtipné zaznamenání historie HP cyklu, ale to by pak chtělo i
ty mříže - no tak třeba napřesrok...). Dílna měla jako obvykle veliký
úspěch. V mezičasech se stihly znalostní a obrázkové testy z oboru Alan,
z nichž ten znalostní s přehledem vyhrála Renée (ve svých tradičních
krabích kawaii bačkorách), 2.místo pak Alis (holt znalec se nezapře) a
na 3.místě Jehudit. V obrázkové soutěži vyhrála Alis, na druhém místě
Renée a na třetím Lucka D.Colton. Vše za krásné věcné ceny od Kathy a
Mirdule (našeho dlouholetého sponzora), které se rozdaly večer. My
ostatní jsme si odvezly alespoň podšálky a záložky s Alánkem na památku.
Ještě jsem zapomněla poznamenat, že v dolní kuchyni (hned naproti
sklepení) stál kulečník. Že holky hrály, jsem se dozvěděla až z fotek
(Jitka s Nifredil jakožto úplné začátečnice se do toho prý pustily
taky), ale rozhodně zdaleka nejprofesionálněji se k téhle vpravdě
hospodské hře stavěla notorický nepiják Alis (ale už se to lepší,
medovinu neodmítne :D). Zužitkovaly se i zbylé buřty, ale jídla opravdu
tentokrát bylo až příliš...
(Odtud píše prof. Snape:)
Pak konečně nadešel čas Závěrečných zkoušek z lektvarů pro 7. ročníky (a
jednu nadanou druhačku, která z ministerské protekce přeskočila pět
ročníků – neptejte se mě, jak je to možné). Studenti se dostavili -
navzdory varování - nedostatečně vybaveni, neměli totiž svá pera! Potter
nebyl ke zkoušce připuštěn, poněvadž celý školní rok protrajdal na
skautských výpravách. (Píši mu proto trolla a doufám, že nebudu později
popotahován za topení studentů-hrdinů! Ostatně fingovaná smrt mi už
alibi dodá.)
Studenti měli za úkol identifikovat deset různých lektvarů, které
probírali během sedmiletého studia v Bradavicích (tedy naprosto
triviální záležitost), což se jim více či méně dařilo (někde pomohla
alespoň čistá krev nebo soukromé hodiny, někde osobní přímluva movitých
rodičů), jediná slečna Cleo dosáhla plného počtu bodů (tykání až po
maturiťáku), ostatní už zdaleka tak úspěšní nebyli, zjevně nepokládají
lektvary za dost důležité pro život. Však oni prozřou, až jim někdo
jednou nalije do čaje veritasérum...
Dvě studentky propadly (jedna na vlastní žádost, protože se jí ještě
nechce jít makat - co to zamlouvat, byla to slečna Renée) a zkoušku si
zopakují za rok, kdy už já, Severus Snape, budu dávno v Austrálii. Po
skončení zkoušek byl uvolněn zbylý alkohol. Po lektvarech i přísadách se
jen zaprášilo. Zvláštní, že nejvíc (všem) zachutnalo právě veritasérum,
také matoucí lektvar (zřejmě Jitce, protože hlavní složkou tohoto
lektvaru byl rum), Potterovo (už drobet rozteklé) oko, o které přišel v
druhé válce s Voldemortem, když si je omylem vypíchl hůlkou (vypila ho
sl. Pája. Že by zakuklená Potterova ctitelka?), univerzální utrejch
(skončil ve sl. Eowyn!!! O tomto lektvaru jsem se domníval, že je
doopravdy jedovatý - a ona to přežila!), Felix Felicis (sl. Alis a já) a
jediné, co doopravdy zbylo, byl Trollí dech, jedno příliš sladké víno a
trochu griotky. Inu, kdo šetří, má za tři. :)
(Opět pokračuje Arengil: „No tak, profesore, vraťte mi to pero...!“)
Program se sice (jako každoročně) dostal do menšího skluzu, ale v
podstatě se stihlo všechno. Později večer jsme se sesedly nahoře v
kuchyni, byly vyhlášeny výsledky všech testů, zkoušek a soutěží -
vítězům se dostalo bouřlivých ovací a hodnotných cen, sponzorům upřímné
poděkování.
Na pozdní večer byl pak připraven poslední bod programu, a to víno -
Alan - zpěv, to třetí v trochu stydlivém, nicméně znamenitém podání
Severky (příště už jistě bude sebevědomější a už se nás nebude bát ;D),
která si přepsala několik muzikálových písní (pokud jsem dobře
vyrozuměla, tak ve vlaku cestou na Rickmancon). Klobouk dolů, byla to
nádhera. Posléze se osmělili i nepěvci (vzpomenu zejména Domi a „Dva
havrany“). Musím ovšem říct, že k „Vínečku“ ani „Kaťuše“ tentokrát
nedošlo, byly jsme zřejmě příliš střízlivé, i když se to Lauře bude
jistě zdát podezřelé a silně nepravděpodobné.
Den třetí.
V neděli už se především hromadně uklízelo a jelo domů (zas to tak
šíleně rychle uteklo...). Daly jsme chatě Za pecí i Rickmanconu ´08
poslední sbohem. I nastalo velké loučení s těmi, kteří se rozjedou na
opačný konec republiky (případně ještě dál), a můžeme jen říct, že na
letošní ročník (včetně nových přírůstků) nikdy nezapomeneme.
Ve vlaku na Prahu jsme se vzájemně orazítkovaly (vlak taky) a unaveně
dokodrcaly domů, už s vidinou těšení se na Rickmancon ´09.
Dodatky:
Na tomto místě bych chtěla poděkovat Alis, Cleo a Severce - prostě
celému organizačnímu týmu, dále obětavým majitelkám záchranných autobusů
a všem, kteří, ať už aktivně, nebo pasivně nějak přispěli k programu a
celkové atmosféře conu. A doufám, že se zase šťastně shledáme -
nejpozději na příštím conu). Takže ještě jednou: díky za skvělý víkend a
ahoj za rok!
Zvláštní poděkování Nifredil za korektury a Alis za přípodotky.
|
