The Reading room
Eastleigh, jižní Anglie - 28. června (reportáž od Lucky D. Colton)

RenéeS a já jsme se 28.6.2008 vypravily do anglického Eastleigh, malého městečka na jihu Anglie, kde se v tamním divadle konalo představení „The Reading room“. Nejednalo se však o klasickou divadelní hru, nýbrž o taneční představení kombinované s prvkem recitace a předčítání.

Režisérem a zároveň choreografem tohoto moderního tanečního kousku byl Jonathan Lunn, který na něm původně pracoval společně s nedávno zesnulým režisérem Anglického pacienta či Truly, madly, deeply, Anthonym Minghellaem. Podle vlastních slov režiséra „The Reading room“ měl být poctou a zároveň byl věnován tomuto uznávanému režisérovi, který byl mimochodem blízký přítel Lunna.

Představení samo se skládalo z převážné většiny z tanečních čísel, přičemž se jednalo o velmi netypický, moderní tanec, který byl prostřídán nebo doplněn souběžným předčítáním textů jak básnických tak i prozaických. Úlohy předčítání textů od Samuela Becketta, Billy Collinse či samotného Anthony Minghella se pak na každém jednotlivém představení zhostil některý z předních anglických herců a hereček jako například: Juliet Stevenson, Miranda Richardson, Dexter Fletcher a ten (pro nás) nejdůležitější - Alan Rickman.
 

Představení se nám velice líbilo. Alan se své role vypravěče zhostil s dokonalostí a precizností jemu vlastní. Při recitování stál nehnutě, zrak upřený někam do dály, plně koncentrován na svůj projev, který pronášel klidným ale důrazným hlasem. Jeho přednes byl naprosto bez chyby. Seděly jsme úplně zařezané do sedadel, z toho jak nás jím vyřčená slova obklopovala a dostávala.

Výkony Alana i tanečníků byly výborné, proto jsme byly poněkud rozhořčené, když obecenstvo už po druhé děkovačce přestalo tleskat. Opravdu nám to připadalo trapné, v Anglii si ale prý na dlouhé děkovačky nepotrpí… Opravdu škoda, zvláště i proto, že Alan při ní stál přímo před námi, téměř na dosah ruky.

Po skončení představení jsme se přesunuly do foyae divadla a doufaly, že se tam objeví i Alan. Ve foyae jsme zahlédly i Rimu, podle čehož jsme tušily, že naše šance jsou vysoké.

Alan skutečně po několika minutách přišel a hned jak se tam objevil, seskupila se u něj celá řada fanynek, které toužily po autogramu či fotce. On velkoryse souhlasil a tak za pomoci pracovníků divadla, který dav zformoval do fronty a postupně k Alanovi pouštěl, obšťastnil každou fanynku společnou fotkou či autogramem.

Bylo nám sice Alana líto, že musí podstoupit něco takového a že ho to musí určitě obtěžovat, ale nemohly jsme si nechat ujít příležitost a proto jsme se také se do této „fronty“ zařadily. Renée se dostala k mistrovi jako první. Požádala ho o autogram a byla velice příjemně překvapená, že dokázal napsat její jméno správně. Pak následovala společná fotka, při které bylo téměř nezbytně nutné se k Alanovi přitulit :-) Nebyl proti… :-)

Já jsem se k Alanovi dostala až mezi posledními. Bylo mi trošku trapné ho obtěžovat – vždyť posledních nejméně 20 minut se trpělivě věnoval až moc nadšeným fanynkám a už toho musel mít dost – proto jsem ho jen krátce pozdravila a požádala o fotku. Opět mírné přitulení za účelem společné fotky a pak jsem se s ním podáním ruky rozloučila.

Ještě několik minut po tom, co se vypořádal se všemi fanynkami, setrval v prostorech divadla, takže jsme měly možnost kochat se z dálky pohledem na něj a jeho přítomností. Po boku Rimy si povídal s režisérem a s tanečníky z představení. Nakonec všichni společně odešli.

Z toho večera jsme si odnesly překrásné zážitky a ještě více se utvrdily v tom, proč mistra obdivujeme.

On je neskonale šarmantní, příjemný člověk s velkým charismatem.

A samozřejmě excelentní herec;-)

Oskenovaný autogram od RenéeS
 

Před použitím výše uvedených informací a skenu na vašich stránkách, prosím, kontaktujte autora reportáže! Děkuji
(Before using this scan on your page, please ask the owner. Thank you)