|
Králova
zahradnice
Febiofest, Praha - 20. března 2015 (reportáž od Anchor)
Po skončení diskuze po Králově zahradnici (20.3.)
Alan kamsi rychle zmizel a vypadalo to, že už jej nespatříme
více. I nesmířila jsem se s touto představou a
přesvědčila kamarádku k potloukání se
po budově. :) Ne že bychom lezly bůhvíkam,
naším revírem bylo
schodiště.
Po nějaké době přibližně stejně dlouho
trvajícího
vystávání důlku v druhém a
posléze i prvním patře jsme se odebraly dolů, že
jako půjdeme pryč. Díkybohu jsem ovšem
svým ne moc ostřížím zrakem uzřela
jakousi skupinku lidí u nějakých
dveří, a navzdory davům ostatních,
šinoucích se do jiných
kinosálů, jsem pojala podezření, že se jistojistě
jedná o frontu na Alana.
Naštěstí jsme na jejím docela
vzdáleném konci potkaly dva
přátelské fanoušky, kteří
se ničeho nebáli a byli akční natolik, že jsme se
díky nim dozvěděli, že prý půjde Gold Class
východem. Protože jsme nevěděli, kde se
nalézá, vyběhli jsme před budovu na průzkum
terénu, leč narazili jsme pouze na závoru a
nepřátelského bodyguarda u ní. Tak
jsme se vrátili, protože jeden ze
spřízněných fandů z naší
již několik minut staré čtyřčlenné skupinky
dostal nápad, že se půjdeme zeptat nějakých
povolaných osob dovnitř a tentokrát to
nevypadalo, že plán zůstane jen u slov.
Nakonec jsme se hned u jiného vchodu, než ke
kterému vede červený koberec, dali doprava (asi)
a tam už jsme po pár krocích narazili na
malý hlouček osob
svírajících natěšeně i
nervózně zápisníky s
psacími potřebami. Tak jsme se k nim přidali. Z
dáli k nám dolehl hlas bodrých
bodyguardů, vedoucích krajně
nepříjemné pesimistické řeči,
mající ve svém obsahu již
neznámé věci, které pro nás
vyznívaly nepříznivě.
No za ani ne půl hodiny udělali poplach a prosklenými dveřmi
jsme spatřili scházet po schodech postavu toužebně
očekávaného člověka. Alana Rickmana osobně! :D I
do možná pobavených pokynů bodyguardů (nebo kdo
to vlastně byl), abychom utvořili řadu po jednom, zaznívalo
neustávající "Oh my god, OMG, oh my
god" překvapivě od mužské poloviny dvojice našich
nových přátel. V duchu s jeho výroky
nepochybně souhlasili všichni, však před
námi opravdu stál ten slavný
obdivovaný herec!
Roztřesenýma rukama jsem shodila
školní batoh (hned po
vyučování jsme nasedly na
nejdřívější vlak, abychom stihly
vyzvednout lístky od jisté
ušlechtilé bytosti, která měla dva
navíc a jejíž nabídku jsem
naštěstí stihla zaregistrovat jako
první), nic nedbajíc obav kamarádky,
že se mi s ním něco může stát. Věci pro autogram
jsme měly připravené - já diář se
vstupenkou (ale podepsat bych si tu druhou věc asi už nenechala, aby se
dostalo na všechny) a ona sešit chemie, neb nic
jiného v batohu zbaveném skoro všeho
na tomto našem dobrodružství nutně
nepotřebného nenašla.
Než jsem se nadála, už mezi mnou a Alanem byli jen dva
lidé, pak logicky jeden! :o I když bodyguardi
několikrát říkali "Žádné
fotky!", svírala jsem v rukou jen foťák, věci k
podpisu měla pesimistická kamarádka -
škarohlíd stojící hned za
mnou. :D Tu se ta osoba přede mnou začala pohybovat celkem rovnoměrně
zrychleným pohybem doleva, i cesta mezi mnou a
splněním mého přání byla
volná! Tak jsem se hned vydala svému
štěstí vstříc a okamžitě začala
pronášet pracně naučenou větu "May I take a
picture with you?" Spustila jsem bezchybně a plynule, možná
také díky tomu, že Alan nikoho neoblažoval
očním kontaktem. Během celé doby panovalo
všude ticho, i bodyguardi s pořadatelem mlčeli! :) Hned po
pár slovech nasadil takový vtipný a
naštěstí usměvavý výraz,
který bohužel nemůžu dohledat na internetu, a
poté, co jsem svá slova doplnila
jedním "Please", za chvíli začal
kývat, že ano, smím. :) Tak už jsem přestala
být klidná a čtyřslovné
poděkování "Thank you very much!" (i tak
nezajímavou diskuzi si musím zaznamenat,
však se jedná o slova, která jsem
zrovna já řekla před tím hercem ;)) jsem
rozdělila napůl. Bohužel mě neobjal, jako to dle fotek
dělávají jiní, tak se má
nenechavá packa jen dotkla jeho nebohé ruky
(nezáviďte, ne prstů :D).
To, že jsem nepoučila předem kamarádku, aby mě vyfotila na
výšku, a do pozadí se mi vloudil
pořadatel, který byl jako jeden ze tří (on, Alan,
asi překladatel) vyfocen s Alanem na tiskovce předchozího
dne, možná se objevil vedle něj i tohoto dne, ale nejsem si
jistá, protože jsme seděly dál, si
zkusím příště víc
ošéfovat, ale tak dobrý, fotku s
mistrem mám! :D
Poděkovala jsem pro jistotu ještě jednou a nějak uhnula
kamarádce doleva. Ta zapomněla veškerou
angličtinu a po několika pokusech o srozumitelnou větu ji bohužel
zarazili bodyguardi, tak si nechala jen podepsat zadní
stranu sešitu. Přece by se mu nepochlubila s tím,
že se jeho podpis bude skvět vedle organické chemie! :D
Sice jsem před příchodem našeho herce do
éteru vyhlásila, že svatosvatě
přísahám, že s ním chci mít
jen jedinou fotku* po té, co se bodyguardi bavili nad
tím, jak když u Alana budeme stát,
každý si při podepisování vzpomene na
milion přátel a příbuzných, přece jsem
využila příležitosti a svůj diář mu podala, aby
mi jeho autogram vepředu každý den připomínal
štěstí, které mám, a tuto
událost.
Samozřejmě jsem před odchodem zase poděkovala, snažila jsem se, aby to
vyznělo co nejlíp a patřičně vděčně. :D U věcí
jsme se radovaly s kamarádkou, když tu se stalo přesně to, o
čem jsem možná někde četla, a to sice, že se po
podepsání další věci jinak
mlčenlivý Alan vydal k nám. Mně, která
jsem k němu byla čelem a možná si pamatoval, že to
já jsem z nás dvou s kamarádkou
mluvila bez chyby, se podíval do očí :) a zeptal
se, jestli se s ním kámoška
také nechtěla vyfotit. (No jo,
zajímavý a neobvyklý rozhovor, že? :D)
Byla bych docela spokojená, kdyby když jsem k němu
vzhlédla a on už mluvil, nezměnil ve vteřině
výraz na über pokerface! :D Tak jsem se
nevytlemovala, jen zakývala hlavou a zapnula
foťák. Protože se mi ale moc pěkně usmál, po akci
jsem se na něj zazubila s palcem nahoru. Už bohužel nevím,
jak přesně se zasmál v odpověď.
Můj návrh na pokračování v
očumování herce se u kamarádky
nesetkal s ohlasem, spěchaly jsme tedy rovnou na metro, abychom pak na
nádraží dlouho čekaly. Toť mé
možná druhé setkání s
Alanem Rickmanem (poprvé jsem ho možná viděla v
Londýně - anchorin.blog.cz/1306/nadrazi-east-croydon) a
jistě se ještě hodněkrát setkáme! :D
*klepe na všechno v dosahu*
*chtěla jsem nejdřív jen fotku, protože už mám od
něj autogram s věnováním na fotce z jeho
vlastních zásob, kterou poslal ve své
obálce (sám ji nadepsal, jde to poznat) za
své peníze 3:) 3:)
***
Anchor
Před
použitím výše uvedených
informací a skenu na vašich
stránkách, prosím, kontaktujte autora
reportáže! Děkuji
(Before using this scan on your page, please ask the owner. Thank you)
|