Jeho vlastní slova
O Alanovi je známo, že nemá rád interview a málokdy hovoří o sobě. Níže je výběr jeho výroků, které vybrala Tami.

Alan o Bruci Willisovi: „On je nejlepší, velmi dobře se stará o atmosféru na place. Je hrozně legrační – tak, jak očekáváte. Ale dovede se taky velmi dobře pohybovat před kamerou; ví přesně, co právě dělá.“

„Hans, moje postava ze Smrtonosné pasti, je dobrá role; je legrační hrát padouchy, ačkoli nechci, aby se z toho stal zvyk.“

„Je to legrace být zlý.“

„Vincent Price byl vynikající taky v komediích a je strašně všestranným hercem. A všichni víme, kam ho přivedl jeho talent hrát padouchy: zaškatulkovali ho na celý život. Ale cením si toho, když mě k němu přirovnávají.“

„Jsem o dost míň vážný, než si lidi myslí, je to asi tím, jakou mám tvář.“

„Sláva je minové pole, tolik místa v novinách se věnuje životům a názorům herců. Opravdu si zatím nejsem jistý, jak moc z toho je relevantní.“

„Hrozně rád cestuju a nemám děti, takže mám velkou svobodu.“

„Mám rád, když nevím, co budu dělat. Užívám si bláznivých plánů, které se zrovna objeví. Rád strávím celý den na toboganu, čím nebezpečnější, tím líp.“

„Často nenávidím divadlo. Myslíte si, zase musím zdolat Mount Everest, dnes večer. Ano, divadlo může být dost děsivým místem pobytu.“

„Nejím to správné jídlo, nejsem mnich a jsem velmi společenský. Ale nejsem hloupý.“

„V Americe se cítím víc sám sebou. Můžu se tam vracet, a mají tam zábavní parky. Ideální zábavou by pro mě byla Magic Mountain (obří horská dráha) bez stání ve frontě.“

„S většinou novinářů mluvím nerad, protože se snaží redukovat cokoli na jednostránkový článek a nutí váš srovnávat věci.“

„Je to podivná oblast. Jste tam, na patnáctistopovém plátně a lidé mohou vyvíjet nejrůznější fantazie s vaší tváři, které s vámi nemají nic  společného. Musíte se s tím vyrovnat.

„To, že jsem neměl děti, mi dalo větší prostor pro mou práci. Jsem si jistý, že je to pravda a když pracuji, tak se tomu věnuji na sto procent, ale jinak nepoposedávám a nestýská se mi po hraní.

„Nikdy nemluvím o svém soukromém životě. Je to vůči příbuzným nefér, vidět, jak se o nich píše. Mají své životy a proč by měli do něčeho takového zataženi?“

„Jaký jsem jako herec, se odvíjí od toho, jaký jsem člověk. Jak myslím a co dělám. Můj život se mění každý den a doufám, že i práce.“

„Můžete hrát pravdivě nebo můžete lhát. Můžete o sobě určité věci odhalovat nebo je skrývat. A tak se o sobě publikum něco dozví nebo taky ne. Doufejte, že nebudou odcházet z divadla a myslet si: „To bylo pěkné … je tu někde taxi?“

„Mám ambivalentní vztah s bílým hedvábím“

„Souhlasím, že je tady temnota k objevování, ale to je něco mezi mnou a mými diváky a předsudkem. Mám rád, když lidi přijdou a řeknou: „Chtěl jsem, aby to šerifovi prošlo.“

„Myslím, že každý herec by chtěl hrát ve filmu, má-li tu šanci. Je to částečně v tom, že jste ve správnou dobu na správném místě; buď máte určitý vzhled, který se hodí, nebo je to jenom otázka štěstí.“

„Dostanete mikrofon a je jenom na vás, abyste říkali, co si myslíte. V pravý čas, jako při volbách byste měli udělat to, čemu věříte.“

„Jdu tam, kam mě pošle scénář. Herci nemají takovou kontrolu nad svou kariérou, jak si myslíte. Dobré scénáře vám nelétají do náruče. Rád cestuji kolem světa a to je velká část kouzla filmů.“

„Dělám si starosti o milion věcí. Dělám si starosti, proč si dělám starosti. Jedním způsobem úniku je pocit, že jste na scéně. Myslím, že život stojí na pocitech stejně jako na čemkoli jiném; hraní je pokusem reprodukovat pocity.“

„Často jsem říkal, že by si herci, když jdou na jeviště, měli obléct triko s nápisem: Věřte tomu nebo ne, ale snažím se, jak nejlíp to umím.“

„Dělám si pořád starosti. Můj postoj k práci se podobá mému postoji k životu. Jsem trochu jako pes se starou bačkorou.“

„Vím toho o sobě hodně. Na jedné straně ráno dávám prádlo do pračky. Ale když na mě na jevišti civí davy, jsem náhle někdo jiný.“

„Jsem rád v L.A. Řídím tam auto, což doma nedělám. Je to znechuťující a báječné, jako kdybyste každý den chodili do Dunkin' Donuts.“

„Vždycky jsem se pohyboval po dost tenkém ledě. Člověk si zvykne žít intuitivně. Teď si musím dělat prostor. Ve své hlavě a v obývacím pokoji. Kuchyň a jídelna jsou teď mojí kanceláří. Mám pocit, že když si budu umět utřídit to, co mám na stole v jídelně, všechno zapadne na správné místo.“

„Jako herec si myslím, že nevinnosti je třeba se držet. Musíte se vydat režisérovi … Režiséři jsou nevinní mnohem míň.“

„Filmování je jako dovolená, poté, co jste hráli Valmonta v osmi představeních za týden a film je jako nejlepší jízda na nejlepší pouti.“

Alan o své roli v Close My Eyes (Zavři mé oči): "Už jsem skákal nahý do a z postele, ale tohle byla moje první opravdu sexuální scéna. Šeptala mi, jestli mám slipy. Měl jsem. Nedej Bože, abychom měli opravdový kontakt.“

„Co to máte s herci? Bůh ví, že mě nudí herci, kteří mluví o sobě. Nemyslím si, že by o mně měl každý vědět všechno.“

Alan o úspěchu: V LA se úspěch měří výškou zdí kolem vašeho domu a velikostí toho domu za tou zdí. To by byla moje smrt.“

„Vlastně jsem líbal pár z těch nejlepších hereček okolo – Fionu Shawovou, Harriet Walterovou, Juliet Stevensonovou….“

„Hraní je o rozdávání se, vydávání sebe sama roli, kterou máte hrát. Neschovávám se, neutíkám, nevyhledávám anonymitu. Vyhrazuji si jenom právo nemít na čele nálepku oznamující, kdo jsem. Protože to, co se o mně ví, překáží tomu, aby lidé věnovali pozornost postavám, které hraji.“

„Nemám zodpovědnost za fantazii diváků. Nepřemýšlím o ní, nežiji s ní a nezajímá mě. Chci být jenom součástí příběhu, který vyprávím s dalšími lidmi.“

„Jestli lidi chtějí vědět, kdo jsem, dozví se všechno z mé práce.“

„Posezení s dobrými přáteli, trocha sympatií, dobré víno, zajímavý rozhovor, co může být lepšího? Kromě sexu. Nebo jít na pódium."

„Ne, nikdy jsem nebyl sexuálně nenasytný, cokoli už to jenom je … ale možná že takový budu příští týden.“

Alan o svých špatných vlastnostech: „Zraňující jazyk. Pracuji na tom. Možná je to tím, že mám keltské předky.“

"Ještě v sedmdesáti budu někde pracovat jako herec."

Alan o tom, proč nemá děti: „Musíte si uvědomit, že to nezáleží jenom na mně. Je tu další člověk. Byl bych moc rád, kdybych měl rodinu. Někdy si myslívám, že v ideálním světě by nám někdo seslal tři děti ve věku dvanáct, deset a osm let a my bychom byli pro takovou rodinu skvělými rodiči.“

„Smrtonosná past je svého druhu klasika a já jsem rád, že jsem v tom hrál, protože jinak bychom tu spolu dnes nejspíš neseděli.“

Alan o Zimním hostovi: „Mnoha z nás se jednou stane, v určitém životním okamžiku, že se obrátí role a že dítě se musí stát rodičem. Buď tu odpovědnost přijmete a o své rodiče se postaráte nebo ne. Stejně jako Emmina matka ovdověla moje matka zamlada – byl jsem druhý ze čtyř dětí a ona nás vychovávala sama.“

Alan o své roli P.L.O´Hary v Neobvyklém dobrodružství: "No, nevěděl jsem, jak ty věty vyznějí, ale vím kdo to byl - vlastnil takový ten romantický rys, který možná máme každý v sobě, když si v určitém bodu svého života přejeme mít možnost sedět na motorce na místě spolujezdce nebo něco podobného s malým pocitem sounáležitosti. Je to v každém z nás. Vím kdo byl, protože tato část je i ve mě."

„Jedno musím říct – moje práce je pořád těžší a těžší. Čím víc si uvědomujete, čeho jste schopni, tím méně máte fyzických sil to provést. Je to jako nepřímá úměrnost, jestli to je to správné přirovnání. Prostě jsem spojil tato dvě slova. Připadalo mi to správné."

„Herec musí být fit nástrojem. Ta věc, která vyjde z metra a vystoupí na jeviště není v pouzdře jako třeba housle. Ale herec se taky musí trochu chránit – a zároveň být hodně otevřený. Být zároveň fit a otevřený je těžké, v podstatě nemožné."

"Můj problém v Hamletovi byl ten, jak to ke všem čertům zvládnout fyzicky, jak to udýchat? Nejen, že je hra velmi dlouhá, ale zjistíte, že ten 
 bastard Shakespeare do toho vložil tři ohromné monology a to jeden většinou hned za druhým."

Nemám žádný promyšlený plán. Není to vykalkulované. Každé rozhodnutí dělám jednorázově. Například jsem po Mesmerovi, jehož natáčení bylo obtížné, dělal Newellovo Neobyčejné dobrodružství, což bylo proti tomu velmi snadné. Jsou to dvě rozdílné zkušenosti.
Kdybych měl děti, myslím, že bych je nechal nosit, co by chtěly. Nikdo z mých přátel mi to nevěří, ale nechal bych chodit po ulici v růžovém lurexu a zlatém plastiku.

“Bez ohledu na filmový průmysl je vše o velikosti pinďourů, a také se brodíme ve špíně. Jsou tu ale ještě obtížnější lidi než já, například Juliet Stevenson. Tím „obtížnější“ myslím vysoce inteligentní bytosti, kteří pokládají vhodné otázky a snaží se pracovat co nejlíp. Kdo říká, že jsem obtížný. Pokud vím, snažím se neřvat kvůli velikosti své šatny."
 
Alan o své „nahé“ roli v „The Grass Widow“: "Velmi divná věc. Musíte předstírat, že se to neděje vám"

"Při hraní může být velký rámus, ale jde o to, že … po chvílích velkého rámusu následuje velký kopanec do vnitřností nebo rána po hlavě."

Alan o Rimě:
"Ona je maximálně vyrovnaná. Když naříkám nad svou prací, odbude mě nějakou přiléhavou větou o bezdomovcích."
"Nemá s tímhle nic společného. A opravdu mi vadí, když je zmiňováno její jméno. Působí jí to komplikace."
"Myslím, že každý vztah by měl mít svá vlastní pravidla. Ona je tolerantní. Je neuvěřitelně tolerantní. Neuvěřitelně tolerantní. Nejspíš kandidátka na svatořečení."

"Ne, nebyla to láska na první pohled. Nemám rád, když nás vydávají jako něco zvláštního."
"Jsme stejně nepořádní a komplikovaní jako jiné páry. A procházíme mnoha změnami. Ale opravdu ji respektuji. Rima a já spolu sedíme a čteme v jednom pokoji a třeba hodinu na sebe nemluvíme. Potom mi něco přečte a začneme se smát.
Myslím, že je pro dva herce těžké, žít spolu, protože ten business spálí jakýkoli dostupný prostor.
Judi Dench a Michael Williams to dokázali, ale ti si to asi nejdřív zkusili ve zkušebně. Nikdy jsem se ten trik nenaučil. Nosím si problémy domů. Dumám. Ale Rima se jenom zasměje a jde přímo k věci. Je jedno, o jaký problém jde, ona si lehne na polštář a spí."

"Nic mi nedává tolik potěšení, jako cestování. Miluji cestování vlakem, lodí a letadly."

"Když jsem tázán na vzory, vždy říkám, že se dívám dolů na Freda Astaira. Protože sledujete-li ho tančit, že se nikdy nedíváte na jeho nohy!? 
 Sledujete jeho střed. Co nikdy neuvidíte jsou hodiny práce, které se staly rutinou a vy pouze vidíte úžasného ducha a svobodu."

"Talent je náhoda genů – a zodpovědnost. Dostali jste ho a každý má talent. Můj je herecký a to vyvolalo tuhle situaci. Je to podivná a silná zodpovědnost."

"Nevadí mi svádět až do konce, pokud je na konci nějaký nápad nebo šok. Můžete ukolébat platící diváky, dokud nejsou profackováni."

"Rád dostávám dvojznačné ohlasy od lidí. Nejsem ve skleněné kleci, abych byl obdivován a pro lidi, kteří jsou mnou okouzleni. Rád to kombinuji.  
 Publikum by nemělo být pasivní. Přicházejí k práci."

"Jsem Ryba. V každé oblasti mého života jsem samý protiklad. Někdy se odcizuji sám sobě. Kdo je tato osoba? To „ty“, které neumí zorganizovat vyzvednutí prádla – se dívá na jiné při zkoušce a říká: Kdo je ten člověk, co má všechny tyto nápady a invenci? Je tu hodně instinktivní a praktická osobnost. Myslím, že to záleží na denní době."

"Dejte mi okno a budu zírat ven."

PS: Na tuto stránku hledáme další Alanovy vtipné hlášky, které pronesl během různých rozhovorů s novináři. Znáte-li nějaké, pište;-)