Rickman upřímně
LEDEN 1995
PŘESTOŽE v sexuálním dramatu
Nebezpečné známosti (Liaisons Dangereuses) hrál v panenské bílé,
pracoval v ohni zintenzívněném třepotáním vějířů a řádícími feromony.
Jakožto superpadouch šerif z Nottinghamu v Robinu Hoodovi: Králi
zbojníků (Robin Hood: Prince of Thieves) měl talisman – falešné černé
vlasy středověké rockové hvězdy a úchvatné mávání vražedným mečem.
Měkce kreslící objektiv a autorova viktimizace jeho naříkajícího milence,
melancholicky zarmouceného a mučeného krysami vzrušovaly diváky v
Opravdově, šíleně, hluboce (Truly, Madly, Deeply).
OBDIVOVATELÉ
Alan Rickman, ve vycházkovém oblečení, neměl scénář ani rekvizity (kromě
židlí z trubek a kávového stolku), když vstoupil na jeviště West Yorkshire
Playhouse včera večer ve společnosti Jude Kellyové, umělecké ředitelky
divadla.
Říká se, že Alanova pověst přitáhla kolem 750 obdivovatelů, kteří zaplnili
Quarry Theatre při jeho "Outloud event", kde Jude řídila besedu,
podobající se besedám v Národním divadle.
Divadlo bylo plné, ještě před tím, než řekl slovo nebo než diváci vůbec
uviděli kousek Zimního hosta (The Winter Guest), světové premiéry
hry Sherman MacDonaldové o čtyřech párech v jednom skotském pobřežním
městě. Matka a dcera usilují, aby v sobě objevily vzájemnou lásku; dva
chlapci na pláži se pokoušejí vyrovnat s radostí a nejistotou; dva
dychtiví teenageři se nešikovně snaží o vzájemné sblížení a dvě staré dámy
soustředily svou pozornost na koláče a kremaci. To bude Alan režírovat od
19. ledna.
Jude řekla, že Alan si vždy uvědomoval, že oblastní divadlo je životně
důležité pro vývoj britského divadla, a zeptala se ho, co v začátcích své
herecké dráhy cítil k divadlu.
Alan řekl, že s herectvím začal pozdě, až v šestadvaceti letech, když už
byl jeho žebříček hodnot zformován lépe, než když byl mladší. „Všechno se
ve mně spojilo."
Potvrdil, že se rychle etabloval v britských divadelních společnostech,
ale nehrál vždy hlavní role. Po čtyřech letech utekl z Royal Shakespeare
Company do Bush Theatre s 90 místy, kde na něj měl velký vliv jeho mentor
Richard Wilson -- "učil mě."
"Ve Stratfordu se naučíte řvát na 1500 lidí," prohlásil.
Alan kritizoval nedostatek nových divadelních her -- "největší talenty
pracují v reklamě ... tato léta jsou hrozná, hrozná pro kulturní život
této země."
Tato zkaženost byla vyjádřena v Nebezpečných známostech, v nichž vytvořil
postavu zvrhlého svůdce žen a v nichž byl "vzrušující a děsivý."
"Byla to archetypální hra osmdesátých let, vztahující se určitým způsobem
k naší situaci. Po představení někdo řekl (parafrázoval popis plačky –
rychle se rozplakávajícího diváka), „V divadle nebylo suché místo.“
„Hrát v té hře bylo nebezpečné, vyzařovat tolik zla po tak dlouhou dobu“,
řekl. "Bylo to jako zdolávat každý večer Mount Everest a skoro na konci
zjistit, že někdo odřezal vrchol."
O rozdílu mezi jevištěm a hollywoodskými filmy Alan řekl: "Já jsem pořád
tím samým nástrojem ...stejný uzlík instinktů a nejistot ... jdete prostě
z jednoho do druhého a hrajete ... jste nástroj."
V pozorně poslouchajícím publiku to zašumělo při Judině nevinném
dvojsmyslu: "Když namíříte nástroj někam jinam..." Publikum tehdy vyprsklo
smíchy, což se zopakovalo, když se jedna divačka Alana zeptala "Jak moc z
vašich částí bylo vystřiženo v Robinu Hoodovi?"
V reakci na Judin názor, že jeho Hamlet byl nejlepší, jakého kdy viděla,
Alan řekl: "Já jsem si oddechl, když jsem se dostal z jednoho konce hry na
druhý. Je to směšné mít čtyři monology, jeden po druhém."
Na dotaz z publika, zda jeho výběr rolí je ovlivňován finanční motivací
nebo uměleckým uspokojením Alan odpověděl: „Kdybych nevzal roli v
Robinu Hoodovi nebo ve Smrtonosné pasti (Die Hard), tak bych
tady dnes neseděl a ani bych nedělal některé jiné filmy. Je to prostě
obchod."
S ledovým klidem zodpověděl i otázku, zda ho sláva zkazila. "Pravděpodobně
do určité míry ano—člověk si pamatuje chvilky, kdy kolem sebe dětinsky
kopal."
GENY
„Talent je genetická náhoda a současně zodpovědnost“, řekl. „Dostanete ho,
každý má nějaký talent … můj je náhodou herecký a to vytváří tuto situaci.
Je to zvláštní a silná zodpovědnost.“
„To samé je ještě pravdivější, když je tu text opravdu skvělého autora,
protože potom máte ten výjimečný pocit, že se 750 lidí stalo jedním celkem
a přijímá ideu – vnímáte, jak se točí kola, když tu ideu absorbují a to je
kouzlo divadla.“
|