Alena's Alan Rickman Page - INTERVIEW

     
ZPĚT na stránku Interview
   
 
 

 
Interview přeložila Hanka.
Dalo to dost práce a proto tento překlad, ani jeho části, nepoužívejte bez našeho svolení. Anglický originál pochází ze stránek
The Unofficial AR Page. Za povolení jeho překladu děkuji autorce jmenovaných stránek Suzanne! Thank you very much!

     

     
Rickman upřímně

LEDEN 1995

PŘESTOŽE v sexuálním dramatu Nebezpečné známosti (Liaisons Dangereuses) hrál v panenské bílé, pracoval v ohni zintenzívněném třepotáním vějířů a řádícími feromony.

Jakožto superpadouch šerif z Nottinghamu v Robinu Hoodovi: Králi zbojníků (Robin Hood: Prince of Thieves) měl talisman – falešné černé vlasy středověké rockové hvězdy a úchvatné mávání vražedným mečem.
Měkce kreslící objektiv a autorova viktimizace jeho naříkajícího milence, melancholicky zarmouceného a mučeného krysami vzrušovaly diváky v Opravdově, šíleně, hluboce (Truly, Madly, Deeply).

OBDIVOVATELÉ
Alan Rickman, ve vycházkovém oblečení, neměl scénář ani rekvizity (kromě židlí z trubek a kávového stolku), když vstoupil na jeviště West Yorkshire Playhouse včera večer ve společnosti Jude Kellyové, umělecké ředitelky divadla.
Říká se, že Alanova pověst přitáhla kolem 750 obdivovatelů, kteří zaplnili Quarry Theatre při jeho "Outloud event", kde Jude řídila besedu, podobající se besedám v Národním divadle.

Divadlo bylo plné, ještě před tím, než řekl slovo nebo než diváci vůbec uviděli kousek Zimního hosta (The Winter Guest), světové premiéry hry Sherman MacDonaldové o čtyřech párech v jednom skotském pobřežním městě. Matka a dcera usilují, aby v sobě objevily vzájemnou lásku; dva chlapci na pláži se pokoušejí vyrovnat s radostí a nejistotou; dva dychtiví teenageři se nešikovně snaží o vzájemné sblížení a dvě staré dámy soustředily svou pozornost na koláče a kremaci. To bude Alan režírovat od 19. ledna.

Jude řekla, že Alan si vždy uvědomoval, že oblastní divadlo je životně důležité pro vývoj britského divadla, a zeptala se ho, co v začátcích své herecké dráhy cítil k divadlu.
Alan řekl, že s herectvím začal pozdě, až v šestadvaceti letech, když už byl jeho žebříček hodnot zformován lépe, než když byl mladší. „Všechno se ve mně spojilo."

Potvrdil, že se rychle etabloval v britských divadelních společnostech, ale nehrál vždy hlavní role. Po čtyřech letech utekl z Royal Shakespeare Company do Bush Theatre s 90 místy, kde na něj měl velký vliv jeho mentor Richard Wilson -- "učil mě."
"Ve Stratfordu se naučíte řvát na 1500 lidí," prohlásil.

Alan kritizoval nedostatek nových divadelních her -- "největší talenty pracují v reklamě ... tato léta jsou hrozná, hrozná pro kulturní život této země."
Tato zkaženost byla vyjádřena v Nebezpečných známostech, v nichž vytvořil postavu zvrhlého svůdce žen a v nichž byl "vzrušující a děsivý."
"Byla to archetypální hra osmdesátých let, vztahující se určitým způsobem k naší situaci. Po představení někdo řekl (parafrázoval popis plačky – rychle se rozplakávajícího diváka), „V divadle nebylo suché místo.“

„Hrát v té hře bylo nebezpečné, vyzařovat tolik zla po tak dlouhou dobu“, řekl. "Bylo to jako zdolávat každý večer Mount Everest a skoro na konci zjistit, že někdo odřezal vrchol."
O rozdílu mezi jevištěm a hollywoodskými filmy Alan řekl: "Já jsem pořád tím samým nástrojem ...stejný uzlík instinktů a nejistot ... jdete prostě z jednoho do druhého a hrajete ... jste nástroj."
V pozorně poslouchajícím publiku to zašumělo při Judině nevinném dvojsmyslu: "Když namíříte nástroj někam jinam..." Publikum tehdy vyprsklo smíchy, což se zopakovalo, když se jedna divačka Alana zeptala "Jak moc z vašich částí bylo vystřiženo v Robinu Hoodovi?"
V reakci na Judin názor, že jeho Hamlet byl nejlepší, jakého kdy viděla, Alan řekl: "Já jsem si oddechl, když jsem se dostal z jednoho konce hry na druhý. Je to směšné mít čtyři monology, jeden po druhém."
Na dotaz z publika, zda jeho výběr rolí je ovlivňován finanční motivací nebo uměleckým uspokojením Alan odpověděl: „Kdybych nevzal roli v Robinu Hoodovi nebo ve Smrtonosné pasti (Die Hard), tak bych tady dnes neseděl a ani bych nedělal některé jiné filmy. Je to prostě obchod."
S ledovým klidem zodpověděl i otázku, zda ho sláva zkazila. "Pravděpodobně do určité míry ano—člověk si pamatuje chvilky, kdy kolem sebe dětinsky kopal."

GENY
„Talent je genetická náhoda a současně zodpovědnost“, řekl. „Dostanete ho, každý má nějaký talent … můj je náhodou herecký a to vytváří tuto situaci. Je to zvláštní a silná zodpovědnost.“
„To samé je ještě pravdivější, když je tu text opravdu skvělého autora, protože potom máte ten výjimečný pocit, že se 750 lidí stalo jedním celkem a přijímá ideu – vnímáte, jak se točí kola, když tu ideu absorbují a to je kouzlo divadla.“
 

 

     

Nahoru