Alena's Alan Rickman Page - INTERVIEW

     
ZPĚT na stránku Interview
   
 
 

 
Interview přeložila !snapinka!. Mnohokrát děkuji!
Dalo to dost práce a proto tento překlad, ani jeho části, nepoužívejte bez našeho svolení. Anglický originál pochází ze stránek Alan Rickman - The Voice. Za povolení překladu děkuji Tami, autorce jmenovaných stránek! Thank you very much!

     

 
Interview s Alanem Rickmanem, Toronto 1992

Mluvčí (M): Jak se máte?
 
Alan Rickman (AR): Výborně, děkuji. A jak se máte vy?

  M: Dobře. Jsem rád, že s vámi můžu mluvit. Musím říct, že jsem se zcela nestoudně pokoušel dostat vás do studia v Londýně, když jsem tam před pár měsíci byl. Prosil jsem Thelmu Holtovou, prosil jsem všechny, a i když mě STÁLE odmítáte, konečně vás mám, jsem šťastný.

AR: To bylo těžké, protože jsem hrál a ehm …
 
  M: Tango At The End of Winter. Viděl jsem to.
 
AR: A?
 
  M: Myslím, že to bylo, no … hmmm. Dobré, pracoval jste velmi tvrdě.
 
AR: (směje se) Teď už můžu jít?

  M: Ne, ne, ne, nemůžete. Ale musím říct, že můj přítel to viděl na filmovém festivalu ve Vancouveru a - ještě než jsem tam šel - mi řekl: "Jestli mi řekneš, že je ten film zajímavý, zabiju tě!" Ale pojďme k novému filmu.

AR: Ne, pojďme si chvíli povídat o Tangu.
 
  M: Ó, dobře.
 
AR: Chci vědět, proč se vám to nelíbilo.
 
  M: Neřekl jsem, že se mi to nelíbilo.
 
AR: Ale ano.

  M: Ne, neřekl jsem to. Já jsem řekl, že si myslím, že jste velmi tvrdě pracoval. Ale, hmmm, možná mám problém s vnímáním hrajících studentů hemžících se všude na jevišti, chápete? Myslím, že jste byl skvělý, samozřejmě, ale - to už jsem řekl i Thelmě Holtové - vy byste mohl navléci jehlu a bylo by to zajímavé ať ve filmu nebo na jevišti, které je trochu výrazné - a tady jste!

AR: Potřebuju, aby obecenstvo přišlo s otevřenou myslí, a myslím si, že problém je v hodně lidech, kteří se jen přijdu podívat. Spousta lidí si to opravdu zamiluje a vrátí se 4krát nebo 5krát. Zajímaly mě jejich reakce, protože jsou odlišné, a myslím, že to bylo podle toho, co očekávali pod slovem "hra".

  M: Ano.
 
AR: A přál jsem si, aby venku byla cedule říkající "přemýšlejte jak byste reagovali na píseň nebo výstup a pak vstupte."

  M: Myslíte, že to mělo zejména - dobře, má to zejména japonské cítění a překvapující je, že v překladu anglicky mluvící publikum nebo západní publikum to nevnímá stejně. A můžete na párkrát přijít a vidět takové provedení, že se do toho vcítíte mnohem více.

AR: Nejsem si jistý, zejména o japonském cítění. Je to první moderní japonská hra, která kdy byla v Anglii uvedená, na západě nebo někde tam. Troufám si říct, že všechny druhy zvláštních věcí se staly i při Chekhovovi, když byl uveden v Anglii a nebo kdekoliv jinde.

  M: Odvažuji se …

AR: Hmm, ne, nemyslím si, že byste mohl stanovit nějaké všeobecné pravidlo. Myslím, že to záleží na naladění mysli, s kterou jdete do divadla, a zda jste otevřený nebo ne a kolik toho jste schopen si odnést.

  M: Ó, jé! (směje se) Teď si konečně můžu oddechnout. Muselo to být vyčerpávající, obzvláště divadelní zkoušky, je to tak?

AR: Ano, to bylo. Ale bylo to také nádherné, protože režisér byl tak úžasný a já jsem na jevišti nestál 4 roky. Ve hře má postava nebyla na jevišti 3 roky, ale v mém případě to byly 4. Takže to bylo pěkně děsivé a zároveň ohromné být v rukou někoho, kdo vám dá takový prostor, jaký jen může.

  M: Je to docela fyzická hra a vy jste fakticky fyzický herec. A vskutku ve dvou filmech, v kterých jsem vás viděl v posledních dvou dnech - TMD a v druhém, o němž se zmíním později, se hýbete celou dobu. Nejste statický herec. A když jste nebyl 4 roky na jevišti, pak tam nezbytnost tolika fyzického pohybu není.

AR: Domnívám se, že se pokouším hrát nejen mým krkem. To, s čím vystupuji, je část mého vybavení a to je tam pro režiséra, který - domnívám se - by mohl být také dobře nazýván cvičitelem, aby prásknul bičem a přinutil mě v klidu sedět… Nevím.

  M: Řídíte se pokyny režiséra? Jste herec, který obvykle má rád režiséry a je ochotný se podřídit, tak řečeno, vůli režiséra?

AR: Byla tam rozmluva--podřídit se vůli režiséra mi zní hrozně--ale... (směje se)

  M: Ó, nechte mě přeformulovat, že…

AR: Ne, byl bych radši, kdyby tato konverzace šla dál, i když muselo být řečeno, že to záleží na zkušenostech, víte, záleží to na režisérovi. Jakém? Víte, kdo režírovat Tango At The End Of Winter, a on má opravdu velmi silný zrakový cit a velmi silnou představu o tom, co doufá, že ukáže na jevišti. Část vašeho já se tomu přizpůsobí, ačkoli on je velmi otevřený tomu, co přinášíte. Hmmm, Anthony Minghella, který režíroval TMD a další, byl neuvěřitelně velkomyslný a otevřený k návrhům všech. Myslím, že byl jedním z citlivých režisérů, jenž začnou zkoušet dva týdny před začátkem a vy nejste okamžitě vystaven tlaku při prvním natáčecím dnu. Měli jsme předtím čas promluvit si o tom a odstranit spoustu chyb a najít směr, kterým by se to mělo ubírat. O tom byla ta rozmluva. Stephen P. je režisér, s nímž jsem pracoval už dříve, režisér CME. Pracoval jsem s ním předtím i v divadle. Udává hercům úžasný tón, který můžete použít, a oni jsou pak bystří ale také přímí. A -- ale je zcela neústupný, co se týče jeho textu; nechce ho měnit.

  M: To nebyl případ s - jakže se jmenuje? Minghella, protože jeho jméno může být špatně vyslovováno, což by bylo nešťastné.

AR: Jmenuje se Minghella.

  M: Je úžasný spisovatel. Muselo být vzrušující, když jste četl scénář.

AR: Opravdu bylo. Byl to luxus ve všech porovnáních - za a) protože to bylo skvěle napsané, b) bylo to opravdu … uh … Nevím, jak zní to slovo … ale určitě zajímavé. Také se to ubíralo oblastmi, v nichž jsem možná nebyl tak často ale -

  M: Myslíte, jako že jste hrál postavu mrtvého muže? To je to …

AR: Druh laskavosti, lásky a takových věcí. Víte, člověk nedělá nezbytně ve filmu tak moc.
A také protože jsme s Juliet Stevensovou mnohokrát spolupracovali v divadle, bylo ohromné vzít uzavřené přátelství a vcítit se do něj na jevišti.

  M: Nemůžu uvěřit, že tohle bylo určeno jen pro televizní uvedení (pozn. překl.: film TMD).

AR: Přesně, řekl bych, že je to jedna z mocí britské televize, být daný stranou. Ale přesto je to stále jen jedna z jejích mocí, ale ve vymezených časech na BBC2, týden co týden v dané sezóně, pokud to jde, běží zajímavá práce mladých režisérů, spisovatelů a skvělých herců. Přitom, myslím, cítili něco, co jim říkalo "pokračuj". Protože vím, že v jednom týdnu - což člověk zjistí až později - se bavili, jestli by nebylo lepší začít znovu a dát to do 35 mm. No a jak se tak stává, nakonec se to vrazilo do 16. Ale nevím, myslím, že o tom mluvili docela brzy, protože v tom bylo něco, co by mohlo získat možná větší publikum.

  M: Charakter Jamieho v tomhle filmu - je to příjemný chlapík! A vy jste neměl moc takovýchto rolí - myslím, že to je jeden z důvodů, proč jsem byl nervózní z rozhovoru s vámi, protože vaše pověst vypadá jako rozpracovaná podle linie druhů divných chlapíků.

AR: Ano. To jen kvůli pár filmům, které vydělaly hodně peněz. Kdybyste postavili takové dva filmy proti, jakkoli hodně let je to v britském divadle, vyvádí mě to z rovnováhy. Ale tak to je. To se stává, když jsou dva filmy hodně populární.

  M: Zcela férové. Musím říci, ačkoli jsem četl výstřižky vašich rozhovorů, kde reportéři upozorňovali, že jste "sotva slyšet". Moc jsem tedy neočekával.

AR: No, nevím. Možná jsou hluší ONI?

  M: (směje se) Máme tady ukázku z Opravdově, šíleně, hluboce, chcete si to poslechnout? Scéna s vanou. Chcete ji pustit? Nechám vás to udělat.

AR: Nuže. Hlavní postavou je Nina, jejíž milovaný manžel zemřel před dvěma lety, a ona se nemůže vrátit zpět do normálního života. Tolik ho postrádá, že nemůže dál žít, a on se vrátí. Přichází zpět se skrytým motivem a tato scéna se odehrává, když si Nina myslí, že zmizel. Protože ona je jediná osoba, která ho vidí a slyší.

  M: Musím říct, Alane, že opravdu vypadala soustředěně s tou pleťovou maskou po celém obličeji.

AR: Není herečkou vynášející své ego.

  M: Ne, to není a tím je tak dobrá. Bral jste lekce violoncella?

AR: Ano, měl jsem jich hodně. Nedokážu si představit, jak si někdo může vybrat pro hraní cello. Možná má nejkrásnější zvuk, ale také musíte tu zatracenou věc nosit přes celý Londýn k učiteli. Je to těžké a nešikovné. Proč nemít na výběr, když byste mohl hrát třeba na flétnu? To je můj názor.

  M: Nebo na pikolu? Ještě lepší! Kdyby teď Pablo Casals mohl vidět tento film, což je nepravděpodobné - musíte vzít v úvahu, on je …

AR: Kdyby mě mohl vidět hrát, mohl by si myslet, že mě vidí hrát dobře, ale Pablo Casals může také dobře být někde jinde a sledovat s chlapy video.

  M: Jen jsem zrovna myslel, že by se opravdu mohl dívat! Dobře, pojďme dál k dalšímu projektu, kde nemáte největší roli, ale skutečně v něm hrajete. Myslím si, že bez vás to není příběh. Je to skutečně poslední tabu - je to o krvesmiltsví, ale zvláštním druhu krvesmiltsví.

AR: Znovu. Stojí to na vzájemných vztazích z minulosti o kterých jsem hrál v několika divadelních hrách Stephena P.. Opravdu to záleží na domluvě. Píše velmi zvláštním stylem a já se pořád, pořád zajímám o cokoli, co napíše. Měl jsem na to různé názory - byla to zvláštní věc na čtení, protože řekl, že to psal pro mě. Je to nezvyklá zkušenost vzít scénář a říct: "Jasně, tohle je role napsaná přímo pro mě."

  M: Vidí vás tak?

AR: Ne, ne, ne, ne, ne … Chtěl mi jen říci linii, abych našel charakter, což je něco jiného. Ve mně není žádný Sinclair, uff … Ještě nemám načerpanou jeho protiváhu, ale -

  M: Zajisté ne. Moc zlé, co? Ale možná jste ještě …

AR: Budu se snažit.

  M: Zrovna jste přijel z Pensylvánie z Pittsburghu. Natáčíte tam, že?

AR: Jo.

  M: Sledoval jste volby?

AR: Ano, sledoval jsem.

  M: A jaká byla vaše reakce na ně? Bylo to - nevím, jak moc se zajímáte o politiku …

AR: Nejsem si zcela jistý jak - Myslím si, že tuším, co stojí za náhlým vítězstvím Demokratů. Díky bohu! Když tedy chcete vědět, jak moc se o politiku zajímám. Možná to, co se děje, znamená v Americe obrat. Žijeme v naději.

  M: Žijeme v naději. Stále žijete v Anglii, ale mohl bych si myslet, že v Hollywoodu jsou lidé zcela nadšeni vaším příchodem, tak řečeno.

AR: Myslím, že teď žiju na trampolíně, kterou jsem si sám vybral. Záleží to na scénáři a pak říct: "Jo, chci to dělat." Pak si jen musíte sbalit své kufry.

  M: Víte, člověk si musí všimnout, že britští herci jsou filmovou komunitou Severní Ameriky lépe přijímáni než herečky.

AR: Myslím, že Hollywood je k ženám tvrdý. Zvláště jistým standardem krásy. Předpokládá se, že na něm lpí a hned, jakmile se objeví odlišnost "stará vrána zakřičí" a jste odkopnutý! A další, hmmm, mladá, … ehm … (váhá)

  M: Štěně?

AR: Jakékoli slovo vyvstane v mysli…

  M: Nezamýšlel jsem vydávat toto slovo za vaše.

AR: A když můžete seřadit dvě slova, pak víte, to je to - co vás podpírá, abyste šel! Ne tak moc dbát o tento svět jako Juliet Stevensonová. Víte, pro někoho jako Juliet je těžké získat postavení v Hollywoodu.

  M: Myslíte, že se bude snažit? Četl jsem něco málo, že to má v úmyslu, ale absolutně odmítá zajímat se o obchod.

AR: Ano, šla za tím. Já jsem ji postrkoval. Řekl jsem "jdi" a ona by MĚLA jít. Mohlo by být skvělé, kdyby nakonec objevili nějaké filmové hvězdy. Protože poctivost a talent jsou na plátně ojedinělé. Myslím, že se to enormně vyžaduje, víte, není to jen o tom vidět pravidelné rysy a pár krásných zubů.

  M: Jo, máme až po krk krásných zubů,že?

AR: No, v jistém smyslu je to fajn, ale potřebujeme více akceptovat vnitřek lidí. To je můj názor.

  M: Mohl byste říci, že váš život se dramaticky změnil - myslím pracovní - od role Šerifa z Nottinghamu? Udělalo to něco s vaší kariérou, co jste nepředpokládal?

AR: Nevím … Opravdu nevím. Byl jsem v Anglii dřív, něž se všechno tohle - jakékoli TO bylo - stalo. Byl jsem zpět u divadla což bylo jakýmsi návratem k začátkům a to všechno ostatní šlo kolem mě když jsem se snažil vžít do role. Víte, Robin Hood je jako exploze a prach se usadí. (smích)

  M: Hádám - můžete jen doufat?

AR: Budu, jo, budu. Stává se to. Za šest měsíců přijde další exploze.

  M: Odkud?

AR: Z dalšího filmu. (smích)

  M: Budete jakkoli bránit role, které přijmete?

AR: Správně, ano. Jsem opatrný a role mě musí zajímat nebo jinak budu špatný - je to jednoduché.

  M: Vy jste byl někdy špatný?

AR: Ó, často.

  M: Řekněte mi kdy.

AR: Ó, bože, ano.

  M: Povězte mi, kdy to bylo nejhorší.

AR: Dobře. Myslím, podívejte - pořád si myslím, že poslední věc, kterou jsem dělal, měla takové hrozné momenty, jenž se scvrknou do rozpaků. Jo, vlastně všechno, co děláte. Jsem si jistý, že každý herec by mohl říci to samé. Myslím tím to, jak jsem zde musel sedět a poslouchat úryvek z Opravdově, šíleně, hluboce a přemýšlet: "Jak jsem s tím mohl mít úspěch?"

  M: Co jste myslel zejména tím: "Jak jsem s tím mohl mít úspěch?"

AR: Nikdy vlastně, naneštěstí, nesleduji záběry před dokončením. Protože co vidíte na plátně ani vzdáleně nepřipomíná to, co jste si myslel, že děláte. Protože můj hlas není … hlas, který slyšíte, není ten, jenž slyším já. To je na začátku vždycky šok a hmm … a vypadá jako opravdu kritické říci: "Mluví skoro neslyšitelně." Myslím, že bych mohl být slyšet zřetelněji, ale člověk nemůže … Mezi vaší fantazií a skutečnými věcmi je obrovská mezera a pokaždé, když se vidíte na plátně, je to trochu šok vidět, jak je to vzdálené tomu, co jste myslel, že jste dělal.

  M: Dobře, co si myslíte, že bylo v Opravdově, šíleně, hluboce úplně odlišné od toho co jste dělal? Dejte mi jen jeden příklad.

AR: Váš tón hlasu. Myslíte si: "Panebože, může někdo mluvit TAK pomalu?" (směje se) Je to fyzicky možné? Hmm, já to neslyším. Je to pořádný šok. Vy zásadně říkáte: " Hej, řekněte někdo tomu herci, že by se s tím měl sžít."

  M: (směje se) Dělal jste někdy v rádiu? Myslím rozhlasové hry?

AR: Ó, ano. Dobrá zábava. Nemusíte se učit text a oblékat se do kostýmů.

  M: To je ono - nemusíte se oblékat. Já tady teď sedím ve svatebním obleku a bavím sám sebe (smích). Ještě kreslíte? Protože - jak jsem tomu porozuměl - byl jste designér. Jste v tom dobrý?

AR: Ne tak, jak bych mohl. Je to jako další sval, který máte nebo jste jím byl obdařen. Mohl byste ho udržovat ve formě a to já nedělám tak, jak bych mohl.

  M: Takže máte dětinskou představu, že byste mohl opustit vaše vodovky?

AR: Hmmm. Myslím si to.

  M: Není to nádherné? Dobře, v příštích pár dnech střelte (prodejte-pozn. překl.) tyhle obrázky a pak se vraťte zpět k …

AR: Střelit? (směje se)

  M: Dobře, víte .. Myslím, možná používáme ten výraz trošku odlišně než ostatní lidé.
 
      

     

Nahoru