Zaujala Vás představa toho, že budete zpívat? Byl tím pro Vás projekt zajímavý?
No, byl to jeden z důvodů. Předpokládám, že v tomto životě je to hledání vyšších met. Takže to byl rozhodně jeden z důvodů, a pak musíte začít s praktickou stránkou, pokud chcete umět noty. Některé z nich byly trochu vysoké. Pak musíte najít učitele zpěvu a začít cvičit. To pro mě bylo určitě přitažlivé.

Jak dlouho jste předtím trénoval?
Opravdu si už nepamatuji. Možná asi měsíc nebo tak. 

Užíváte si to, že hrajete zloducha nebo Vás to deprimuje?
V tomto filmu? No vlastně, kdo je špatný a kdo je dobrý? Neposuzuji charaktery jako takové. Nepřiřazuji jim určitou nálepku. A „záporák“ mě vůbec nikdy nedeprimuje. 

Je to větší legrace když hrajete zápornou postavu?
Je to zvláštní, ale já ji hraji tak vzácně. Nehraji zápornou postavu příliš často. Tak asi třikrát ve velkorozpočtových snímcích. Ale když se podíváte na mou práci je tu spousta rolí ve snímcích, kterým chyběly peníze na propagaci a tak. Takže podíváte-li se na to z tohoto konce, tak já na to pohlížím z té druhé (menší) strany dalekohledu. Ve skutečnosti jdou v tomto roce do kin další dva filmy, ve kterých hraji, a oba jsou velmi rozdílné. Ale práce na Sweeney Toddovi pro mě byla stejná jako si říct: „Páni, tohle bude zajímavé.“

Jaké jsou ty další filmy?
Jeden se jmenuje „Bottle Shock“  a bude uveden v lednu na festivalu Sundance. Ten druhý bude uveden do amerických kin v březnu pod názvem „Nobel Son“. 

Jaké postavy tam hrajete?
V „Bottle Shock“ hraji žijící osobu. Jmenuje se Steven Spurrier, je odborníkem na vína a film je pravdivým vyprávěním o degustaci vín v Paříži v roce 1976, kdy americká vína porazila ta francouzská na plné čáře. Ten příběh jsme natáčeli v místě zvaném Sonoma, odkud jsem právě přijel.

Takže ti zlí tam budou Francouzi?
(smích) Nevím. Myslím, že jsou pořád naštvaní. A další postavou je Američan, vítěz Nobelovy ceny za chemii. Můj syn mě unese kvůli výkupnému a chce získat peníze od Švédska.

Zakládá se tento příběh na skutečné události?
Ne. 

Jaké to je pracovat v týmu Tima Burtona s Johnny Deppem? Ti dva spolu udělali mnoho filmů.
V žádném případě nešlo o průnik na výsostně soukromé území. Vše je naprosto společné a otevřené a všichni pracují na každém kousku filmu společně, obzvláště s Johnnym, který je hlavním hráčem týmu. Prostě musíte problémy vyřešit. Takže vize, představivost, náboj a energie jsou v jednom. Jako herec jste taková houba. Prostě sbíráte to, co je potřeba, na co se musíte zaměřit. Pak jsou tu praktické problémy. Jako když máte zpívat a jste oholený, tak vám nepomůže, že máte pěnu přes celou pusu. Když se na to podíváte příště znovu uvidíte, jak mi maže pěnu kolem pusy, ale když otevřu ústa, není na mých rtech nic. Ale to trvalo jen chvilku než jsme zjistili jak to obejít. Budu tu pěnu pořád plivat.

To vypadalo skvěle. Vše se točilo uvnitř?
V interiéru. Vše z Fleet Street bylo v interiéru, ano. 

Jaký byl plac?
Mám velmi blízko ke Královské Akademii, kde jsem studoval, takže jsem tam zavolal a řekl: „Přiveďte studenty techniky, aby se na to podívali. Už to znovu neuvidí.“ Scéna byla neuvěřitelně mistrovskou prací. Bylo to úžasné. Kvůli procesu rozmazání tam ale není vidět moc detailů jaké jsme viděli my – oblečení a vůbec všechno. Myslím, že je to správné, že to udělal tak, že získáte kus temného smyslu světa, ale skutečný detail zpívání za dveřmi nebo to, co se děje ve výloze obchodu bylo neobyčejné. Tim to nazval potravou pro vaši představivost. 

Nahrávali jste vaši píseň s Johnnym ve studiu dohromady nebo každý zvlášť?
Každý zvlášť, protože vše musí být pod kontrolou, zvláště při duetu, kdy musí jeden hlas zesílit a druhý zeslabit. Je to trochu podivné. Když jsme to napoprvé zpívali dohromady, tak jsme se napodobovali (smích). Jen jsem řekl: „Prosím, mohl bych jít jako druhý, abych ho slyšel?“ Věděl jsem, že má jasnější hlas, a ví jak to má zazpívat, a já jsem potřeboval vědět do jakého vlaku mám naskočit (jakým stylem to mám podat).  

Jako herec předvádějící hlasový výkon považujete za tento i zpívání, nebo jde jen o rozšíření role, kterou hrajete, součást charakteru?
Přesně tak. Ale samozřejmě to někdy nechci kazit ani šidit ani nic podobného. Takže musíte zpívat taky.

Setkal jste se již někdy s produkcí, která pracovala na Sweeney Toddovi?
Jednou, před dvěma lety v New Yorku. Byla to taková společnost, kde všichni hráli na nějaký hudební nástroj jako u skvělého orchestru, ale úplně jinak samozřejmě. 

Jak to bude s Vaší účastí při natáčení dalšího filmu o Harry Potterovi? Vím, že v díle Princ dvojí krve se Snape hodně objevuje, takže si dovedu představit, že toho máte ještě hodně udělat.
Ano, ale stále se musí dostat do určitého časového období. Natáčím sedm týdnů. Nemohu si vzpomenout, kdy jsme natáčeli naposledy. Myslím si – natáčíme letos Sweeneyho Todda – že to bylo více než před rokem, kdy jsem dělal Fénixův řád. 

Takže ještě jste nezačal točit další díl?
Právě ho natáčejí. Já začínám na konci ledna. 

Zpíval jste předtím?
No ano, ve smyslu, že vyjdete z dramatické školy a hrajete v „Guys and Dolls“ (Hoši a panenky) a bůhví v čem v regionálním divadle. Pak když jsem v Londýně účinkoval v „Private Lives“ (Soukromé životy) a trochu jsem zpíval na Broadway. Lindsay Duncan a já jsme na scéně zpívali píseň Noela Cowarda, ale to bylo natolik součástí výstupu, že to nebylo jako „…a nyní přicházejí zazpívat…“. No není to úplně stejné jako tohle, ale ano, trochu jsem předtím zpíval. 

Užil jste si to zpívání?
Užil. Od té doby co začalo natáčení chodím na lekce zpěvu, protože to velkou měrou pomáhá při mluvení. Mám neuvěřitelně sarkastického učitele zpěvu, takže když jsem řekl že se mi to líbí, byl tak neurvalý, že se to blížilo masochismu. Ale vím, že někdy se stane něco, co zlepší mluvení a dýchání, protože mi to v zásadě připomíná dýchání. Někdy na to zapomenete. Je skvělé najít disciplínu a pracovat na ní. 

Je možné, že by Vás teď někdo přesvědčil, abyste vystoupil na scénu a zazpíval?
Ano, všechno je možné. To by záleželo na tom, jak vysoký bude rozsah. To je to, na čem právě pracujeme, zvýšit o trochu rozsah hlasu.

Líbí se Vám když máte vousy? Vypadá to děsivě. Byl jste někdy ve skutečném životě oholený?
Jednou nebo dvakrát ano. Jsem jako spousta mužů. Jeden se ráno špatně oholí, když má tak 3 minuty na to, aby vyšel ze dveří. To nejde zrovna dobře zvládnout. 

Krvácíte?
Trochu. Když máte jen ty 3 minuty na to, abyste odešel stává se, že máte kousek papírového kapesníku přilepeného na tváři. Obávám se, že jde o obvyklou chaotickou scénu.  

Bude Harry Potter poznamenaný stávkou scénáristů v Hollywoodu?
Ne. Už je napsaný, nebo víceméně. 

To zakryje společenství spisovatelů?
No předpokládám, že když herci vstoupí do stávky, tak my z ní vystoupíme. 

Netrvá jim obvykle 9 měsíců než dokončí tyto filmy? (míněny asi ty o HP)
Dávejte pozor na pauzy, doslova. 

Kdyby ve filmu nebyl žádný zloduch, nenastala by Snapeova velká chvíle.
No, to je důvod proč tam zloduch je, ne? 

Těšíte se na to bez toho, aniž abyste přemýšlel jaké to bude?
Jediné co řeknu je, že od prvního natáčení jsem věděl, co dělám a proč to dělám. 

Čtete knihy o Harry Potterovi než se podle nich začne natáčet?
Přesně tak jsem to myslel. 

Už jste četl sedmou knihu?
Přesně tak jsem to myslel. (smích) 

Vzhledem k tomu, že jste s HP na konci, cítíte spíš úlevu nebo smutek?
Je to jedinečný zážitek. Víte, kde ve filmové historii uvidíte vyrůstat tři děti a spolu s nimi pozorujete jak dospívají i ty filmy?

Jste hrdý na svůj přínos v těchto filmech?
Dělal jsem to tak, jak nejlépe jsem uměl. (smích) Jsem velmi pyšný, že jsem mohl být součástí tohoto projektu, který je součástí světové historie. 

Jak se Vám líbí status sex symbolu, který vzešel od mnoha skupin žen, které o Vás takto mluví?
Svět je bláznivý. Tím to bude. Proto Sweeney Todd byl vždy pouze relevantní, protože zjevně jsou webové stránky – já je neviděl – kde dospělí, zejména ženy, píší pornografii a dávají tyto postavy dohromady. Takže Sweeney Todd je úplné nic vedle toho, co se děje, a není to o tom dokončit ho tajně. Oni mají zvyky a potřeby.  

Zažil jste nějaké zajímavé setkání s takovými fanoušky?
Myslím, že takové zažil každý herec. 

Můžete o tom něco říct?
Ne. Nechci to podporovat.

Režíroval jste nějaké divadelní představení. Viděl jsem, že jste pracoval na hře „Jmenuji se Rachel Corrie“. Je zde tato hra také tak kontroverzní, jako při uvedení ve Spojených státech?
No, uváděli jsme ji zde poprvé a na velkém úspěchu měla zásluhu newyorská produkce, protože ona (Rachel) byla Američanka a jedná se o část současné americké historie. Kontroverze byla všude stejná. Vždycky se našli lidé, co rozdávali před divadlem letáky. To je fair. Každý má právo na svůj pohled na věc, ale to vždycky vymizí, když si lidé dílo přečtou nebo ho přijdou zhlédnout, než aby se chovali povýšeně. 

Chcete i nadále zůstat u filmů nebo se budete věnovat režírování?
Režíroval jsem film, na který jsem velmi hrdý, jmenuje se „The Winter Guest“ (Zimní host) a teď jsem s hrůzou zjistil, že už je to deset let. Jak je to možné? Protože se zaseknete ve filmech, natáčíte a to spolkne spoustu času. 

A režírování divadelních her zabere taky tolik času?
No to ne, protože když natáčíte film, zabere to asi rok vašeho života. Hlavně ta práce, která předchází samotnému natáčení. To pak samo o sobě už trvá jen krátce. To předtím a potom vám zabere nejvíc času. Ale plánuji, že budu znovu režírovat. Jde jen o to zorganizovat si den. 

Máte už nějakou představu o čem to bude?
Ano, mám. Jde o úplně původní scénář nazvaný „A Little Chaos“ (Malý nepořádek), který pojednává o stavbě fontány na dvoře Ludvíka XIII. ve Versailles. Pak mám ještě další námět. O tom ale nechci mluvit, protože ještě nedošlo ke schůzce v New Yorku. Ta se uskuteční příští týden až tam budu v rámci premiéry Sweeneyho Todda.