Craig Driver hovoří s AR o jeho roli v muzikálové adaptaci Sweeneyho Todda od režiséra Tima Burtona

Jak jste se vyrovnal s rolí, která vyžadovala tak velké množství zpěvu?
No, je to tak, myslím v tomto stadiu života, že skutečně přijmete riziko a výzvu stejně jako cokoliv jiného. Nikdy nehledám bezpečné přístavy. Opravdu jsem nebyl nervózní, protože jsem si říkal: ‘No, pokud jsem hrozný, jen mě prostě vyhodí.’ Neplýtvají časem ani penězi. Dokonce ani nevím, jak vysvětlit některé z pocitů. Myslím tím, vím, že je to obrovský kus práce, kdekoliv to vidíte, ve filmu nebo v divadle. Je to jako: každý si myslí, že jeho podání je tím pravým když vidí Sweeneyho Todda v divadle. A dokonce i když jen čtete texty, je to obrovská práce. Takže víte, že budete dělat něco, co s vámi bude po celou dobu, protože hudba je komplexní a texty jsou komplexní, a svět je tak temný. Takže to přidejte k faktu, že to jsou úžasné party pro Johnnyho Deppa a pro mě, a pracujeme s Timem Burtonem a máme jednu z největších písní hudebního divadla. Pouze myslím, ano, že to ve skutečnosti není nesmyslné.

Jaké byly vaše pocity ohledně toho, že film je převážně a zřetelně muzikál?
No, myslím, že jedním ze zázraků toho filmu je, že můžete zapomenout, že jde o muzikál, protože mluvení a zpěv se prolínají. Není to jako ‘A tady je velké číslo’. A také, když jsem měl jeden skutečně nervy drásající moment se Sondheimem, byla to výzva. Když jste v místnosti sám s klavírem, pianistou, a pak Stephen Sondheim přijde k vám a řekne: ‘Okay, poslechněme si to’.

Jaká byla zkušenost pracovat s mužem, který napsal písně a texty?

Byl skvělý. Řekl pouze: ‘Ano, tento první kus – jak vidíš, je tady muž poblázněný láskou – jen více hovorný. A to byla ta nejpodstatnější poznámka, kterou jste mohli získat, a skutečně pomohla. Protože to znamená, víte, že nemusíte, není tam takový tlak na zpěv a musíte být jako někdo, kdo myslí a mluví.

Bylo něco, co vás na práci s Burtonem překvapilo?

Že je ve skutečnosti občas dost zranitelný. Když se na něj díváte, ví, co chce, ale to je aktuální situace. Víte, že to není žádná pevná jistota. Je to jako elektrizující druh zkušenosti, to je to, co jsem myslel tím ‘zranitelný’. Uvnitř je lidský a také nervózní, stejně jako my ostatní.

Co vás přimělo rozhodnout se pro herectví?

Právě jste zmínil potřebu. Myslím, že všichni se příliš zabýváme svou hlavou. A chudák zbytek těla od krku dolů křičí dlouho o pozornost a vy musíte postupovat takto: ‘Co? Oh, chceš dělat tohle? OK.’ Potom ty dvě části spojíte. A když vaše hlava a vaše tělo spolupracují, potom je jedno, jestli jste šéf, herec nebo taxikář, děláte práci, kterou máte dělat.

Co dalšího má v plánu Alan Rickman?

No, začnu s dalším Potterem, a potom, myslím, budu v létě pracovat s Lasse Hallstromem, a co je pro mě dvojnásobným bonusem, také s Timem a Johnnym.