Prolomit herecké formy
od Toma Jacobse, Los Angeles Daily News - 26.11.1991

„K člověku neustále přicházejí malá poselství“, pronesl Alan Rickman, když si nabral kousek avokáda. „Jsou jako malé ručičky, co se k nám derou se slovy: „Račte prominout!“
„Člověk by měl dávat pozor a řídit se svým instinktem, což je jeden z klíčů k dobrému hereckému projevu“, říká AR, který poslední dobou platí za jednoho z nejlepších britských herců své generace.
„Susan Sarandon mi jednou při natáčení filmu The January Man řekla krásnou věc, viděla mě totiž, jak nervózně přešlapuji pořád dokola sem a tam a čekám, až přijde na řadu natáčení naší scény, zatímco ona stála v klidu na místě. Přišla ke mně a říká : „Moc o tom nepřemýšlej.“ Ano, to byla přesně moje chyba, příliš mnoho přemýšlet o způsobu, jak něco zahrát“, vzpomínal Rickman v rozhovoru, který jsme vedli minulý týden při obědě. „V mnoha věcech má Susan pravdu. Stane se, že o některé práci musíte přemýšlet poměrně hodně, ale je taky mnoho rolí, u kterých prostě jdete a zahrajete je. Musíte totiž nechat volné pole působnosti té divočejší, animální části sebe sama.“

Tato strategie u Rickmana evidentně funguje, protože za posledních pár let se stal miláčkem americké filmové kritiky. To, jak nezaměnitelně a bravurně ztvárnil postavy ve dvou hollywoodských velkofilmech, Smrtonosné pasti, kde hrál protivníka Bruce Willise, a dále šerifa z Nottinghamu v zatím posledním zpracování již klasického příběhu o Robinu Hoodovi, způsobilo, že Rickmanovu tvář znají diváci po celém světě.

Rickman nadále pracuje převážně ve Velké Británii, která je jeho domovem. Natočil zde i dva filmy, které měly letos premiéru: Truly, madly, deeply a Close my eyes, drama o incestním vztahu, které vstoupilo do kin minulý víkend.

V Rickmanově osobnosti se protíná inteligentní, mírně introvertní a trochu skblivý duch. Na otázku, zda pociťuje uspokojení ze své práce, odpovídá : „Nejsem si jist. Je to tak trochu z donucení. Člověk si tak nějak uvědomuje, že „k tomuhle jsem tady na světě asi povolán.“

„Dobře hrát“, říká Rickman, „ to je tajemství, které má co do činění s faktem, že člověk nesmí moc přemýšlet nad tím, co všechno mu už z tohoto tajemství bylo zjeveno. Nedržet se moc zpátky, ani se příliš nepředvádět, nestavět svůj talent příliš na obdiv mimo jeviště.“

„Herectví je hlavně o naslouchání“, dodává, „pokud se soustředíte pouze na to, co ten druhý říká, hraní se samo ukáže v celé své šíři.“

Nezáleží na tom, jestli Rickman hraje bláznivého teroristu nebo introvertního violoncellistu, vždy svojí roli vtiskne nezaměnitelné rysy, až by si člověk pomyslel, že Rickman nejraději ze všeho hraje role jedinců, kteří se vymykají z průměru. Rozhovor s Rickmanem tento jeho záměr jen potvrzuje. „Mým cílem je nikdy nezevšeobecňovat“, říká, „opravdu, jako herec byste to měl dodržovat. Roli a její charakter musíte vnímat ve všech třech rozměrech, co nejvíc to jde.“ „Pokud roli nevnímáte ve třech rozměrech, což se stává hlavně při ztvárňování filmových rolí, pak je hraní o tom, že se do role snažíte dostat co nejvíc mnohoznačnosti a diváci si k postavě vytvoří svůj vlastní vztah. Nedovolíte jim ale utvořit si jakékoliv předsudky.“

Rickman to dělá tak dobře, že si vysloužil značnou chválu, včetně mnoha názorů v tom smyslu, že pozornost v posledním filmovém zpracování Robina Hooda doslova ukradl Kevinu Costnerovi a strhl ji na sebe. Tyto názory Rickmanovi velmi vadí.
„Myslím, že je to jenom prázdná fráze“, říká. „Neviděl jsem,například, film Mys hrůzy, ale slyšel jsem, že film si pro sebe ukradla mladá dívka, která v něm hraje. (jedná se o Juliette Lewis, která ve filmu hraje dceru Nicka Nolteho). Co tím myslí, když říkají ukradla ?“ ptá se Rickman. „Znamená to, že herec roli pojme velmi důkladně a přesvědčivě. Vždyť je to tak krásné, když se po boku Roberta De Nira objeví mladá dívka, která je ztělesněním svěžesti a síly.“
„Nemyslím si, že by herectví bylo o soutěživosti“, dodává Rickman. „Soutěživost by v herectví být neměla. Mám radost, když se lidem líbí moje práce, ale proč za tím hledat ještě něco jiného?“
Mimo to, kritikové hodnotí Rickmanovu práci mnohem pozitivněji, než Rickman sám. Zeptáte-li se Rickmana, zda je spokojen se svými vystoupeními, důrazně zavrtí hlavou.
„Pro mě je noční můrou, když si představím, že bych měl sedět a dívat se na filmy, ve kterých hraji“, říká. „Myslím si, že bych to nedokázal. Říkal bych si – takhle jsem to přece nezahrál, takhle jsem přece neintonoval, nepohyboval jsem se tak, jako to vidím teď na plátně!“
Takže, ten propastný rozdíl mezi záměrem a výsledkem je…..?
„Obrovský.“

Navzdory tomu, pokud Rickman točí film, nikdy nesleduje záběry, které natočil předchozí den. „Člověk by asi sám sebe začal omezovat, řekl bych. Díval by se na sebe a říkal by si – je tohle opravdu to, co jsem do toho vložil ? a pak na konci dne, když by se díval na již natočené záběry, přemýšlel by o nich a říkal by si – hmm, tohle už nesmím udělat. A najednou by se role scvrkla do něčeho nuceného a plochého."

A takovým hláskům by člověk neměl naslouchat.

Stručně o AR :

- Věk: Nerad by prozrazoval, protože „nenapadá mě, proč by tento údaj měl být důležitější než to, kolik vážím.“
- Váha: 182 liber (82,5 kg)
- Místo narození a současný domov: Londýn
- Stav: ženatý, ale nikoliv oficiálně. Jeho dlouholetou partnerkou je učitelka ekonomie Rima Horton, která bude příští rok (1992) kandidovat za
  Labouristy do Parlamentu.
- Původní profese: Tři roky byl grafickým designérem, poté se začal naplno věnovat herectví.
- Škola: Královská akademie dramatických umění
- Největší divadelní úspěch: Inscenace Les Liaisons Dangereuses uvedená jak v Londýně, tak na Broadwayi Shakespearovskou královskou
  společností
- Nejnovější film: Právě natáčí politickou satiru v Pittsburghu, kterou režíruje a zároveň v ní hraje Tim Robbins. Rickman zde hraje manažera, který
  pomáhá Robbinsovi, popové hvězdě, jež kandiduje do Senátu.