| Alena's Alan Rickman Page - INTERVIEW |
|
| ZPĚT na stránku Interview |
|
|
|
|
|
Všichni si myslí, že Alan Rickman je mizera, ale svým sametovým hlasem tvrdí Stephanii Bunbury, že je mnohem více podobný laskavému tulákovi ve svém posledním filmu. Zeptejte se někoho mimo filmovou branži, a dozvíte se, že Alan Rickman hraje mizery. Není těžké pochopit, proč. Jeho velký průlom v Hollywoodu přišel, když hrál zlého elegána v prvním filmu “Die Hard”, zcela s komickým německým přízvukem. (Vím, je těžké věřit tomu, že donedávna, do roku 1988, byla druhá světová válka stále hlavním zdrojem padoušských hlasů. Dokonce i nyní to nemůžete zkazit s nacisty.) Brzy poté hrál nepříjemného, skvěle nenávistného šerifa z Nottinghamu ve filmu Kevina Costnera “Robin Hood: Král zlodějů”. Na jevišti byla jeho zkušební role Valmont ve hře “Les Liaisons Dangereuses” – sociopat, jehož život byl věčnou hrou na kočku a myš. Dokonce Rickmanova současná role temného bradavického učitele Severuse Snapea v sérii “Harry Potter” dokazuje podle očekávání publika, že umí jakýkoliv charakter, který hraje, obrátit na špatnou – nebo, v “potterovské” řeči – temnou stranu. Ve skutečném životě si však Rickman jen povzdechne, když se ho lidé zeptají na hraní mizerů. Už mnoho let jsem nehrál skutečného zloducha, říká rozhodně. Dokonce, když se podíváme do jeho filmografie, nikdy nehrál vyhraněné typy. Byl nepochybně jedním ze zombie ve filmu “Truly, Madly, Deeply” (1991), ale dobrotivým. Eamon de Valera (Michael Collins, 1996) byl, podle jeho názoru i názoru mnoha jiných lidí, hrdina. Ve filmu “Galaxy Quest” (1999), mém nejoblíbenějším Rickmanovu filmu, byl zlý pouze v tom smyslu jako popudlivá, iritující osba, která je špatnou společností při cestování na nedobrovolném výletu do vesmíru. Pokud jeho role něco ukazují, pak to, že je schopen zahrát kohokoliv. “Jako cokoliv v životě, ale zvláště v herectví,” říká Rickman suše, “myslím, že se to nazývá ‘představování pohyblivého cíle’.” V každém případě shledává myšlenku hraní mizerů irelevantní tomu, co dělá. “Já prostě nevidím lidi podle jedné věci, nebo jiné,” říká svou slavnou línou řečí. “Být hercem je o tom, nesoudit postavu, kterou hraji. Pro mě je dokonce nemožné charakterizovat ji jedním slovem. Nevidíte se jako dobří nebo špatní. Vidíte se prostě jako postava, která má jisté potřeby. A snažíte se být tou postavou.“ Ve své poslední roli jako bývalý britský trestanec v nezávislém filmu Marka Evanse “Snow Cake” hraje muže, který je neočekávaně laskavý. Nejprve vidíme Alexe Hughese, sedícího pochmurně v bufetu u silnice v Kanadě, cizince v cizí zemi, když ho mladá výstřední dívka (Emily Hampshire) požádá o svezení. Proti svému přesvědčení ji vezme. Potom do nich narazí nákladní vůz a dívka je mrtvá. Alex, který nikdy nikam moc nechodil, se rozhodl změnit směr k rodnému městu své pasažérky Wawě, malému a hrozivému studenému místu v severním Ontariu, s úmyslem nabídnout pomoc. Zde potkává dívčinu matku Lindu – představovanou s intenzívním odevzdáním Sigourney Weaver – která se ukáže být akutně autistickou. Miluje sníh, je až fanaticky čistá, je schopná metodické práce, ale jen stěží dokáže fungovat v sociálních podmínkách. Přesto se mezi nimi vytváří zvláštní pouto. Rickman říká, že Alex Hughes je mu podobnější, než jakákoliv jiná postava, kterou hrál. “Je mi velmi blízký, protože si užívám hraní někoho, kdo dělá to nejlepší, co může. To jsem já.” Když hovoříme po prvním vysílání filmu na Berlínském filmovém festivalu, je zmatený z lidí, kteří se ptají, zda by šel navštívit rodiče dívky, která zemřela při nehodě v jeho autě. “Myslím, že ano. Jsou chvíle, kdy prostě musíte věřit v ty nejlepší eventuality ve vašem životě. A já si myslím, že to je jedna z věcí, o kterých film je, je to téměř Chekhovian. Je to: ‘Víte co? Jsou chvíle, kdy si prostě musíte vyhrnout rukávy a pustit se do toho.’” Práce na filmu ho bavila - zvláště s Weaver, starou kamarádkou z filmu “Galaxy Quest”, která na jeho příkaz dodala projektu svůj hvězdný výkon - a život v malém městě se zvláštní kanadskou vlídností. “Je tam společnost k filmování,” říká, “a když jste v malém městě, je to ještě silnější.” Sníh roztával během doby, kdy byli připraveni natáčet, ale místní nám pomohli hrabat sníh a skladovali ho ve svých boudách, mimo dosah slunce, a potom ho vozili, když bylo třeba, na trakařích. “A mám silnou vzpomínku na večeři v Hawk Junction, protože tam jsme strávili mnoho dní natáčením scény autohavárie. Ta paní dělá nejlepší rebarborové koláče.” Miluji ten film, říká, jeho hlas je na okamžik plný nadšení. „Je zábavný, plný světla a naděje. Doufám, že ji lidi dostanou.“ Lidé v Berlíně ji určitě dostali: reportéři hledali superlativy k ocenění jednoduchosti příběhu, autentičnosti a patosu výkonu Weaver a Rikmanovy schopnosti obratu od městského outsidera k sexy muži. Avšak film našel svůj okruh nepřátel, když byl o pár měsíců později uveden v Severní Americe a Británii. “Pokrytecká věcička,” napsal jeden kritik, který pokračoval otázkou, zda muž, “loudající se městem jako nejsmutnější velbloud na zemi” může být skutečně obklopen, tak jako je Alex, lákadly prakticky všech žen ve městě. Zvláště – to on neříká, ale můžete vytušit nevyřčené - v jeho věku. Rickmanovi je nyní 61 let. Říká, že každý den, krátce po svých 60-tých narozeninách, se dívá do koupelnového zrcadla a dává sbohem každé další roli. „Nyní jste o dvacet let starší pro všechny ty role, které jste plánovali hrát.“ Ale zatímco už nikdy nebude hrát Hamleta, v poslední době měl úspěch s významnýmim rolemi, které zahrnují Alexe ve „Snow Cake“, Antoina Richise v adaptaci Toma Tykwera „Parfém“, „Sweeney Todd“ pro Tima Burtona, a hlavní roli v jiném nezávislém filmu, „Nobel Son“, ve kterém hraje násilnického otce, který je nositelem Nobelovy ceny za fyziku. Ano, říká sarkasticky, stále je tady hodně. Spolu s “mnoha dalšími mladými nadšenci. A stále jsme ve svých džínách.” Rickman se nevydal na cestu herectví. Zdálo se, že mu to není psáno ve hvězdách, jako chlapci vyrůstajícímu na obecním pozemkuv Actonu, jednotvárné části západního Londýna. Avšak když mu bylo dvanáct let, získal stipendium na soukromé chlapecké škole, která podporovala jeho umělecké sklony. Odtud šel do umělecké školy a studoval grafický design, herectví si zvolil až ve svých dvaceti letech. “Dělal jsem to jakkoliv, s amatérskými skupinami, a to pro mě vždy bylo to nejdůležitější,” říká. “Ale z celého toho systému musíte získat jednu věc. Naše skupina grafického designu byla velmi úspěšná, takže to nebylo jako jedna tichá myšlenka, ale stupínky na šplhání. Tak nějak jsme se tam dostali. Nevydělávali jsme peníze, ale měli jsme výstavy a dělali skutečně dobrou práci. To je to, víte. Byl čas dělat jiné věci…” Už nekreslí, ale příležitostně, když režíroval divadelní hry nebo svůj jediný film “The Winter Guest”, něco namaloval, aby ostatním ukázal, jak mají věci vypadat. Také ví, že mít trénované oči mu pomáhá v režírování. “Tedy, nevím, venku je nějaký plán. Každý má v sobě části, na které si zvykl. Nebo ne. Je to něco, k čemu se vrátím.” Rickman potkal svoji partnerku, Rimu Horton, během studia na umělecké škole. Bylo mu devatenáct let: jsou spolu, velmi vzdáleni od zábavního průmyslu, více než 40 let. Ona je nyní univerzitní lektorkou ekonomie a dvakrát kandidovala ve volbách za Labouristy, ačkoliv na bezpečných konzervativních místech. Rickman je také politicky angažovaný. Jedním z jeho nejposlednějších projektů byla divadelní adaptace pro Londýnský královský dvůr – deník mladé washingtonské protiválečné aktivistky Rachel Corrie, která byla sražena, když se pokoušela zastavit ničení Palestiny izraelskými buldozery. Hra se minulý rok stala něčím jako slavným soudním případem, když ji nezávislé divadlo v New Yorku stáhlo kvůli podrážděné situaci z programu, protože byl zvolen Hamas. Rickman odsuzuje tento postup jako „cenzuru“. „Měl jsem to říct, nebo ne?“ řekl o několik měsíců později. „Skutečně ironická pro mě byla situace, kdy dvě nezávislá divadla měla konflikt, to byla hrozná škoda.“ Dosud jsme sotva zmínili Harry Pottera. Rickman se tomu vždy vyhýbá. “Nechci si zahrávat s ničím, co má něco společného s dětskou nevinností,” je jeho typická odpověď – ale je to právě malý kouzelník, kdo měl vliv na to, aby dostal roli ve filmech jako je “Snow Cake”. A, samozřejmě, rád hraje profesora lektvarů, jehož vidí jako “zcela nebezpečnou osobu, vždy toužící být něco víc, aby ho lidé skutečně respektovali.” “V tomto bodě je dobré, když jste udělali něco pro děti,” říká. “Mám rád to, že jsou děti přesvědčovány ke čtení. Pokud budu pracovat do osmdesáti let, budu je potřebovat jako publikum.” Usmívá se snapeovským způsobem, který naznačuje, že byste se mohli stát jeho dalším jídlem. Snad to byl náznak blížícího se filmu “Sweeney Todd”. Je to velmi zábavný muž, ale umí skvěle zahrát mizeru.
Šest velkých
momentů Alana Rickmana
|
|
|