HARDtalk Interview
Bylo odvysíláno 5. května 2001 na BBC News 24
Shlédnout ho můžete zde v programu RealPlayer
Moderátor: Tim Sebastian

Tim Sebastian: Jako Severuse Snapea ho ještě neznáte, ale tisíce z vás brzy budou. To je jeho role v novém filmu o Harry Potterovi, který se chystá rozbít všechny tržní rekordy. Ovšem možná ho již znáte z rolí ve filmech Rozum a cit, Opravdově šíleně hluboce, Smrtonostná past, Dogma a mnoha jiných, které z něj udělaly jednoho z nejznámějších britských herců. Tak, se vším tímto za sebou, jak dalece se podílí na bombastické reklamě kolem Harryho Pottera?
Alane Rickmane, vítejte v programu.

Alan Rickman: Je mi potěšením.

TS: Vám se podařilo se na premiéře jenom tak mihnout, stihl jste poslední půl hodinu, že?

AR: Ano, na posledních čtyřicet minut, protože... Právě teď hraji v Private lives na West Endu a máme nedělní odpolední představení.

TS: Ve West Endu je tedy jakýsi Rickmanův dvojprogram, že?

AR: Ano, závisí to na vaší náladě! (Smích) Můžete mě vidět v životní velikosti nebo (gesta) zvětšeného na plátně.

AR: Mně to přišlo fantastické. Myslím si, že jde o to, že kdykoliv... Byl jsem na place a děti přicházely na prohlídku. Donekonečna bylo slyšet: "Páni! To je přesně jako v knížce!" A myslím, že tohle zajisté Chris Columbus a producenti chtěli: být věrný představivosti J.K. Rowlingové. A řekl bych, že skutečnost, že minulou noc na konci promítání celý biograf vstal a tleskal, potvrzuje, že to dokázali! (Úsměv rozšíří)

TS: To je jejich reakce, ale co vaše? Z vašeho pohledu - je to hodno takové bombastické reklamy?

AR: No, dostat děti znovu ke čtení je hodno jakkoliv bombastické reklamy to zanícení, sednout si v rohu a otáčet stránky knížky namísto, víte, stále jen bušit do klávesnice a jen hrát počítačové hry a--.

TS: Pamatuji si, jak jste říkal, že když chcete být v něčem opravdu dobrý, musíte tím být zcela pohlcen.

AR: Správně, když jsem četl knihu, tak jsem úplně-nepřestal jsem otáčet stránky. Takže - ano, v tom smyslu. Je to ohromný příběh s dlouhou dějovou linií a velkou tradicí, jeden z těch, které vypravují.

TS: Překvapilo vás, že se ten film chystá překonat tržní rekord? Zrovna tak i po stránce prodeje reklamních předmětů? A také obchodní úsilí.

AR: Ne, tomu se nedivím. Chytilo to představivost veřejnosti a-mám na mysli, že ten boom je neplánovaný. Reklama se pevně drží za šosy něčeho, co je - vážně

TS: Obdržíte řádný podíl?

TS: Vím, že toto je něco, za co vedete kampaň-vy a Britští herci a Equity - dostávat rozumný podíl srovnatelný s vašimi americkými protějšky.

AR: No- ano, my --.Byli jsme využíváni až příliš dlouho a my - nemluvím o lidech co jsou - jejichž jména jsou z těch co jsou nad titulky. Mluvím o lidech, jako jsme skutečně všichni…o lidech, jejichž živobytí závisí na rozumném návratu, když…

TS:Patřičné ohodnocení denní práce?

AR: Dobře, jejich práce je viditelná po další patnáct, dvacet nebo třicet let a to je asi doba, kdy je jejich produktivní život do značné míry u konce. Bylo by dobré, aby věděli, že - když je film promítán - jejich práce může být nějak odměněna.

TS: A teď patřičnou odměnu dostáváte?

AR: Myslím, že byste se měl raději zeptat mého agenta! (Usmívá se)

TS: (smích) No je to zřetelně něco co naplňuje hořkostí, protože v minulosti jste řekl, že se s tím musí něco udělat, že to je vyložená hanba. Mám tím na mysli, že zjevně o tom vypadáte být silně přesvědčen--

AR: Ano to je ostuda.

AR: Myslím si, že to je ostuda, že britští herci jsou znevýhodňováni. Je to tady hodně jiné.

TS: Probmlémem je platba paušální sazby, že?

AR: Dobře, jenže vy nemáte žádnou možnost volby. Neděláte práci. (ve smyslu zaměstnání)

AR: Rozhodně. Za to unie teď bojuje - začlenit to jako část… ujednání Equity.

TS: Spílával jste, že kvůli natáčení velkých filmů se musí do Hollywoodu. Ještě to platí? Tvrdíte, že je otřesné, že se všichni musíme Hollywoodu podřizovat? Stále si přejete, aby se takové filmy mohly být -točeny britskými--

AR: Všichni řekneme spousty hloupých věcí, které víte, si potom přejete vzít je zpátky. (Usmívá se.)

TS: (smích) Takové, které úzkostlivě zakopeme a znovu vytáhneme až po letech!

AR: Ano, rád bych je smazal. Ale ony tam jsou: jste chycen do vlastní pasti a--. No, mám teď nějakou zkušenost z města, které mám skutečně moc rád a Je plné mých blízkých přátel.

AR: Ano.....Když tam jedu, mám pár pravidel, které zní: nečíst časopisy z branže a nechodit na jakékoliv premiéry, party a všechno to kolem. Tak tam pracuji a žiji, vídám se s přáteli a...cestuji-- (nesrozumitelné)

TS: (přeruší Rickmana) Ono je LA bez premiér a party?

AR: Musíte se dostat občas na kolo, když kolo seženete, nebo si vyjet v autě, projít se.. Ano, rozhodně: je tam fantastické okolí a báječní lidé a--

TS: A zároveň to bylo, jak jste řekl, strašné a odporné?

AR: To je také pravda. Nádherné a možná ohavné zároveňJe to město -- je velmi malé, víte. Jeho centrum je naprosto oddané průmyslu a ne- Ono já říkám „centrum“ v podstatě to je nesmyslný termín, ono doopravdy žádné nemá. Čili máte tam život, jaký chcete mít. A... pro mne to je pronajatý dům v kopcích, stýkání se s přáteli, čtení knih a chození do kina.

TS: Pole, kde si britští herci vedou neobyčejně dobře. Tím myslím, že ve filmu - v Harry Potterovi - to byl ohromný projev důvěry, že tam bylo celé obsazení britské, že ano??

AR: Ona to byla ukázka síly J.K. Rowlingové, protože tak tomu být původně nemělo..

AR: Myslím si, že jestliže je v její smlouvě-- Ona jen... prostě si postavila hlavu, víte. Má úžasný smysl pro to, kdy říct NE!

TS: Co značí - ta role - o bodu, kterého jste ve své kariéře dosáhl?

AR: (tiše) Ne, ne zásadně.... Je to velká legrace být součástí něčeho, co bude druhem mezníku v historii filmu, předpokládám. Jakkoliv zásadní názor budou lidé na ten film mít, je to událost ... jako Beatles. A--.

TS: Takže - když události někdy otevírají více dveří… to je ta myšlenka?Je to důvod, proč jste tu roli přijal?

AR: Ne, myslím že v tenhle čas tak nějak dělám, co mě zajímá. A kam… cítím, že směřuji: v podstatě si myslím, že mojí prací je být vypravěčem a herci jsou velmi často částí řetězce vyprávění příběhu. Je za tím...kus práce a na jednom konci z toho je herec a nadruhém je publikum, a--.Měl bych spíš říct, že je to kus práce, herec stojí veprostřed mezi ním a publikem a to je mé povolání, být tak dobrý vypravěč jak jen to je možné. A hledat tolik zajímavých zajímavých způsobů kolik se jenom objeví A nemůžete nikdy předpovědět, na co řeknete „ano“ a na co „ne“, protože to bude nejspíš záležet na tom, co jste právě dodělal.

TS: Ale vy jste řekl, že práce je náročnější a náročnější. Před několika lety jste prohlásil, " čím více rozumíte tomu, čeho jste schopni, tím méně máte prostředků to zvládnout fyzicky."

AR: ---protože čím více tak nějak chápete co, víte-představivost je úplně napěchovaná nápady a vybavení (smích, odmlčí se, úsměv) se zdá být stále méně a méně schopné představivosti stačit (široký úsměv)- -

TS: Proč? Jste mladík - tím myslím, vy sám jste se právě vylíčil jako když vám ubývá a taktak že nedostává sil?

AR: Ne, myslím, že jste si prostě jen stále více vědomi té nerovnosti.

AR: Možná vaše představivost roste (gesta) nebo tak něco. Na zkouškách Private Lives, jsme já a Lindsay Duncanová oba chtěli režisérovi říct: "Víte, musíte si uvědomit, že my jsme tady teď přesně na hranici našich možností." (Usmívá se)

TS: Jakým způsobem? Proč? Proč jste na pokraji?

AR: No já myslím, že jsme na to přišli skrz zkoušky, že tohle byl-objevili jsme o zkouškách lásku ke hře a ta vyšla z hluboké úcty k dovednosti její interpretace. A když začnete nakonec analyzovat jaký kus práce je udělaný, jakoby to po vás chtělo, abyste v prvním dějství byli v komedii del’Arte, ve druhém přepli na Čechova a ve třetím dokončoveli Feudeauem. A to jsou hodně odlišní koně k jízdě, (Usmívá se)

TS: Široký záběr?

AR: Ano, a musíte být v sedle dost pevně usazený... A tak si myslím, že v každém takovém představení, si určitě uvědomíte, jak náročné to může být. Ale také kolik je tam legrace. A to stejné platí pro Harryho Pottera. A musíte vaše prostředky používat zcela odlišně, víte. U filmu třeba strávíte většinu času čekáním na práci a tak musíte to uvolňování energie udržet v šachu, ale nenechat usnout…

TS: A cítíte nějaký večer, například když hrajete v Private Lives, že na těch koních jet nemůžete?

AR: To je velmi nepředvídatelná věc. Večery, kdy se cítíte nejvíce unavený a nejvíce... dalek toho, být jakýmkoliv způsobem schopen to zvládnout, vystoupíte na jeviště a pak se v tom stane nějaká alchymie a jste uvolněný. A pak ovečerech, kdy se cítíte volní jako ptáci a vyjdete tam, se v tu chvíli náhle něco zadrhne. Nevím, možná potřebujeme obdobu sportovních psychologů.

AR: Ne, ne, ne. Je to událost v životě a vy jste tak vydán na milost a nemilost... nejakému druhu živlu, když tam vstoupíte.

TS: To zní velmi nepředvídatelně.

AR: Ono to je. Nepředvídatelné--

TS: Vyhrocené, nebezpečné?

TS: Může to dopadnout špatně??

AR: Může to dopadnout velmi špatně. A dopadá.

TS: Lidé to nevědí, ačkoliv když platí své peníze,je to za lístek, že?

AR: Nemají ponětí, ale můžete to vycítit!(Smích)

TS: Myslí si, že dostávají Alana Rickmana - po všech těch letech profesionála.

AR: Cítíte ty chvíle, kdy to pohořívá a celé publikum ví, že je něco špatně - a zavládne určité ticho, protože oni si najednou uvědomí, že jste herec a ne-- A v té vteřině ve vás nevěří, nevěří v postavu. Pak musíte těžce dřít dalších pět minut v póze „To je v pohodě, to je v pohodě, já vím co dělám…“ (Smích).

AR: --ahmm

TS: --Nezapomněl jsem svůj text (Smích) Něco na ten způsob…role Antonia v Královském národním divadle: podle všeho to nebyla šťastná zkušenost?

AR: Um, vlastně jsem o tom nikdy nemluvil. A bylo to--

AR: To opravdu dělají: a jako o hodně věcech, které se o sobě dočtete v novinách, si myslíte, "kde proboha tu špínu sebrali?" To je-- Co o tom můžu říct? To je-- Nesnáším, jestliže to je kdy v tiskunazýváno neúspěchem jako důsledkem, protože oni nikdy nepoukážou na to, že se hrálo po osm týdnů v kompletně vyprodaných sálech, což se v Olivierově divadle moc často nestává, a ve kterých při každém představení sedělo jedenáct stovek lidí. A hráli jsme osm představení týdně takže--. Je to těžké--. Musíte na téhle úrovni přehodnotit slovo „neúspěch“. Navíc když má člověk dopisy od lidí, kteří píší"Nechápu, o čem to mluvili."

AR: Které, musím upřímně říct, já nečtu (odmítavé gesto): to mi nepomůže. A tak nemám žádnou představu o tom, co přesně řekli. Mám hrubou vizi.

TS: --když říkají, "Bylo to špatné“ nebo lidé, kteří říkají to samé co kritici --?

AR: (rychle) Určitě vás to může ranit. Nevím, možná byste byl zasažený kritikou, nevím. To snad každý; nemyslím si, že někdo dosáhne bodu, kde byste si na to zvykl. Ale: co já bych řekl o tom výkonu: kdybych se mohl vrátit v čase, nejen že bych k tomu přistupoval stejně, ale šel bych dokonce ve stejném přístupu ještě dál. Co si myslím je, že lidé si nebyli jistí tím, jak --. Podívejte se ..., v současné době mají kritici sklon většinu času psát o...jak herci dělají něco; nepříliš často píšou o tom, CO vlastně herci dělají. A to zahrnuje i vědomé výběry. To není nehoda; není to že my to kazíme; je to vlastně výběr. A--

TS: Lidé se domnívali, že tam byl spor - že jste byl nešťastný ze způsobu, jakým to bylo vytvořené.

AR: Ne, to byl holý nesmysl. Úplná hloupost. Četl jsem, potom co jsme začali hrát, že Helena Mirrenová a já nebudeme pokračovat. Nikdy jsem ještě na scéně nebyl k herečce blíž než v tomhle představení. A v zákulisí byli mí nejlepší přátelé. Byl to absolutní nesmysl. Ale lidé chtěli vytvořit nějaký druh velkého rozruchu, jak v zákulisí tak na jevišti. Ale v rámci produkce: tím chci říct, nevím jak hodně lidí zná tu hru, ale my hovoříme o dvou... světovládcích a určitém úseku jejich života .

Hrál jsem někoho, kdo byl v podstatě alkoholik. A myslím si, že lidé byli velmi rozrušení z toho, že nevidí velkého hrdinu. Podle mě je myšlenka hry v tom, že vy vidíte dvě dětinské osoby, které byli kdysi významné a teď se snížily k opilosti, rvačkám a házení věcí na sebe--. Malé domácí scény, kde se ona na něj pokouší navléci jeho brnění a on odporuje, "Ne, ne, ne takhle. Takhle." Je to asi nejvíce mimořádná interpretace ... velkého dua (gesta oběma rukama) protože ti dva jsou uvedeni jako malé děti.

TS: A lidé to rozebírají v tisku, a rozebírají to i ústně. Nepřál jste si někdy, být v jiné profesi, kde byste mohl jednoduše vyhrát závod a odejít s cenou, namísto aby každý probíral, co jste udělal noc po noci, den po dni?

AR: No, my se od spisovatelů nebo básníků nebo jiných nelišíme--. Tedy, ve skutečnosti jsme odlišní protože interpretujeme, my v tomhle smyslu v podstatě nic nevytváříme, ale--

TS: A nemluvíte moc o teorii herectví, ale jednou jste byl na tohle tázán a řekl jste: "Kamera vás má ráda, pokud vás vidí přemýšlet a, velmi důležité, poslouchat." Což je, možná, pro herce hrozné říci, protože většina lidí by myslela, že jste posuzován podle toho, co jste řekl, než--

AR: Ano, ale vy v životě jen mluvíte jako lidský tvor, a proto, jestli se pokoušíte reprodukovat život na jevišti -- kdykoli jsem pracoval, hovořil se studenty nebo opravdu spolupracoval s mladými herci, když jsem režíroval Zimního hosta jako film -- mám naprostou mantru (pozn.:ze staroindštiny; posvátná slabika nebo slovo, jehož neustálým opakováním lze docílit max. soustředění) která je, že jen mluvíte, protože si přejete odpovídat na něco, co jste slyšeli. Takže názor herce jde pryč a pak sledujete řeč, kterou pronášejí sami v noci ve své ložnici; a to je podle mě úplný nesmysl. Jste--. Co musíte říct, je zcela nahodilé.

Vše co chci u herců vidět, je síla a přesnost jejich poslechu. A pak, to co musíte říct se stane automaticky. A bude bude to volné a živé. Následně na tom můžete pracovat, tvarovat a mluvit o tom, ale hlavním hnacím motorem toho je: jak přesný je váš poslech a jak jste živí ke spoluhercům; jak přesná je vaše odezva a jak je... smělá?

TS: Zmínil jste Zimního hosta, který začal jako hra a pak jste pro něj spolupřepsal scénář. To byl--

AR: "--ish." (Dělá dvojsmyslná gesta "tak tak") to je druh ...mírně nepřesné zásluhy. Tím myslím, že každé slovo toho scénáře je Sharman Macdonaldové, ale já jsem byl dost zapletený do jejího přeorganizování--

AR: No, naučili, řekl bych, že všichni z nás se naučili, nejvíce od dvou dvanáctiletých.

TS: Vy sám jste byl dost snivé dítě, že ano?

AR: Říkají, že ano. Hlava v oblacích, úplně zasněná. -- ale, v každém případě, tito chlapci neznali nic jiného, než naslouchat sobě navzájem.

TS: Řekněte mi něco o vašem dětství. Nebyl to moc příznivý začátek pro budoucího herce, že?

AR: Hmm, jaký by byl příznivý začátek?

TS: Ve smyslu příležitostí.

TS: Byly? Měl jste hodně podpory ze strany vaší matky, že?

AR: Ano. Ve smyslu, že jsem měl matku a rodinu, kde mi řekli, "Cokoliv, co tě udělá šťastným." Protože to musí být trochu zvláštní, když syn řekne: "Chystám se vzdát kariéry grafika, začnu znovu studovat a to dramatickou školu."

TS: Váš otec zemřel, když jste byl velmi mladý, že?

AR: Vyrůstal jsem--. Jeden z obrazů mého dětství, na který nikdy nezapomenu je, že vždycky když tam byly volby, moji rodiče -- včetně mého otce, ale zvláště má matka-- stáli na židli a přišpendlovali...nebo lepili žluté --potom byly žluté a černé-- nálepky "VOLTE PRÁCI (Labour Party)" do oken.

TS: Nikdo za vámi nikdy nepřišel? Nikdo to nenavrhoval?

AR: Myslím si, že zkoušeli, kam až to půjde, protože někdo kdesi v tiskovém středisku vymyslel, že nehodlají nechat Portillovi všechnu publicitu bez jakéhokoliv vyzvání, takže vymysleli: "Co můžeme udělat? Já vím: hodíme proti němu herce!"

AR: Oh, ano. Různí lidé, jako Children on the Edge se kterými hodně pracuji a Action Aid, a--. Stále se pokoušíte dát svému životu smysl a já jsem byl velmi šťastný, a jak říkám, vidím sám sebe jako vypravěče. Proto snad vidím i mou práci jako něco spojeného s opravdovým životem a doufám, že i rozhodnutími poukazuji na touhu spojit se s publikem. Takže, hmm, reálný život jaksi vstupuje dovnitř.

Jako, víte, s Action Aid. Momentálně jsem zapojen do vydání nové knihy s názvem Broken Landscape (Rozbitá krajina) s fotografiemi Gideona Mandella. Je to inspirované věcmi, které se právě teď dějí ve světě. Vezměte si situaci v Africe, kde umírá každý den tisíc dětí. A to je obrovské číslo na ignorování.

TS: Lidé se vždy ptají herců, jakou roli by chtěl hrát, ale jeden politik z Labouristické strany, Petr Mandelson, řekl, že chce, abyste hrál jeho, pokud o něm bude natočen film. Co si o tom myslíte?

AR: (usmívá se) Předpokládám, že by to záviselo na scénáři. Tím myslím, že je dost obtížné hrát skutečné osoby. Několikrát jsem to udělal a je to --. Nebo osoby, kteří žily: jako De Valera a Rasputin. A když to děláte, táhnete na zádech dost specifické břímě a stáváte se jaksi protekčními... u těch lidí. Neil Jordan mi řekl před začátkem natáčení, když jsem začal zkoumat postavu De Valery pro Michaela Collinse, “Taky ho ještě nenávidíte?". A tím mi nasadil pár boxerských rukavic, protože nemůžete soudit vaši postavu, to je ta poslední věc, kterou můžete kdy udělat. Musíte se do ní dostat... informovaný, ale nevinný.

TS: Děkuji.