ZPĚT do Knihovny nebo na Novinky

Nepoužívejte tuto povídku na jiných stránkách bez svolení jejího autora. V případě dotazu mě prosím kontaktujte. Děkuji!
Při neoprávněném použití se dopouštíte krádeže autorského díla, což je proti dobrým mravům a zároveň protizákonné!

  
Always
Autor: Tess

Severus Snape se rozhlížel kolem sebe. Stál uprostřed jakési haly, na místě, které připomínalo nástupiště. Všechno kolem něj bylo bílé a působilo zvláštním, klidným dojmem. I v jeho mysli bylo najednou vše klidné. Pryč byla válka, pryč byl Voldemort, pryč byl křik zraněných a nářek těch, kteří oplakávali mrtvé.

Snape rozvážně kráčel po nástupišti. Pomalu si uvědomoval, kde je. Vzpomínal na dětství a na radost, kterou pociťoval pokaždé, když nastupoval do vlaku a odjížděl odsud do Bradavic. Teď tu ale nebyl ani vlak ani výpravčí ani studenti a ani rodiče, kteří by je se slzami v očích vyprovázeli. Kromě něj tu nebyla živá duše.

Snape zavřel oči. Slyšel svůj dech, slyšel tep svého srdce, a jakoby z dálky slyšel někoho volat své jméno.

„Severusi! Severusi!“

Ten hlas patřil jí. Té, kterou celý život miloval. Té, pro jejíž oči obětoval vše. Té, za jejíž oči položil život. Po Snapeově tváři stékaly slzy. Uvědomoval si, jak mu život utekl mezi prsty. Hlas, volající jeho jméno stále sílil. A najednou se zdál být tak reálný, tak hmatatelný.

Snape otevřel oči. A uviděl ji. Stála tam, jen pár kroků před ním s úsměvem na rtech a natahovala k němu ruku. Honilo se mu hlavou  tisíc slov, chtěl toho tolik říct, ale jeho hlas ho zklamal. A jediné, co vyslovil, bylo její jméno.

„Lily!“ vydechl. Chvíli nehybně stál, pak ostýchavě natáhl ruku, jako by se bál, že se Lily rozplyne, když se jí dotkne. Popošel k ní a sevřel její dlaň.

„Vítej mezi námi, Severusi. Budeme muset jít.“

„A kam?“ zeptal se.

„Dál,“ odpověděla Lily, nespouštějíc přitom ze Snapea oči. „Za chvíli přijede vlak. Přišla jsem tě doprovodit. Pomohu ti na druhou stranu.“

„Na druhou stranu?“ Nechápal.

„Ano, do věčného života. Už nás tam čekají.“

„A kdo?“

„Tví přátelé. Brumbál a pár dalších, na kterých ti v životě záleželo.“

„Ale jak to, že ty… jak to, že ty jsi… že jsi tady právě ty?“

„Nikdo jiný přijít nemohl. Na druhou stranu tě doprovází právě ten, koho jsi v životě nejvíc miloval.“

V dálce se ozvalo zvláštní šelestění, zvedl se vítr a z bílé mlhy se vynořil starý vlak. Dojel až k nim a zastavil. Dveře vagónu se otevřely. Snape váhal. Stále svíral Lilyinu dlaň ve své. Teplo její ruky ho naplňovalo pocitem neskonalého štěstí. Štěstí, které dosud nepoznal. A zároveň měl strach. Strach z toho, co se stane, až ji pustí. Už dvakrát Lily ztratil. Poprvé mu ji vzal James, podruhé Voldemort. A Snape věděl, že potřetí už o ni přijít nechce.

„Kde je James?“ zeptal se stísněným hlasem.

„Není tu,“ odpověděla Lily,  „v životě na druhé straně jsou jen lidé, se kterými tam chceš žít. Jsou tam věci, které máš rád a děláš tam to, co si přeješ dělat.“

Snape se zamyslel.

„Umím jen učit,“ povzdechl si, „ale… u Merlinova vousu… dělal jsem to rád.“

„Umíš toho mnohem víc, Sverusi. Tak pojď, tví žáci už tam na tebe čekají.“

Snape se podíval na vlak a poté zase na Lily.

„Je tohle skutečné?“

„Skutečné je to, čemu věříš, Severusi!“

„Nechci tě opět ztratit, Lily,“ přiznal se Snape.

„Nemusíš mít strach, Severusi, já už tě neopustím.“

Hleděl do její tváře a věděl, že mu říká pravdu. Usmál se na ni.

„Už je čas,“ řekla Lily, „musíme nastoupit.“

Snape přikývl a společně vykročili k otevřeným dveřím. Pomohl Lily do vagónu, ještě jednou se rozhlédl a poté se vyhoupl za ní.

Seděli v kupé, drželi se za ruce a oči měli jen jeden pro druhého. Vlak se pomalu rozjel. A Snape věděl, že jede vstříc novému životu. Životu plném šťastných dnů po boku Lily.

KONEC