|
To je život...
Autor:
Mortticia
Ach jo. Už je to tu zase.
Každý den se budu muset vídat se spoustou starých i nových, ale především
otrávených a uhrama posetých tváří. Jako kdyby mi nestačil bídák Potter,
nešika a budižkničemu Longbottom a Stevenson, jehož obličej vypadá jako
planeta Mars se spoustou kráterů, ze kterého se mi dělá dost nevolno. Proč
jsem se jen dal na učení? Proč já... Z přemýšlení mě vytrhne hlas
Kratiknota "no tak Severusi, honem, za chvíli dorazí Hagrid s novými žáky
a my přijdeme pozdě." Chtěl jsem říct, že mi to nijak nevadí, ale to už mě
držel za spodní lem pláště (jinam taky nedosáhne) a snažil se mě dovléct
do Velké síně.
Jako obvykle...Celá místnost zářila jako při ohňostroji (tento úkaz měl
na svědomi školník Filch, který do vzduchu umístil snad miliony svíček),
žáci (pokud se dá těm tvorům tak říkat) se vůbec nezměnili (to bude zas
rok!) a výzdoba byla jako vždy příšerná (nic proti)! Mlčky, tedy až na
profesorku Trelawneyovou, která se věčně šťourá v mém soukromí, jsme
všichni zasedli na svá místa a po chvíli začalo zařazování.
"Rachel Herrisonová", na okamžik se po síni rozhostilo ticho, které
protrhl rozsudek Moudrého klobouku: "Havraspár".
Ozval se potlesk a dívka odešla ke své koleji. Bohužel se pokračovalo...
"Mariane Somersová...Nebelvír, Katie Woodová...Nebelvír, Sebastian
Collins...Zmijozel". Mám takové tušení, že bych měl proti své koleji
použít nějaké účinné ochranné kouzlo, prolétlo mi hlavou poté, co Collins
cestou ke stolu nedobrovolně vytřel podlahu jídelny.
"A nakonec Angela Watsonová...Mrzimor!" Náhle zazněl bouřlivý hlas
profesora Brumbála: "Tak máme mou nejoblíbenější část školního roku za
sebou, přeji vám krásný školní rok a dobrou chuť!" Jen to dořekl, objevil
se přede mnou talíř a na něm... "Suchary???", koukal jsem na svou večeři s
velkou nechutí. "Trochu jsem vám upravila váš jídelníček, Snape. Vypadáte
tak nemocně, měl byste držet zdravou dietu a.." "Trelawneyová vy, vy..po
tom, jestli jsem nemocný, nebo mám jen alergii na vtíravé a otravné
ženské, vám je.." raději jsem se včas zastavil, jinak by se mohlo stát, ze
by tíhu pravdy to její muší tělíčko nemuselo unést. I když..někdo by ji už
konečně měl pořádně nakopnout, aby se vzpamatovala. Ale asi se mi to i
trochu podařilo, protože po zbytek..ehm..večeře se schovávala za své obří
brýle a ani nemukla.
Po večeři jsem se vydal k mé radosti zcela prázdnou chodbou ke svému
kabinetu. Tam mě ale čekalo další nemilé překvapení. U prahu kabinetu
ležel kus přeloženého pergamenu. To by ještě nebylo tak zlé, kdyby tam
nestálo: Milý profesore, už několik let Vás tajně miluji. Ale teprve dnes
jsem našla odvahu, abych se Vám vyznala ze své lásky. Připisuji krátkou
báseň, kterou jsem složila jen a jen pro Vás! Ze srdce Vaše EB. Několikrát
jsem zamrkal a vyvalil oči. Tak tohle je už moc! Znovu jsem se začetl,
tentokrát do básně (ó můj Bože!!)
Vy jste ale hezký muž,
přiznat se Vám musím už.
Máte svůdný plášť,
učiteli náš.
Všichni se na Vaši hodinu učí,
jen ten Potter Vás jen ruší.
Vyžeňte ho ven,
VY jste totiž ten NEJ!
Nikdy jsem nečetl nic
příšernějšího! Ještě k tomu na rub listu přikreslila veliké červené srdce,
ve kterém zářilo kouzlem napsané: SS+EB! Ne, tak tohle už nikdy
nerozdejchám. To už jsem na tom tak špatně, že se na mě lepí jedna ženská
za druhou a ještě k tomu buď éterická bytost s okuláry a starostlivou
dušičkou nebo nějaká malá, láskou posedlá husička?
Pergamen s láskyplným vzkazem jsem roztrhal, rychle zaplul do své pracovny
a doufal jsem, že tam se mi už nic zlého nestane. Omyl! Kolem desáté
hodiny, zrovna když jsem pročítal přehled jedů, někdo zlehka zaklepal na
dveře.
"Dále!" zabručel jsem, jelikož mám dnes všeho a všech už plné zuby. Do
místnosti vstoupil Brumbál.
"Severusi, promiň, že ruším, ale musím tě o něco požádat. Před chvílí se u
mne zastavila na slovíčko skupinka děvčat, která by měla zájem o doučování
lektvarů. Prý by jim to velice pomohlo, tak jsem myslel, že dozajista
nebudeš proti." Nebyl jsem schopen slova..
"Tvé mlčení chápu jako ANO. Mnohokrát ti děkuji za ochotu a přeji dobrou
noc!" pronesl s úsměvem.
"Tak to je konec!" šly na mě mdloby.
"Ba ne, to je teprve začátek....."
|