ZPĚT do Knihovny nebo na Novinky

Nepoužívejte tuto povídku na jiných stránkách bez svolení jejího autora. V případě dotazu mě prosím kontaktujte. Děkuji!
Při neoprávněném použití se dopouštíte krádeže autorského díla, což je proti dobrým mravům a zároveň protizákonné!

  
Komnata nejvyšší potřeby II.
Autorka: Ginny

SS (překvapeně a rozladěně): „Profesorko Greenová! Zase vy?!? Co tu zase děláte?“

G (klidně): „Chtěla jsem se vás zeptat na totéž, profesore. Je opravdu zvláštní, že tu pokaždé potkám právě vás.“

SS (vztekle): „Nechte si ty poznámky! Jako byste nevěděla, že jsem tu byl minule omylem a zcela proti své vůli.“

G (pobaveně): „Zajímavá výmluva, zvlášť když uvážím, jak jste se ke mně choval a...“

SS (rozzlobeně): „Mlčte, ženská! Nikdo není zvědavý na nějaké vaše úvahy!“

G (pobaveně): „A na co jste tedy zvědavý, profesore?“

SS (naštvaně): „Já nejsem...!!!!“

(dveře se otevřou a do místnosti doslova vpadne Harry Potter)

SS (šokovaně): „Pottere! Co tu děláte?!?“

HP (vyděšeně): „Já...já...nevím...ty dveře se najednou otevřely a...“
 (zděšeně kouká na Greenovou, která se za Snapeovými zády poťouchle usmívá)

SS (nakvašeně): „Dveře se otevřely, PANE!“

HP (zmateně): „Ano, pane.“

SS (posměšně): „Co – ano, pane?“

HP (zmateně): „Ne, pane. Tedy - nic, pane.“

SS (naštvaně): „Už jste zase drzý, že ano, Pottere?“
(houpe se před ním ze špiček na paty a zpět, výhružně na něj kouká a HP vyděšeně mlčí)

SS: „Tak já stále čekám...čekám...až mi laskavě vysvětlíte svou nenadálou přítomnost v této místnosti.“

HP (nejistě): „Už jsem říkal, že jsem šel kolem a najednou...“

SS (snaží se mu podívat do očí, zatímco HP uhýbá zrakem): „Dobře víte, Pottere, že vaše výsledky v nitrobraně jsou natolik chabé, že se mohu kdykoliv bez problémů podívat do vaší mysli a... (pohoršeně) Pottere, vy jeden prasáku!!! Vy jste sem přišel, abyste...“

G (zamyšleně): „Všiml jste si, profesore Snape, že je tu tentokrát mnohem větší postel než minule?“

SS (prudce se otočí a rozzlobeně si G. změří pohledem): „Nevím, proč by mě něco takového mělo zajímat!!! A nerušte, když...“

G (stále zamyšleně): „Myslím, že ta minulá byla vážně docela malá. Zato tahle...“

SS (rozzlobeně): „Mlčte už, ženská!!! A vy odsud vypadněte, Pottere, než vám udělím školní trest a připravím Nebelvír o všechny body!“ (otočí se na HP)

(vyvalený HP na nic nečeká a zmizí za dveřmi)

SS (výhružně): „Já si vyprošuji, profesorko, abyste mne častovala takovými impertinentními a zcela nepravdivými poznámkami, a zvlášť před studenty!“

G (zamyšleně): „Tak vy si myslíte, že ta minulá postel byla velká dost?“

SS (naštvaně cedí mezi zuby): „To-jste-vá-žně-tak-tu-pá, že nedokážete pochopit....“

G (přeruší ho): „Tupá?!? A nebyl jste to náhodou vy, profesore, kdo před dvěma měsíci nedokázal otevřít tuhle místnost? A pokud jste zapomněl, tak to bylo proto, že jste celou tu dobu držel svou hůlku obráceně.“

SS (nasupeně syčí): „Vy, která hůlku permanentně někde zapomínáte a mou kouzelnickou hůlku jste nerozeznala od......od...vy-víte-čeho, mi tady budete dělat kázání?!? Co si o sobě vůbec myslíte? Dobře víte, že mě minule vaše přítomnost tak strašně iritovala, že...“

G (pobaveně dopoví): „...jste držel hůlku jako mudla.“

SS (nekontrolovaně zuří, třese se vzteky, vytáhne hůlku a namíří ji na G): „A dost!!! Nikdo nebude zpochybňovat moje schopnosti!!!“

G (s nevinným výrazem vytáhne svou hůlku a namíří ji na SS): „Ale já jsem si dneska hůlku nezapomněla, Severusi. Tak mi předveďte, co umíte...no tak, do toho!“

Chvíli se vzájemně měří pohledy, pak SS pomalu nechá ruku s hůlkou klesnout:
„Uprostřed školního roku se noví profesoři velmi obtížně shánějí, profesorko Greenová, což je jediný důvod, proč vás nechám naživu. Brumbál by mi to neodpustil.“

G (také skloní hůlku a přistoupí těsně k SS): „Víte, že jste někdy hrozně roztomilý, Severusi? Máte takové zvláštní kouzlo...“

SS (nervózně přešlápne a pokusí se ustoupit, ale narazí zády na zeď): „Už se zase snažíte mě iritovat?“

G (vášnivě): „ANO! Ano, Severusi! Chtěla bych vás iritovat celou noc! Dovolte mi to, prosím!“

SS (odevzdaně): „No, když to musí být...“

G (vzrušeně, zatímco se k němu tulí): „Co tady vůbec chtěl ten hlupáček Potter?“

SS (ušklíbne se): „V podstatě to, co vy...a...a... Moment...neříkala jste, že je ta postel tentokrát větší?“
(pohlédne směrem k posteli, pak jde ke dveřím a otevře je): „Pottere, okamžitě se vraťte!!!“