|
Předmluva –
Když se mě někdo při četbě Stipendia zeptal, jestli je šance, že by hlavní
hrdinka uprostřed povídky náhle skonala, smála jsem se tomu stejně jako
Ginny. Potom nás ale napadlo, že napsat vraždu hlavní postavy třeba jen na
jedné stránce není vůbec nemožné. Záleží na přístupu, můžete to pojmout
s humorem anebo (jako já) bez něj, snad jen se špetkou absurdity… Poslední
sen má dvě strany – jsou tam totiž vraždy dvě.
Seděl u svého stolu a opravoval
úkoly, když se ozvalo zaklepání na dveře kabinetu.
„Vstupte.“
„Severusi…“
„Pane řediteli?“
„Severusi, jdu vám oznámit, že jsem konečně vyhodil učitele obrany proti
černé magii. Převezmete to místo?“ usmál se Albus Brumbál.
„Jistě. Ano,“ kývl profesor, ačkoliv byl trochu zaražen ředitelovým zjevem
– Albus tu stál v růžové krajkové noční košili… Najednou se ozval zvláštní
šramot.
Severus Snape se s trhnutím
probudil a zmocnilo se ho zklamání, jež zákonitě přichází po každém
procitnutí z růžového snu. Potom však zpozorněl, protože znovu zaslechl ty
šramotící zvuky. Rozhlédl se po temné ložnici a jeho zrak padl na tmavou
siluetu, stojící asi tři metry od jeho postele. Okamžitě si vzpomněl na
svou hůlku. Ležela na psacím stole, kde ji večer nechal, jenže stůl byl
teď na hony vzdálen…
„Kdo jste?“ zeptal se zdánlivě
klidně a v hlavě se mu okamžitě rozvinul dlouhý seznam jeho potenciálních
nepřátel.
„Ale Sevie,“ zachraptěla tiše a postoupila k jeho loži, čímž se současně
ocitla v pruhu měsíčního světla, které sem dopadalo zvenku kulatým
sklepním oknem.
„U Merlina!“ vydechl, když ji poznal.
„Copak? Přece jsem se tolik nezměnila,“ zasmála se chladně a dál na něho
zahlížela široce otevřenýma šedýma očima.
„Co se ti stalo?“ nadzdvihl se na loktech, aby se posadil, ale nebylo mu
to dovoleno.
„Co tím myslíš?“ podrážděně zasyčela a namířila na něho jeho vlastní
hůlkou, takže ztuhnul uprostřed pohybu. „Nelíbí se ti snad můj nový účes?“
přejela si pak hubenou rukou po holé bílé lebce a sípavě se zasmála.
‚Je šílená,‘ blesklo mu hlavou poznání. Nahlas však neřekl nic.
„Už asi nejsem tak atraktivní jako tehdy při našem posledním setkání, že?“
zatvářila se lehce výhrůžně.
„Jsi...jiná,“ odvětil diplomaticky.
„Tak jiná, říkáš?“ otřásla se zlověstným smíchem. „Ano, jsem jiná - už
nejsem naivní!“
Potom ale zvážněla a naklonila se k němu. „Ty ale víš, proč jsem tady,
že?“ zeptala se a zvedla tenké obočí.
Mlčel, poněvadž mu to bylo jasné.
„Možná jsem se přišla pateticky vyptávat: Proč jsi mě odkopl, Severusi?“
zaparodovala intonaci zhrzené milenky, „anebo jsem tě přišla zabít.“ Rysy
jí ztuhly do odhodlaného výrazu.
„To první asi stěží,“
sarkasticky se pousmál, zatímco jeho mozek zvažoval možné šance.
„Trefa, ty hajzle,“ zasyčela a sáhla do hábitu. „A protože jsem nikdy
neholdovala zakázaným kletbám…“ zaleskl se jí v ruce dlouhý nůž, „a
vždycky jsem považovala za poctivější krev…“ naklonila se ještě víc
k němu…
„Ano, pamatuji se,“ řekl
chladně. Renée byla vždycky poněkud krvelačná, ale dokázala být i milá,
když chtěla. A rozhodně byla nejpřitažlivější ze všech Smrtijedek.
Zavzpomínal na jejich jedinou společně strávenou noc…
„A ještě něco ti řeknu, než
zemřeš,“ pokračovala zatím žena nebezpečně. „Vím už, kdo jsi. Hraješ dvojí
hru a já budu první, kdo to řekne našemu Pánovi! Bude mi velmi zavázán,
když mu zároveň s tvým skalpem předložím i tenhle čerstvý důkaz,“ zvedla
do vzduchu popsaný pergamen, jež zjevně neunikl její pozornosti při
prohlídce psacího stolu. Byl to kompletní výčet osob, které se účastnily
posledního srazu Smrtijedů.
„Trochu jsem se tady porozhlédla, když jsi spal, a tohle jsem našla jen
tak ležet na stole,“ usmála se.
Neodporoval. Nemělo by to žádný smysl. Vždyť kdo by si psal takový seznam
sám pro sebe?
„Pán zla bude mít radost. Už
dlouho se snaží odhalit tu krysu, která slídí v jeho řadách a donáší
Brumbálovi,“ pomalu vyslovovala Renée a v zornicích se jí odrážel chladný
svit luny.
„Doufám, že jsi připravený na smrt,“ zašeptala potom nakloněná těsně nad
ním a její dech mu ovanul tvář.
„Pokračuj,“ odvětil pomalu, aniž by hnul brvou a pravou paži posunul blíž
k nočnímu stolku. Dávno věděl, že tahle situace nemá jiné východisko, než
smrt.
Odehrálo se to však rychleji,
než očekával. Jen chvíli si hleděli zblízka do očí, když ucítil, jak mu
ostří proniká tělem. Trochu to studilo a hodně bolelo. Mimoděk se mu
vydral přes rty bolestný vzdech. Renée se zachvěla vzrušením a ve tváři se
jí rozhostil vítězný výraz.
„Dokonáno,“ vydechla.
„Ještě ne,“ trochu ztěžka
promluvil Severus Snape a zvedl pravou paži. Renée nestihla ani nasadit
překvapený výraz nad tím, kde se bere v jeho ruce ta břitva. Horká krev se
jí drala z otevřeného hrdla. Za okamžik klesla do pokrývek vedle svého
bývalého milence.
„Ani já jsem… nikdy neměl rád…
pošetilé mávání hůlkou,“ řekl přerývaně a břitva mu z ruky vypadla na
podlahu vedle postele. Potom si ztěžklou levicí sáhl na místo, kde mu
z těla trčel nůž, a sám pro sebe se zlehka pousmál.
‚Už nikomu nic nepovíš, Renée. Jaké zklamání, že?‘ pomyslel si a zavřel
znaveně oči. Zemřel o několik vteřin později.
KONEC
|