|
Deník šerifa z Nottinghamu
Autor:
Snowy owl
Upozornění pro čtenáře:
znalost filmu Robin Hood, král zbojníků, je dobrým předpokladem
k dokonalému pochopení následujícího textu;-)
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Sire,
dovoluji si Vašemu Veličenstvu předložit dodatek k výsledkům šetření,
vedeného ve věci sporu lorda Roberta z Locksley se služebníkem Vaší
Milosti, jenž byl pověřen úřadem šerifa nottinghamského hrabství.
Vzhledem k tomu, že jest jeden z účastníků sporu již tři měsíce po
smrti, bylo obtížné shromáždit dostatek důkazů a výpovědí týkajících se
jeho strany. Naštěstí byl nalezen následující dokument, jenž jistě
dostatečně obeznámí Vaše Veličenstvo, jak se události v hrabství jevily
Vašemu služebníku, šerifovi z Nottinghamu. Dovoluji si však Vaše
Veličenstvo upozornit, že vzhledem k výpovědi lady Mariany Dubois a
okolnostem, jež šerifovu smrt provázely, lze většinu níže uvedených,
třebaže velmi překvapivých, skutečností prohlásit za smyšlené výplody
pisatelovy choré mysli. Přesto doporučuji pozornosti Vašeho Veličenstva
přiložený deník George, známého jako šerif z Nottinghamu, narozeného o
Vánocích LP 1162.
S veškerou úctou a přáním nechť Bůh ochraňuje Richarda, krále Anglie,
Váš ponížený služebník
otec Anselmo z Nottinghamu,
bývalý „bratr Tuck“ ze Sherwoodského lesa
2. srpen
LP 1188
Nemůžu si pomoct, ale nenávidím Robina z Locksley, toho namyšleného a
zlomyslného malého spratka. On a Peter Dubois jsou snad to nejhorší, co
mohlo tohle hrabství kdy potkat, počítaje v to i záplavy, mor a válku mezi
Jindřichem II. a jeho syny. Ze všeho nejvíc mi ale vadí, jak se Locksley
předvádí před Petrovou sestrou Marianou.
Je to nejhezčí děvče široko daleko a
dokonce umí jezdit na koni. Navíc je docela chytrá, což se o většině
šlechtických dcer rozhodně nedá říct. Od té doby, co sloužím v družině
pana Dubois, vídám Marianu skoro každý den. Bohužel stále častěji potkávám
i Locksleyho, který je s jejím povedeným bratříčkem jedna ruka.
28.srpen
LP 1188
Včera
jsem viděl Marianu, jak se pokouší šermovat mečem svého bratra. Půjčila si
ho tajně, když byl Petr s matkou na návštěvě u vévody z Yorkshiru. Jejich
otec mu totiž zakázal vzít si s sebou jakoukoliv zbraň, aby se zase
nesnažil upoutat pozornost vévodovy dcery tím, že by zkoušel nové výpady
na jejich služebnictvu. Musím uznat, že jí to s mečem docela šlo. Chvíli
jsem ji pozoroval skrze vrátka do stáje a zrovna když jsem se chystal
vejít dovnitř s nabídkou, že ji naučím pár dobrých triků, se ozvala nějaká
rána. Mariana rychle odhodila meč do kouta a jak pootevřela vrata, zahlédl
jsem venku jistého malého zmetka na koni. V ruce držel svůj nový luk, co
dostal od otce k patnáctým narozeninám a ze vrat trčel jeden z jeho šípů.
Navíc seděl na otcově starém válečném hřebci, přestože prý má zakázáno na
něm jezdit. O tom zákazu věděla i Mariana a hned mu ho taky připomněla.
Ten spratek si ovšem myslí, že mu všechno projde. Od té doby, co zjistil,
že má tatíček poměr s jistou vesnickou dívkou a ztropil mu žárlivou scénu,
se starý lord snaží synovi ze všech sil vynahradit šok ze zhanobení
památky jeho mrtvé matky, a tak mu odpustí téměř cokoli. Místo aby ho na
týden zavřel do sklepení a vysvětlil mu, že jsou věci, do kterých syn otci
prostě nemluví… Jeho vychování by to náramně prospělo.
8. září
LP 1188
Dneska
odpoledne to už Locksley vážně přehnal. Nevěděl co dělat, aby si ho
Mariana všímala, tak jí zapálil konec copu. Hulvát jeden. Nikdy nepochopí,
že dívky okouzlí jen klidné, vznešené vystupování a aristokratická
ušlechtilost, jakou mám například já. Zvláštní ovšem je, že to u mě
Mariana zatím neocenila. Když o tom tak přemýšlím, asi pro ni nejsem dost
dobrý, přece jenom je králova sestřenice. Jsem sice o něco starší a určitě
hezčí než ten zmetek Locksley, ale on má zase původ a dostane tu
rozpadající se zříceninu po otci. A já ani nevím, kdo byl tak laskav a
přivedl mě na svět. No... možná je lépe nevědět. Stejně se říká, že mě
vychovala čarodějnice. Jistě, Mortianna je poněkud… zvláštní, to
připouštím, ale ke komu by ti kmáni chodili pro byliny a amulety, když ne
k ní?
12.
listopad LP 1188
Rozhodl
jsem se, že se stanu někým důležitým .... třeba královým pobočníkem
nebo aspoň šerifem.... a pak... Pak dám Locksleyho pověsit před svým
oknem, abych se mohl denně kochat jeho rozkladem. Za to, co mi dneska
provedl s tím svým nohsledem Petrem, to je stejně příliš mírný trest.
Nepochopím, jak může mít tak krásná a inteligentní dívka jako Mariana tak
dementního bratra. Trefili koně, na kterém jsem projížděl vesnicí ke
kováři, a to ubohé zvíře mě shodilo do... prostě do hnoje. Doteď jsem
netušil, kolik obyvatel ta zatracená díra má!
9.
červen LP 1189
Celé hrabství je vzhůru nohama. Od minulého týdne tu táboří část
křižáckého vojska našeho krále Richarda. Zastavil se tady cestou do Doveru,
odkud vyráží na svou spasitelskou výpravu s cílem osvobodit Jerusalém
z rukou nevěřících. Největší rozruch panuje na hradě rodiny Dubois, která
je s králem úzce spřízněna, a proto u nich Jeho veličenstvo pobývá a
přijímá návštěvy a posly okolních usedlíků. Postavili kvůli tomu na
nádvoří takové malé pódium, aby na krále všichni dobře viděli a nevznikaly
tlačenice. Po Richardově pravici sedává jeho bratr, princ Jan - hubený a
poněkud nervózní mladík. Říká se, že doprovází krále do Doveru jen proto,
aby vzbudil zdání oddanosti a loajality. Nevím. Připadá mi takový
odstrčený, jak všichni oslavují a obdivují jen krále – aby ne, ještě pořád
není jisté, kdo bude jmenován regentem. Včera jsem zjistil, že princ má
rád koně a psy. Tahle informace by se mohla někdy hodit. Na jeho přání
jsem mu ukázal loveckou smečku lorda Dubois. Princovu důvěru se mi
podařilo získat ve chvíli, kdy jsem poznamenal, že se mi zdá Richard na
takovou výpravu příliš starý, a proto jsou jeho šance na vítězství a
případný šťastný návrat víc než sporné.
18.
červen LP 1189
Dnes
ráno přijel krále pozdravit také lord Locksley se svým milým synáčkem,
který je z králova vojska a jeho výpravy celý bez sebe. Vážně. Dokonce se
zapomněl pitomě uculovat na Marianu, sedící s matkou vedle Richardova
křesla. Vypadala v nových sametových šatech obzvlášť nádherně. Jako člen
stráže jsem při audiencích občas pomáhal držet koně. Robin by si mě snad
ani nevšiml, kdybych mu při nasedání tak trochu nesplašil jeho grošáka.
No, válel se po zemi jen chvíli… Ale stálo to za to. Než se posbíral,
stačil jsem zmizet ve stájích. Je ovšem pravda, že jsem byl ještě téhož
dne degradován na pomocníka štolby.
28.
červenec LP 1189
Dneska je můj šťastný den! Odjel ten nafoukaný spratek Locksley a s ním i
skrček Peter Dubois! Opravdu jsou pryč! Odtáhli na křížovou výpravu
s králem Richardem – prostě blaho! Už se tu Locksley nebude poflakovat na
válečném oři svého tatíčka, předvádět se a provozovat své zlomyslné
kousky. Hloupé ovšem je, že Marianu odvezli na Richardovo přání do
klášterní školy. Na pět let. No co, aspoň budu mít dost času stát se
uznávaným a mocným mužem, jak jsem si předsevzal. Princ Jan se mě totiž
před odjezdem zeptal, jestli jsem někdy neuvažoval o kariéře ve státní
službě. Tam prý na urozenosti zase tolik nezáleží, hlavní je věrnost a
důslednost. Takže.. proč ne? Vzhůru do Londýna! Začínám věřit, že moje
činy jednou vejdou do dějin!
25.
srpen LP 1189
Král Richard prý dorazil do Francie, odkud by měl se svým vojskem vyplout
směrem ke Kypru. Správu království převzal jeho bratr Jan. To podlézavé
princátko s tikem ve tváři má možná v hlavě víc než bojovný lev Richard a
teď konečně dostane šanci se projevit. Uvidíme.
12.
listopad 1189
Londýn
je úžasné město. Teď, když je Richard pryč, to u dvora teprve začalo být
zajímavé, jak alespoň všichni říkají. Mám docela výhodu, že mě Mortianna
naučila číst a psát. Nepůsobím tupě jako ti ostatní, co princ Jan přijal,
když rozšiřoval svou družinu.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
O tři
roky později
15.
leden LP 1193
Docela
mě potěšilo, když jsem na dně té staré shnilé truhly, která mi překážela
pod schody, našel svůj starý deník. Myslím, že mi neuškodí, občas si
připomenout některé události let strávených na hradě rodiny Dubois.
Nejlepší na tom ovšem je, že jsem se skutečně stal významnou a obávanou
osobou. Já, George, dříve neznámý a bezejmenný, nyní šerif z Nottinghamu!
Musím
přiznat, že být šerifem na rodném hrabství má své nesporné výhody. Od té
doby, co jsem tu pověřen správou, si můžu ledacos dovolit. Nejen že bydlím
na nottinghamském hradě, mám vlastní ozbrojenou jednotku, skvělého koně a
dobrého výběrčího daní, ale těším se také přízni dívek a žen z podhradí.
Kdykoliv projíždím vesnicemi, vrhají na mne toužebné pohledy, bez ohledu
na to, zda jsou vdané či nikoliv, a žádají mě, abych neprodleně dopřál
sluchu jejich stížnostem. Došlo to tak daleko, že jsem byl nucen zavést
něco jako „úřední hodiny“, během nichž mě mohou navštěvovat na hradě.
Zakrátko jsem byl schopen poznat, kterými „případy“ stojí za to se
zabývat. Z užšího okruhu jsem si nakonec vybral několik obzvláště
zapeklitých, jejichž řešení vyžaduje opakované konzultace. Říkám tomu
„úterní seance“…
Abych
nezapomněl, před Vánoci se na rodinné sídlo vrátila Mariana. Po smrti
jejího otce ji matka odvezla z kláštera a žila s ní nějakou dobu
v Londýně. Teď se však s několika sluhy usadila tady. Je… krásná. Mnohem
víc, než jak si pamatuju. Chová se ke mně s odměřenou zdvořilostí a vypadá
to, že si na mě nevzpomíná.
Mortianně jsem ve sklepení zřídil odpovídající pracovnu, dokonce
s efektním umělým močálem, jehož výpary tvoří mlhovou clonu nepovolaným
očím. Rád bych ovšem viděl blázna, který by se odvážil pootevřít její
dveře. Svým zástupcem jsem jmenoval bratránka Guye z Gisbornu. Po mém
nástupu do úřadu šerifa mě ihned vyhledal a snažil se získat si důvěru
historkami o své bojové zdatnosti. Jeho otec Ranulf býval docela statečný
muž, tak jsem myslel, že by to nemusela být špatná volba. Ukázalo se však,
že po něm Guy nezdědil vůbec nic. Jeho matka byla nějakým nepochopitelným
způsobem spřízněna s Mortiannou a jen proto si ten zbabělý ubožák
osobuje právo nazývat se mým bratrancem. Lady z Gisbornu jsem neznal, ale
jestli se vyvedl po ní, pak opravdu nechápu, kam dal sir Ranulf oči. O
tom, že by oslepl (a ohluchl), jsem nikdy neslyšel a na nápoje lásky moc
nevěřím. Nebo že by Mortianna…? Někdy se jí na to musím zeptat.
8. únor
LP 1193
Já se
těch Locksleyů snad nikdy nezbavím! Když zmizel ten spratek Robin, zdálo
se, že bude klid. Starý se moc neukazoval a jen čas od času se pochlubil
dopisem od svého synáčka, který podle jeho slov dobyl málem půlku Svaté
země a nesčetněkrát zachránil život králi Richardovi. Pak se začalo
proslýchat, že mladý Locksley padl, protože o něm nepřicházely žádné
zprávy. A teď si vzal starý do hlavy, že jeho syn žije a začal rozesílat
žádosti ke každému, kdo jen vystrčil nos z Anglie, aby zjistil, kde a komu
padl jeho ubohý chlapec do rukou a kolik by stálo výkupné. Osobně si
myslím, že toho spratka zahrabali někde v poušti. Srdceryvné výlevy toho
grafomana by mi nevadily, kdyby k žádostem o pomoc pro svého syna
nepřipojoval stížnosti na situaci v hrabství a nezřízené pomluvy týkající
se mé osoby. Včera se mi dostal do rukou list, který tomu nasadil korunu.
Prý ožebračuju lidi, abych shromáždil peníze na vlastní vojsko a převzal
moc v zemi! Mám toho právě dost! Ještě že jedu zítra na setkání baronů, je
nejvyšší čas s tím něco udělat.
12. únor
LP 1193
Není nad
to, setkat se s inteligentními muži na úrovni. Sněm podpořil mou žádost o
zatčení a výslech starého Locksleyho, protože jeho listy jednoznačně
vrhají špatné světlo na vnitrostátní politiku království. Otázku, jak
dostat toho starého lišáka z jeho opevněné zříceniny, jsem vyřešil levně a
elegantně. Není nad herecké umění prostého lidu, který za nevelký peníz
přesvědčivě sehraje jakoukoli komedii. Jak by mohlo srdce rytíře zůstat
chladné nad nářkem ubohého otce, kterému unesli dceru a zabili syna?
Locksley, ten známý ochránce vdov a sirotků, udělá jistě všechno proto,
aby bylo spravedlnosti učiněno zadost. Kvůli tomu musí ovšem vystrčit nos
ze své hromady kamení.
18.
březen LP 1193
Nesnáším
nedělní návštěvy kostela. Stejně se mnou Bůh nemluví a nejspíš ani s tím
starým chamtivým sudem v sutaně, který je nazýván biskupem z Herefordu a
při každé mši do nebe vychvaluje moje jméno. Dělá všechno proto, aby si
získal mou přízeň (a něco z mých peněz), často dělá dokonce víc než bych
od něj kdy žádal. Třeba s Locksleyho odsouzením. Vůbec jsem neměl v úmyslu
odsoudit ho k smrti, stačila by mi odpovídající internace někam na sever,
ale když už začal biskup s tím čarodějnictvím, tak se prostě nedalo nic
dělat. Vypadá to, že ho za dob studií v Itálii okouzlila inkvizice. Přece
jsem se nemohl Locksleyho zastávat, když mě tak pošpinil, ne? A tu klec
vymyslel bratránek Guy, kterého podezírám z vrozených sklonů k sadismu už
od chvíle, co začal chodit.
21.
duben LP 1193
Myslím si, že žádný Bůh není. Mortianna to nakonec tvrdí taky. Ale pro
chudáky je Bůh dobrá věc, protože věří, že jim pomůže. Téhle zemi by ovšem
nepomohl, ani kdyby opravdu existoval. Ten fanatický válečník Richard ji
za čtyři roky svých křížových výbojů dostal úplně na buben a jeho
maniodepresivní bratříček vede od deseti k pěti i to málo, co ještě
zůstalo. Bohužel se ukázalo, že nemá ani tolik rozumu jako Richard pudu
sebezáchovy (uzavřel před Jerusalémem se sultánem Saladinem mír a předešel
tak úplné zkáze svého vojska). Začínám čím dál víc přemýšlet o listu
barona z Wigmoru, který mi donesl posel minulý měsíc. Naznačoval v něm
cosi o tom, že by měl v čele Anglie konečně stanout muž k tomu vhodný,
který má důvěru šlechty a umí si udržet pořádek. Že by měl na mysli mě??
5.
červen LP 1193
Bratránek Guy opět nezklamal. Nemýlil jsem se, opravdu má v hlavě seno.
Neměl jsem mu povolovat ty jeho oblíbené hony. Zvlášť když se mi před
nedávnem doneslo, že místo jelenů občas používá vesničany, u kterých má
jistotu, že je ti jeho líní psi doženou. Dnes mi totiž vpadl právě
doprostřed mé oblíbené „úterní seance“. Ze začátku jsem si chtěl na dveře
dávat pergamen s nápisem „nerušit, probíhá jednání“, ale pak jsem zjistil,
že většina těch neschopných darmožroutů, kteří mi slouží, stejně
neumí číst (včetně bratránka). Postavil jsem tedy ke dveřím jednoho
vojáka, který je mírně nahluchlý, takže nehrozí, že by zevnitř cokoli
uslyšel. Nyní se ovšem ukázalo, že je asi nahluchlý i bratránek Guy,
protože vrazil dovnitř i přes vojákovy opakované výkřiky „šerif si nepřeje
být rušen“. Moje ironické poznámky ho nechaly chladným, ostatně jako vždy.
Ironie je něco, co mu odjakživa uniká. Prý potkal muže v kápi. Dobrý Bože,
a co je mi do toho? říkal jsem si, zatímco se Guy tvářil, jako by se
setkal se smečkou strašidel. Teprve když z něj vylezlo, že se mu ten
člověk představil jako Robin z Locksley a na přivítanou mu zdecimoval
polovinu posádky, jsem zavětřil problémy. Tak Locksley… náš oplakávaný
hrdina od Jerusaléma. Smůla, že zrovna bratránek to přežil. No, žádná kaše
se nejí tak horká, jak se uvaří. Počkáme, jak se bude chlapeček tvářit, až
zaklepe na již neexistující dveře své rodné zříceniny.
6.
červen LP 1193
Znepokojují mě stavy, do kterých upadá Mortianna. Před chvílí si mě opět
zavolala a kvílela něco o synovi mrtvého muže. Tak už i ona… Jako by
nestačil bratránek. Třásla se jako osika a mumlala, že prý Locksley
přivede krále Richarda. A ten pomalovaný muž, který ho všude provází,
způsobí její smrt. Ach jo. Richardův návrat by znamenal smrt zase pro mě,
pokud by mu někdo prozradil, o čem uvažuje sněm baronů. Takže nemáme na
vybranou. Mortiannu jsem nakonec uklidnil slibem, že je oba zabiju,
jakmile budu mít cestu kolem a navrhl jí, ať si jde uvařit svou oblíbenou
hadí polévku. Zabralo to. Aspoň do večera by mohl být klid.
7.
červen LP 1193
Proč
zrovna já musím mít za pobočníka takového tupce? Kolik mužů bude ještě
bratránek potřebovat, aby dopadl dva otrhané bezdomovce a jednoho černocha
pochybné národnosti? Locksley se viditelně u rodného krbu příliš neohřál -
hádám, že mu tam bez střechy trochu táhlo na hlavu. Zamířil totiž
v doprovodu starého rodinného sluhy Duncana a svého maurského společníka
k nejbližší tvrzi, kde už nějaký čas pobývá lady Mariana. Ta ušlechtilá
duše začala po svém návratu z Londýna pečovat o chudé a nemocné, tak si
nejspíš myslel, že i jeho přivítá s otevřenou náručí. Nevím, proč
by měla vítat někoho jen proto, že v mládí s jejím bratrem terorizoval
široké okolí, až přivedl její matku na pokraj šílenství. Zvláště pak,
pokud u ní zaklepe v doprovodu dvou podivných existencí jako je maur a
slepý stařec (Duncan trval na nevinně svého pána a Guy zase na tom, že si
vyzkouší novou vidličku).
Bratránek bohužel odhalil směr jejich pohybu příliš pozdě, takže po
příjezdu ke tvrzi zahlédl pouze zadky koní, které tam Locksley ukradl a na
nichž právě prchali. Ti mizerové mu nakonec utekli do sherwoodského lesa.
A protože se zbytky mé posádky bojí duchů, kteří tam prý přebývají,
pronásledování skončilo pod korunami prvních stromů. Doufám, že tam nějaká
strašidla opravdu jsou a že se tam Locksley strachy po…
9.
červen LP 1193
Já
to pořád říkal - návštěvy nedělních mší jsou zbytečné a teď už vím, že
dokonce životu nebezpečné! Jediným světlým okamžikem dne bylo mé setkání
s lady Marianou. Mohl jsem tak vyjádřit politování nad incidentem s jejími
koňmi a ujistit ji, že zloděje brzy chytím a pověsím za jisté části těla z
hradeb. Pohnuta mou účastí dokonce přijala drobný dar v podobě mé oblíbené
zlacené dýky (dal bych jí modré z nebe, kdybych na něj dosáhl), ale o
přestěhování na nottinghamský hrad kvůli své bezpečnosti nechtěla ani
slyšet. Řekl jsem si, že ji nutit nebudu, ale jestli se k ní ten spratek
z lesa ještě někdy přiblíží, tak se neznám. Pak jsem se rozhodl zajít za
biskupem, aby něco udělal s těmi žebráky kolem chrámových dveří. Jeden
z nich se během mého rozhovoru s Marianou přibelhal až do kaple a
strašlivě tam páchnul. Ale když jsem otevřel dveře do sakristie, tak vedle
biskupa stál... stál... TEN SMRADLAVÝ ZMETEK Locksley! Vytáhl z opasku
dýku a švihl mě s ní do obličeje! Kdybych neuskočil, dopadlo by to pro
moje oko dost špatně. A potom mi ten slizký červ ještě ukradl koně. Za tu
ránu mi draze zaplatí, stejně jako za všechny své mrzké činy! Zemře
v prachu pod mýma nohama. A pomalu. Hodně pomalu.
11.
červen LP 1193
Hrůza.
Na tváři mám deset stehů a Locksley je ještě naživu. Co víc, nezemřel
strachy, ale usadil se v sherwoodském lese, kde kolem sebe shromáždil
bandu pochybných existencí a psanců jako je on sám. Jak já teď v očích
veřejnosti vypadám? Copak se můžu takhle ukázat například před Marianou? A
bratránek Guy, kterého mi byl čert dlužen, se baví tím, že vymýšlí pro
Locksleyho hrůzostrašná jména typu „Smrtící Locksley“, případně „Strašlivý
Robin“ nebo „Vraždící psanec“, zapaluje vesnická stavení a zabavuje zbytky
úrody. Nejspíš čeká, že mu někdo z vesničanů přivede Locksleyho na
provázku jako cvičeného medvěda.
20.
listopad LP 1193
Bilance posledních pěti měsíců je zdrcující. Moje pokladna přišla o téměř
dvě třetiny peněz, které v ní měly skončit. Stav posádky je pod hranicí
obranyschopnosti a většina vojáků se při pohledu na Sherwood pomočuje
strachy. Bratránek Guy už raději nevychází ze svého pokoje. Nejen že se mu
nepodařilo vypátrat, kde ta banda v lese táboří, ale každý jeho pokus o
jakýkoli zásah proti Locksleymu skončil katastrofou. Vystrčit nos z hradu
se odvážil za poslední měsíc jenom dvakrát a pokaždé přes něj dostal.
Převážná většina movitějších obyvatel hrabství, která musela projet
sherwoodským lesem, byla spolehlivě okradena. A to všechno Locksley s tou
svou bandou analfabetů! Rozmazlený chlapeček se stal velkým vůdcem a
bojovníkem za práva lidu! Podle mých informací k němu patří jistý vesnický
rebel Malý John, jeho povedený synáček Wulf (vrah mých ubohých jelenů),
komplexem méněcennosti trpící Will Scarlett, jakési sexuálně neukojené
individuum Daniel z Doncasteru, zvaný Bejk, a pár dalších bezvýznamných
venkovanů. Nic extra, ale řádí jako černý kašel. Jedinou opravdu zajímavou
osobou se zdá být ten Locksleyho maur, říká si prý
Azeem Edin Bashir Al Bachrim nebo tak nějak a
provází ho jako stín. Zajímá mě už proto, že při sebemenší zmínce o něm
dostává Mortianna hysterické záchvaty.
5.
prosinec LP 1193
Moje
sebeovládání začíná mít nebezpečné trhliny. Dneska mě písař tak rozčílil,
že jsem ho málem přizabil. Ten prostoduchý ubožák mi začal vysvětlovat, že
i kdybych zvyšoval odměnu za Locksleyho každý den o sto liber, stejně mi
to nebude nic platné, protože lidé ho milují a podporují. Takže já jsem
nucen dělat ze sebe netvora a nemá to žádný účinek? Mám toho právě dost.
Teď teprve uvidí, kdo je šerif z Nottinghamu! S okamžitou platností se
přestanou rozdávat almužny a zbytky z kuchyně! Vyženu všechny malomocné!
Žebrákům zakážu vstup do města! Už žádné úlevy na daních pro rodiny
padlých žoldnéřů, žádné placení daní v naturáliích! Ať ta chátra konečně
pochopí, že krýt Locksleyho se nevyplácí. Co bych tak ještě… Mám to! A
zruším Vánoce!!!
P.S.
Neuklidnila mě ani moje oblíbená „úterní seance“. A to už je tedy krize.
15.
prosinec LP 1193
Přijel spěšný posel barona z Wigmoru. Sněm, letos na jaře pověřený princem
Janem jednat ve věci výkupného za vězněného krále Richarda, vyslal své
zástupce osobně vyjednávat s Leopoldem Rakouským. Ten vychytralý vévoda
rozhodně nehodlá vydat Richarda za pár šupů. Náš milý regent je pěkná
držgrešle, takže z královské pokladny toho moc nekouká. Tím pádem mi
nezbývá než zvýšit daně, pokud mám mít vůbec nějakou naději, že dokážu
vybrat požadovanou částku za nottinghamské hrabství do konce příštího
měsíce. A taky musím zvýšit odměnu za dopadení toho samozvaného
sherwoodského spasitele chudých a utiskovaných. Co takhle 25 tisíc? To už
by snad mohlo zabrat… Teda, ne že bych je měl, ale v tomhle boji je každý
prostředek dobrý.
23. leden
LP 1194
Dokázal jsem
to! Peníze na výkupné
jsou pohromadě. Teď jen stačí dopravit je v pořádku do Londýna. Tam
ať s nimi sněm naloží, jak uzná za vhodné, já jsem svou povinnost splnil.
Jediným problémem je, že nevím, koho tam s nimi pošlu. Mám zatraceně málo
mužů a nikoho schopného, komu bych mohl svěřit velení. Vlastně nikoho, kdo
by se odvážil přiblížit k lesu.
26. leden LP
1194
Zase
jsem se nechal přemluvit. Bratránek Guy tak dlouho prosil a škemral, abych
mu dal ještě naposled šanci, až jsem velením eskorty pověřil jeho. Pošlu
s ním všechny své zbývající bojeschopné muže A pak ještě toho zběhlého
mnicha, je to jakýsi bratr Tuck, kterého najal Guy minulý měsíc v nottinghamském
hostinci. Ten prý udělá za sud piva v podstatě cokoliv, takže bude řídit
vůz. Nechám mu tam přihodit pár sudů, aby to vypadalo nenápadně. Sluhu
božího by snad mohli nechat projet, ne?
28. leden LP 1194
Bože, jestli existuješ, o čemž stále víc pochybuju, tak mi sakra vysvětli,
proč mě tak trestáš? Dneska k večeru, zrovna když jsem zkoušel ve
zbrojnici vedle kovárny kvalitu nových mečů ze španělské oceli, se dovnitř
vpotácel můj nejdražší bratránek Guy. Vypadal, jako by mu někdo ukradl i
ten zbytek mozku, co jsem u něj kdy stačil zjistit. Bohužel to nebyla
pravda, ukradli mu něco mnohem cennějšího. Hned jak jsem zahlédl jeho
pobledlý zjev, mě napadlo, že je tu nějak brzo. Doklopýtal ke mně a
srdceryvně se mi zhroutil na rameno. Prý přišel o všechny muže. Když jsem
se ho zeptal, kde je truhla s penězi, snažil se mi namluvit, že ji vzali
„lidé z lesa“. Jako by ten idiot nevěděl, že je to synonymum pro jistého
zmetka v kápi. Moje štěstí, že netrpím vysokým tlakem, protože by v ten
moment bylo po mně. VŠECHNY prachy v tahu! Bratránek se rozplakal jako
šestinedělka a začal drmolit něco o své neutuchající snaze. No řekni,
Bože, nezabil bys ho?
14. únor LP 1194
Skutečně nechápu, proč mi najednou nikdo nechce dělat zástupce.... Zase
jsem na všechno sám. A bez peněz. Bál jsem se, že mě baroni vynesou
v zubech a zavěsí na nejbližší strom havranům a Locksleymu pro radost.
Naštěstí mají poslední dobou úplně jiné starosti. Princ Jan se pokusil
v Londýně o převrat. Marně si lámu hlavu, kde vzal dost peněz na
podplacení spojenců, protože zadarmo by s ním do toho nikdo nešel. Takový
král (spíš králíček) samozřejmě není příliš vítán, proto se prý sněm
postavil na Richardovu stranu. Tolik pohádka pro veřejnost. Podle mých
soukromých zpráv jsou baroni k Richardovi loajální jen naoko, aby získali
podporu lidu proti samozvanci Janovi. Lidi taky věří všemu, co se jim
nakuká. Až bude mít sněm všeobecnou důvěru a moc pevně v rukou, zvolí ze
svého středu vhodnějšího muže, který vezme tíhu koruny na svá bedra. Baron
z Wigmoru mi opět naznačoval cosi o velkých nadějích vkládaných do mé
osoby. On to snad opravdu myslí vážně! Říkal taky něco o tom, že nejsem
tak zkorumpovaný jako všichni, co trvale žijí u dvora. S krádeží mého
příspěvku na výkupné je to prý sice mrzuté, ale Leopold se nakonec spokojí
s menší částkou, hlavně když dostane vůbec něco. Asi začal mít strach, že
mu Richard zůstane na krku. S těmi penězi si podle baronových slov nemusím
dělat starosti, hlavně je třeba skoncovat s nepříjemnostmi v Sherwoodu. No
jo, jemu se to mluví… zdá se, že ještě nepochopil, čeho všeho je Locksley
schopen.
15. únor LP 1194
Zatím
žádná změna. Krádeže pokračují a já nemůžu sehnat dost mužů na ozbrojenou
výpravu do Sherwoodu. Na to, že by se Richard skutečně mohl vrátit, nechci
radši ani pomyslet. Kdyby zjistil, o čem sněm uvažuje, pověsil by mě za
střeva z hradeb, jak jsem nejednou v duchu i nahlas sliboval Locksleymu.
Ale to bylo před loupeží mých úspor. Teď už nemá šanci na nic jiného než
na lžíci. Tu nejtupější, co na hradě najdu. Bastard jeden…
16. únor LP 1194
Dnes
jsem se dozvěděl, že před týdnem projížděla Sherwoodem Mariana se svou
služebnou Sárou, a byly přepadeny. Jak překvapivé! Zvláštní ovšem je, že
se vrátily až za dva dny a prý úplně jinou cestou. Jestli se k ní Locksley
přiblížil, tak ho … no prostě mu udělám něco strašného. Jen musím
vymyslet, co je horšího než slibovaná lžíce.
20. únor LP 1194
Moje
nejčernější obavy se potvrdily. Navštívil mě biskup z Herefordu, který je
rovněž zpovědníkem lady Mariany, a odevzdal mi list adresovaný Richardovi,
jenž mu svěřila k doručení. Ach ne! Zdá se, že se k ní Locksley opravdu
přiblížil, a to dost. Navíc ji zřejmě přesvědčil, že se chystá spiknutí
proti králi. Vážně nechápu, jak přišel na to, že část ukradených peněz
měla být použita k odstranění Richarda během jeho návratu do Anglie, i
když je to samozřejmě pravda. Richard se prostě nesmí vrátit, jinak je
s námi konec… Ha, volá mě Mortianna! Třeba ta stará čarodějnice konečně
přišla na něco kloudného. Koneckonců, jde taky o její kůži, pokud by totiž
naše plány nevyšly, tak pod ní ta chátra pěkně zatopí… Trochu opálená by
ovšem vypadala líp než teď, to musím uznat...
21.únor LP 1194
Mortianna vymyslela vskutku ďábelský plán. Asi na to její věštění z run
začnu věřit. Bylo sice trochu nechutné, dívat se na její stoletou krev
smíchanou s bůhvíčím, ale výsledek stál za to. Prý zrůdy ze severu.... o
Keltech už jsem ledacos slyšel, konečně je uvidím na vlastní oči. Ale co
je hlavní, splní se mi můj sen! Jsem pitomec, mělo mě to napadnout,
ušetřil bych si spoustu problémů! Moje sladká Mariano, konečně budeš
moje... A až poznáš mou mužnou krásu, tak určitě zapomeneš na toho
mizernýho lukostřelce ze Sherwoodu. Dokonce kvůli tobě oželím i pravidelné
„úterní seance“. Aspoň na pár týdnů. Nějak už to vydržím.
12. březen LP 1194
Vrátil se můj posel ze severu a přivedl s sebou početné vojsko zvláštních
polonahých mužů pomalovaných modrou barvou, kterým velel menší obr
s válečným kladivem. Zajímavý typ. Při bližším kontaktu jsem u něj odhalil
řadu dobrých vlastností, jako třeba smysl pro humor a soutěživého ducha.
Když jsem mu vysvětlil, jaký máme problém, ujistil mě, že nám milerád
pomůže. Jeho chlapci, milující vzrušení a boj v lese, prý ještě naučí moje
lidi vařit kvalitní pivo. Tak to tedy beru! Konečně si užije trochu
legrace někdo jiný než Locksley a jeho banda.
13. březen LP 1194
Jediný
závažný problém, najít Locksleyho úkryt v Sherwoodu, jsem vyřešil jako
vždy geniálně. Použil jsem takzvanou metodou dvou much jednou ranou.
Zjistil jsem, že ten nafoukanec Locksley, přesvědčený o své vychytralosti,
poslal s Marianou na její sídlo starého sluhu Duncana, který s ním byl
celou dobu schovaný v Sherwoodu. A tak jsem rozhodl, že nechám Marianu,
která opakovaně odmítala moje nabídky ubytování v Nottinghamu a stala se
navíc obětí Locksleyho výmyslů, v noci převést na hrad násilím. Počítám
s tím, že se ten starý hlupák Duncan schová v nějakém koutě, přesvědčený,
že ho nikdo nevidí. A pak se pokusí zpravit o Marianině únosu svého pána.
Stačí jen sledovat, kam ho kůň, kterého mu Locksley dal, ponese. To se
budou holenkové divit, koho jim přivedu na piknik.
15. březen LP 1194
Hurááá!
Mám je! Konečně jsem vykouřil tu bandu špinavých zlodějů z jejich lesních
hnízdeček. Keltským válečníkům se sherwoodská bojovka náramně líbila.
Získali rozhodně víc zajatců než jejich protivníci, kteří poražené rovnou
zabíjeli. Moji lučištníci se zápalnými šípy jim však k tomu nedali moc
příležitostí. Při konečném sčítání jsem tak získal několik venkovanů,
zbabělého Willa Scarletta, malého, ale zuřivého Wulfa, a hejno ušmudlaných
zbojnických žen a dětí. Jediným problém je, že nikdo neví, co se stalo s Locksleym.
Jeho tělo jsme totiž nenašli, jen železný kříž po otci, který nosil na
krku. Ale pokud skončil v některé z hořících chatrčí, těžko by z něj zbylo
něco víc. S keltským náčelníkem jsme si ještě skvěle zasoutěžili v hodu
kladivem. Jaká škoda, že musí odjet zpátky na sever, zase tu zůstanu sám
s těmi tupci. Vlastně ne, od včerejška je tu Mariana. Alespoň budu mít víc
času na dobývání jejího něžného srdce. Půjdu se podívat do kaple, jak je
daleko s tou zpovědí u biskupa z Herefordu. Asi bych jí měl vysvětlit pár
věcí. Třeba důvod k jejímu poněkud nedobrovolnému přesunu do Nottinghamu.
Jak se do mých rukou dostal dopis adresovaný Richardovi, bych jí snad
raději říkat neměl.
17.březen LP 1194
To
vysvětlování se moc nepovedlo. Mariana mě překvapila svou zarytou
obhajobou Locksleyho a příkrým odmítnutím mé nabídky k sňatku. Na tom
druhém má lví podíl ta bečka z Herefordu. Ukázal jsem totiž Marianě zajaté
zbytky lesní družiny. Ve chvíli, kdy jsem se chystal dát jim velkoryse
svobodu, jí biskup pošeptal, že budou jejich životy součástí svatebního
daru, který pro ni chystám. A když se zeptala, koho by si to měla brát…
kývl směrem ke mně. Je to idiot. Kdyby to nechal na mě, moje plamenné
vyznání by ji přesvědčilo o hlubokých citech, které k ní odjakživa chovám.
Takhle to vypadá, že pokud by nesouhlasila, odsoudí k smrti tucet
bezbranných žen a dětí. A to nemůže připustit, takže nakonec řekla, že si
mě vezme. No, aspoň něco.
25. březen LP 1194
Začínám mít dojem, že budu muset poněkud přehodnotit názor na mou
nastávající. Ta krásná, inteligentní, prozíravá dívka a ještě k tomu
králova sestřenice se mi začíná jevit stále víc jen jako .... králova
sestřenice. Když se začne rozčilovat nebo vzdychá láskou po tom individuu
z lesa, tak mi se svým unylým výrazem nepřipadá už vůbec hezká, o
inteligenci ani nemluvím. Chtěl jsem jí dát najevo, že její poblouznění
chápu (i když se mi z toho zvedá žaludek) a jsem ochoten počkat, až ji to
přejde (to přece nemůže trvat moc dlouho, ne?). Proto jsem jí pověděl o
Locksleyho smrti a věnoval jí jeho amulet. S pláčem utekla a zavřela se na
dva dny ve své ložnici. Začínám cítit, že svatba nebude tak idylická
záležitost, jak jsem si původně myslel.
28. březen LP 1194
Proč?
Proč mám takovou smůlu? Lidé se bouří a protestují proti nedělní popravě.
Mariana se mnou nemluví a navíc začala vyzývavě nosit na krku Locksleyho
kříž. Co na tom špinavém zbojníkovi proboha viděla? Vždyť to byl jen
nafoukaný idealista, který okrádal ctihodné a urozené obyvatele hrabství a
zabíjel moje vojáky. Kolik lidí bych musel zabít a okrást já, aby mě vůbec
uznala hodným poozornosti? Cožpak si nezasloužím trochu klidu a šťastný
rodinný život? Já, který jsem nepoznal rodiče a jedinou spřízněnou duší mi
byla jistá stará čarodějnice… Osude, proč jsi ke mě tak krutý? A to jsem
toho slizounka Willa Scarletta propustil na svobodu. Prosil o milost a
sliboval, že přinese důkaz o Locksleyho smrti. Jen ať si jde. Tenhle
klučík nebyl nebezpečný ani v době, kdy mu Locksley a půlka jejich bandy
kryla jeho zaječí zadnici.
30.
březen LP 1194
Už
zítra! Můj velký den je nadosah. Sněm mi dal bohužel najevo, že k ověření
mých schopností a předpokladů pouhé vypálení doupěte těch lesních krys
nestačí. A protože jim nemůžu předvést slavného Robina Hooda, houpajícího
se na konci provazu na hradním nádvoří, musím tam místo něj pověsit někoho
jiného. Na popravu se přijede podívat dokonce sám baron z Wigmoru! A
jestli ho zklamu, tak mám po kariéře. No co se dá dělat, zbavím se tedy
prohnilého jádra bývalé Locksleyho tlupy – je jich tuším deset. Žalářník
mě přemluvil, abych k nim pověsil i toho malého bastarda Wulfa, který ho
už čtyřikrát pokousal, dvakrát pozvracel a než dostal roubík tak minimálně
jednou znectil výrazy, za které by se nemusel stydět ani opilý námořník.
Musel jsem mu dát za pravdu, bude to v podstatě společensky prospěšný čin.
Jeleni ze Sherwoodu by určitě souhlasili.
A
v poledne se ožením s Marianou. Snad se mnou pak začne mluvit a přestane
se dívat, jako bych ji chtěl každou chvíli znásilnit. Mortianna sice pořád
mumlá něco v tom smyslu, abych nečekal a zplodil potomka nejlépe ihned,
ale to nemůžu připustit. Má budoucí žena je přece jen šlechtična a ne
holka ze stáje a manželství je koneckonců víc než moje oblíbené „úterní
seance“. Doufám jen, že Mariana nebude zase vřískat to své obligátní: „Robine!“
. Nebo to vážně nezvládnu...
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Na
tomto místě bych ráda poděkovala Alanu Rickmanovi za nepřekonatelné
ztvárnění role šerifa z Nottinghamu, které mě inspirovalo k napsání
fiktivního šerifova deníku.
Můj
velký dík patří také Ginny za všechny její rejpavé připomínky, které
přispěly ke zvýšení kvality obsahu deníku.
|