KNIHOVNA
 

ZPĚT do Knihovny nebo na Novinky
 
Nepoužívejte tuto povídku na jiných stránkách bez svolení jejího autora. V případě dotazu mě prosím kontaktujte. Děkuji!
Při neoprávněném použití se dopouštíte krádeže autorského díla, což je proti dobrým mravům a zároveň protizákonné!

 

  
Snape-ism VII - Velký boj
Autor: Pearlly

~7~

Přemístit obě těžká těla nebylo nijak složité. Není nad zázraky moderní magie, pomyslela si Lilith. Nikdo si nevšiml, co se v té krátké chvíli odehrálo za zamčenými dveřmi Malfoyovy ložnice. Když bylo dílo dokonáno, odhodila Lilith prázdnou lahvičku zpět do Snapeova kufru a spokojeně pozorovala výsledek svého snažení. Prof. Snape ve sklepě byl bezpochyby mrtvý. A ten druhý Prof. Snape získal trochu času navíc. Poslední kapka mnoholičného lektvaru skanula mezi pootevřené Snapeovy rty a na čistém lůžku ležel znovu plavovlasý muž - Lucius Malfoy - osobně. Jen jeho pravou paži pokrývaly zakrvácené obvazy. Přehodila přes něj pokrývku a tím zakryla tento rušivý detail. Upravila ještě tělo, tak aby jeho poloha věrně odpovídala přirozené poloze spícího člověka a pak se klidně uložila vedle něj. Byli v bezpečí a i ona si teď mohla trochu odpočinout. Schovala svou tvář do záplavy světlých vlasů a zavřela oči.

~~

Nadešla hodina hada. Plazil se ke svému cíli jako načasovaná bomba. Nic už jej nemohlo zastavit. Mnoho let musel čekat a skrývat se. Doufat, že jeho čas přijde... Šinul se rychle kupředu a jeho suché šupiny zlověstně šustily. Nevnímal dění kolem. Neslyšel. Viděl jen jedno - svůj cíl. Byl už téměř nadosah.

Opatrně se vzepjal a plazil se mu vzhůru po zádech. Krátce ustrnul pod jeho dotekem, ale nezastavil se, dokud mu nevystoupal až na rameno. Vychýlil se kupředu a znehybněl. Kousíček pod ním se nacházela mužská ruka, která třímala tmavou lahvičku. Prsty, které ji svíraly byly bílé, jakoby bezkrevné. Lord Voldemort se chystal ochutnat svou ambrosii a on mu ji chtěl jen maličko osladit. Posunul se trošku doleva, rozevřel své plazí čelisti a obnažil duté zuby. Mířil přesně. Jediná malá kapička neslyšně zčeřila hladinu božského nápoje. Okamžik poté už tekutina putovala do hrdla Voldemortova. Bylo překvapivé, jak se hadi dokáží usmívat, když chtějí.

Okamžik Voldemortova triumfu byl zkalen už v té chvíli, kdy se do jeho pokoje přemístil rozhořčený Harry Potter a prudce mu šermoval svou směšnou hůlkou pod nosem. Viděl všechno a musel tomu zabránit! Viděl Voldemorta jak se chystá vypít lektvar, který mu přinesl ten podlý zrádce - Prof. Snape! Musel ho zastavit! Byl předurčen k tomu, aby dokázal veliké věci! Jeho jizva hořela jako v ohni a Lord Voldemort v klidu dopil.

Harry znejistěl, snad nepřišel příliš pozdě. Vtom ho však upoutal mohutný had uvelebený na Voldemortových ramenech. Zdálo se, že se blaženě usmívá a něco v tom hadím úsměvu Harryho poděsilo k smrti. Ta chvíle nepozornosti jej stála drahocenné vteřiny.
"Avada Kedavra," pravil Voldemort a tehdy se nebesa obrátila naruby a obrovský světelný kruh na hranici vesmíru implodoval. Když do pokoje vtrhli ohlušení Smrtijedi byl už dočista prázdný a opuštěný.

~~

Lord Voldemort a Harry Potter stáli na holé kamenité planině. Byla tu strašlivá zima. Mrtvá a bezútěšná měsíční krajina je deprimovala. Mrzli.
EHM... PAN HARRY POTTER ?
"Ano, pane?" zeptal se Harry roztřeseně neznámého vysokého cizince v rozevlátém plášti a s kápí na hlavě.
NĚKDO UŽ TADY NA VÁS ČEKÁ, PANE POTTERE.
"Kdo?" zeptal se Harry opatrně.
Neznámý mu neodpověděl, jen mu pokynul prstem. Byl velmi hubený, ten prst, samá kost... Harry váhavě přesunul pohled na tři mlhavé postavy v pozadí. Jakmile je však dokázal rozpoznat, jeho tvář naplnila radost. Rozzářil se štěstím a rozběhl se jim vstříc. Své mrtvé tělo nechal ležet bez povšimnutí.

PAN TOM R. RIDDLE? pokračoval Smrť klidně.
"Kde to k čertu jsem a kdo vůbec jsi ty?" vyštěkl Voldemort podrážděně. Smrť se mírně zarazil, nestávalo se mu často, že by jej mágové nepoznávali a chovali se k němu takto neuctivě.
JSEM SMRŤ A TOTO JE VĚČNOST, vysvětlil stručně.
"Okamžitě mě vrať zpátky na zem!" přikázal Voldemort jako by neslyšel.
BOHUŽEL TO NEPŮJDE PANE, JSTE MRTEV. A TAKÉ VÁS UŽ ZDE NĚKDO OČEKÁVÁ...
"Kdo?" otázal se Voldemort stejně jako před chvílí Harry.
I jemu Smrť neodpověděl, jen pokynul směrem k ohromné děsivé postavě, kterou věnčily sírově žluté plameny. Vedle ní stála ještě jedna menší, černá bytost s křídly a cenila na něj své špičaté zuby.
"Ale to je... ne, nikam nepůjdu! K tomu mě nemůže nikdo přinutit!" rozkřičel se Lord Voldemort.
JAK MYSLÍTE, řekl Smrť a máchl svou dokonalou kosou. Její ostří pochmurně zazpívalo. ZATÍM MŮŽETE ZŮSTAT ZDE, JAK DLOUHO SI BUDETE PŘÁT... MÁTE NA TO CELOU VĚČNOST.
"Ne !" běsnil Voldemort za jeho zády a proklínal ho tisícerými způsoby; Smrť se tím vůbec nenechal vyvést z rovnováhy. Zastavil se až u podivného smutného klubka. Byl jím veliký stočený had a byl, ostatně jako všechno kolem, taktéž mrtvý. Nedaleko jeho mrtvoly se vznášel duchovitý přízrak černě oděného muže.
HMM... MÁ DOBRÝ VKUS, pomyslel si Smrť a vytáhl poslední hodiny. V horní baňce zůstalo jen pár posledních zrnek. Nehybných, jakoby zamrzlých v čase.
HMM... PAN SEVERUS SNAPE?
"Ano prosím."
ZDÁ SE, ŽE ZATÍM MÁTE... EHM... ŠTĚSTÍ, PANE.
"Opravdu?" otázal se Prof. Snape hlasem, který i Smrť dokázal ocenit.
NO, JAK SE TO VEME... poopravil Smrť své předešlé tvrzení. NASHLEDANOU, dodal ještě a rozplynul se.
"Nashledanou," odpověděl mu Snape poněkud nervózně a taktéž zmizel.
Ledovou planinou se ozývaly hrozivé výkřiky. Lord Voldemort osaměl.

~~

Prof. Snape procitnul na měkkém loži. Protáhl se a vzápětí toho litoval. Celé tělo jej bolelo. Posadil se a pohledem zachytil svůj odraz v zrcadle. Málem ho z toho trefil šlak. Když však za chvíli mohl spatřit, jak mu vlasy znovu uspokojivě černají, uklidnil se. Lilith však nevzbudil dříve, než zmizel poslední světlý vlásek.

~~

Stála naproti němu a on už tušil, že to, co bude následovat jej bude velmi bolet.
"Podívej se sám," pravila Lilith a začala rozepínat svou hedvábnou košili. Prof. Snape mapoval očima její bílé tělo a shledával je nádherným a bez poskvrny. Až za chvíli, náhle a nečekaně, se ten skvostný obraz pokazil. Její levý bok pokrývala tmavá skvrna. Šířila se jako kapka tuše na vlhkém papíře, jako stín vpodvečer.
"Co je to?" zhrozil se a pomyslel na Malfoye, neboť jej napadlo, že jedině on mohl Lilith způsobit takové poranění.
"To je má vina Severe. Všechny mé viny... Zabila jsem dalšího a ta skvrna se znovu šíří. Nepřestane, dokud se nedostane až k mému srdci..."
Hlavou i páteří mu projelo bolestivé zamrazení.
"Musím už jít, jedině on mne před tím může ochránit. Jedině on to může zastavit," pravila Lilith. "Ještě se mi nechce umřít."
"Ale... ," řekl Severus Snape nejistě.
Zaváhala jen chviličku. Hleděl jí do očí.

"V každé její zřítelnici se srážela celá noční obloha; v té černi pluly a zářily všechny hvězdy; a kolem nich na způsob horizontu ležela stočená duhovka z věčného soumraku..."
( G. Mac Donald ~ Lilith )

"Žádné ale... ," řekla tiše a vykročila k oknu.
Tohle prokleté ale bylo jejich poslední...

~~

Severus Snape hleděl na prsty svých rukou, které proplétal v nesmyslné obrazce. Jeho vítězství mělo velmi hořkou příchuť. Příchuť slzí. Za nějaký čas, který se podobal Voldemortově věčnosti, rozpřáhl stračí křídla a vylétl stejným oknem, kterým ho opustila Lilith. Jeho pravé křídlo nepracovalo tak, jak mělo a tak byl jeho let bolestivě namáhavý a nesnadný. Ptačí srdce přitom pracovalo mnohem rychleji a úporněji, než lidské a tak mu rána začala znovu krvácet. Přelétal právě nad černajícími se stromy Zapovězeného lesa, když jej síly opustily. Ztratil už příliš mnoho krve. Snesl se dolů v úzké spirále. Ve větvích prastarého dubu se zachytilo něco stračích pírek, černých jako uhel, jen jedno bílé bylo mezi nimi.

Neměl sílu ani na to, aby se přeměnil do lidské podoby. Ležel v listech kapradin, které se nazývají vlasy elfí. Nehýbal se a jeho třpytivé oči pomalu zakalovalo bezvědomí.

~~

Světlušky, jako němí poslové, přinášely na mýtinu mihotavé světlo. Za nimi se nesla píseň plná teskné melancholie. Její melodie umlkala a znovu nabývala na síle, jak ten, kdož zpíval, mizel a znovu se objevoval mezi stromy. Pohyboval se nehlučně a ladně; jen jeho zpěv rozechvíval všechna spící i bdělá lesní stvoření.

Upoutala ho bílá tečka v kapradiní. Přišel blíže a rozpoznal v ní bílou stračí náprsenku. Zdvihl něžně zubožené tělíčko a pohladil její lesklé peří. Zahříval ji ve svých dlaních a vějíře kapradin brzy zakryly jeho mělké stopy.

"Poutníci v zešeřelé zemi,
nezoufejte, vždyť lesy všemi
prosvitne slunce nakonec
každý les skončí, jistá věc.
A slunce září nad plání,
ať vstává, či se naklání.
Každému lesu dojde dech."

( J. R.R.Tolkien )
 

~~
 

~KONEC~

      

Nahoru

HARRY POTTER, characters, names and related indicia and WARNER BROS., shield logo and related indicia are trademarks of Warner Bros. TM & © 2003.
Harry Potter Publishing Rights © J.K.R.