KNIHOVNA
 

ZPĚT do Knihovny nebo na Novinky

Nepoužívejte tuto povídku na jiných stránkách bez svolení jejího autora. V případě dotazu mě prosím kontaktujte. Děkuji!
Při neoprávněném použití se dopouštíte krádeže autorského díla, což je proti dobrým mravům a zároveň protizákonné!

 

  
Kráska a medvídek koala
Autor:
Silence 

„Uhni!“ odstrčila Lucilda Stoneheartová Nevilla tak prudce, až narazil do kamenné zdi a bez dechu se sesul na zem. Ona sama si toho ani nevšimla a rázně pokračovala dál do Velké síně.
„Pomalu, pomalu,“ radila Hermiona, když se Harry a Ron pokoušeli Nevillovi pomoci zpátky na roztřesené nohy. Ukázalo se však, že nohy ani sípavé lapání po nezbytné dávce kyslíku, nebudou ten hlavní problém. Neville stál zcela neschopen pohybu a bez jediného mrknutí zíral na rychle se vzdalující dívku.
„Neville! Halóó, Neville!“ lusknul mu Ron párkrát před zasněným obličejem.
„Co - co je?“ probral se Neville z transu, ale nepřestával se dívat směrem, kterým Lucilda odešla.
„Co je? To se ptáš vážně? Nejmíň deset minut tu na tebe křičíme a ty nic,“ vysvětloval Harry. „Bože, ta tě teda musela tím strkancem přímo uhranout, nebo co?“
„Cože? Ne, nic mi není. Hermiono, nech už mě prosím tě,“snažil se Neville vzpamatovat a odehnat Hermionu, která ho nepřestávala sice jemně ale velmi důrazně bušit do zad. Ta se však nevzdávala tak snadno, a tak ho ještě podrobila zkoumavému pohledu, zda je opravdu v pořádku.
„O téhle holce jsem už hodně slyšela. Je to studentka Zmijozelu a Snapeova velká oblíbenkyně. Nikdo nedokáže, kromě Snapea samozřejmě, namíchat takový lektvary. Zdá se, že na to má vážně talent.“
„Aha. Tak tím se všechno vysvětluje,“ uzavřel Ron suše.
„Jenže ona není tak - tak špatná jako ostatní ze Zmijozelu,“ špitnul ostýchavě Neville, oči upřené na podlahu.
„Neville, vždyť tě před chvilkou div nerozdupala! A určitě se ti to nestalo poprvé, přiznej se!“namítla udiveně Hermiona.
„Jo, ona mě někdy tak trochu popostrčí .... Ale nemyslí to zle! To určitě ne! Ona se tak chová normálně. Prostě nemá ráda, když jí někdo překáží v cestě.“
Harry ho nechápavě pozoroval. Tohle, že je Neville?! Ten Neville, co všechno zpacká a je vždycky tím prvním v řadě, koho si věrná parta nepřátel ze Zmijozelu vybírá za svou oběť? A najednou obhajuje jednu z těch, kteří z něj znovu a znovu dělají uzlíček zlámaných kostí a pochroumaných nervů!
„Neville, teď vážně - určitě si se někde neuhodil do hlavy?“ zeptal se opatrně.
„Ne! A už musím jít. Ahoj,“ rozloučil se a škobrtavě odběhl pryč.
Harry, Ron a Hermiona se po sobě koukli.
„Co se to s ním děje?“ zeptal se Harry, když se rozhodli pomalu Nevilla následovat do Nebelvírské koleje.
„Fakt nevím. Je úplně mimo. Nezdá se vám?“
„Vám dvěma to možná nedošlo, ale já mám takové tušení, že se asi zamiloval,“ odpověděla usměvavě Hermiona.
ZAMILOVAL?!!“ vykřikli současně Harry s Ronem.
„Do Stoneheartový,“doplnila jako velká znalkyně mezilidských vztahů Hermiona.
„No, to teda – tě bůh,“ konstatoval Ron.
„Souhlasím,“ souhlasil Harry a ještě dodal: „Zelená bambule“, když se od nich Buclatá dáma nekompromisně dožadovala hesla.
Hned, jak vklouzli dovnitř, hledali Nevilla. Ale nebyl tam. Harry cítil, že je vlastně rád. Nevěděl, jak se má k Nevillovi chovat. Samozřejmě tak, jako by vůbec nic nevěděl. Jenže on věděl... Nebo teda, nejspíš věděl, pokud se Hermiona nespletla, což bylo v podstatě nemožné. Takže přeci jen věděl. Neville je zamilovaný do zmijozelské studentky, do Snapeovi největší oblíbeňkyně! On, který je naopak Snapeův největší neoblíbenec! Ten si teda umí vybrat!

***

Harry Nevilla spatřil až druhý den na snídani. Vypadal podivně klidně a ještě podivněji se usmíval. Tak nějak tajuplně. Neřekl však ani slovo, a tak se ho s Ronem a Hermionou na nic nevyptávali, i když Ron měl obrovské cukání ho trochu proklepnout a ověřit si tu Hermioninu teorii zamilovanosti. Stále tomu nemohl uvěřit.
„Já tomu pořád  nemůžu uvěřit,“šeptal ještě ve chvíli, když si sedali do zadní lavice v učebně lektvarů. „V tom musí být něco jinýho..“
„Weasley! Konec žvanění!“ zahřměl Snape, jakmile se všichni studenti nacházeli na svých místech. „Pojďte se posadit raději sem přede mne, aby vás neustále nelákalo sdělovat nějaké hloupé nicotnosti drahému panu Potterovi,“ dodal o něco méně hlasitě, za to však mnohem zlověstnějším tónem.
Ron chtěl sice namítnout, že už bude vážně zcela němý, ale Snapeův pohled mu všechny námitky okamžitě vrazil zpátky do krku. Dneska to nebude žádná legrace, pomyslel si Harry, když pozoroval, jak se Ron neochotně šourá do první lavice. Ona to teda nikdy nebyla legrace, ale dnes měl Snape očividně náladu na týrání zvířátek, takže byl nebezpečnější než obvykle.
„Vám to trvá! Strhávám Nebelvíru pět bodů!“ ušklíbl se profesor.
Ron bezmocně otevřel pusu. Jeho otázka Za co? zůstala však nevyřčena jako předešlé námitky.
„Za úmyslné zdržování hodiny, Weasley,“ odtušil Snape místo toho.
Zmijozelští se už moc dobře bavili. Obzvlášť Malfoy se smál, jako by právě slyšel vtip roku. „Zřejmě si myslíš, jaká to není sranda, ty zmetku!“ zamumlala Hermiona tak, až jí Harry musel podezírat z toho, že kuje brzkou a moc nehezkou pomstu. Plně jí to schvaloval. On sám se tetelil touhou vypráskat toho hnusnýho podlejzavce nebo tomu alespoň přihlížet. Obě ty vidiny mu trošku zvedly náladu, takže se dokázal vybičovat a věnovat Snapeovi jeden ze svých nejnevinějších kukučů, který vzbuzoval milný dojem naprosté, tupé odevzdanosti s osudem.
„Takže teď, když už nás nebude vyrušovat žádné nesnesitelné kecání, můžeme začít s výukou.
Dnešním, pro vás jistě přímo nadlidským, úkolem bude připravit lektvar Umrlčího dechu... Nešlo by to bez těch ustrašených áchů a óchů?!“ přerušil svou přednášku nakvašeně Snape směrem k několika vyděšeným dívkám, mezi které patřila i Hermiona. „Takže, jak vidím, bude lepší, pokud vám jeho účinky nebudu popisovat přímo, abych nemusel křísit vaše omdlelé spolužačky...“ a ukázal právě na Hermionu, „...ale nemusíte mít strach, že o ně přijdete, neboť si to sami vyhledáte v knihovně a napíšete mi výsledky vašeho pátrání ve formě velmi, velmi podrobné domácí práce,“ zakončil jedovatě.
Brka se rozskřípala po pergamenech. Harry si pečlivě opisoval z tabule potřebné ingredience.
„Tahle břečka nám dá asi pěkně zabrat,“pronesl k Hermioně. Ta však stále vypadala, jako by  dokázala existenci madam Smrti i s nabroušenou kosou díky tomu, že na ní právě podezřele mile pokyvuje a brouká si přitom pohřební melodie. „Hermiono. To, že se ten lektvar má tak morbidní název, ještě neznamená, že...“
„Harry, ty neznáš jeho účinky!“
„Jasně, že ne. Ty se dozvím, až je budu marně shánět ve všech knihách, co jsou v Bradavicích,“ pravil otráveně a hodil po Snapeovi, který si nyní bez zájmu četl Denního věštce, rozčíleným okem. Ta dobrá nálada mu opravdu dlouho nevydržela.
„Já... já je znám. Znám... a jsou...“
„Grangerová!! Takže Potter se zkrátka nedokáže obejít bez zábavy, co?“ okřikl je Snape tak nečekaně, až oba nadskočili. „Grangerová připojte se tady k panu Weasleymu, ať se Potter může soustředit na práci! A dalších pět bodů je fuč!“zanotoval si ještě s nelíčeným potěšením.
Harry cítil, jak mu zlost bublá do mozku. Hermiona si rychle balila své věci a vysílala k němu varovné signály, ať je jen proboha zticha a Snapea neprovokuje.
Po této další přemísťovací akci se studenti pustili do vlastní přípravy za účasti profesorovi všudypřítomnosti i jeho posměvačných, nevrlých poznámek a upozornění na velkou snahu lektvaru vyvěrat z kotlíků. Harry se opravdu snažil zkoncentrovat svou pozornost, ale přitom stále pokukoval po Ronovi a Hermioně, kteří se zase na oplátku snažili nenápadně obracet k němu. Snape měl naštěstí tolik starostí s dohlížením na třídu, že to nepostřehl.
„Harry!“syknul na něj Seamus, který krájel listy Stolistky houževnaté v lavici před ním. „Podívej se na Nevilla.“
Harry se ihned zaměřil tím směrem a krátký nožík mu vyklouznul uprostřed procesu rozřezávání tuhé, slizké dužiny plodu Horogavy trnité, když viděl, jak se Neville nevědomky pohupuje dopředu a dozadu při sypání dalších přísad do vroucí vody. Jeho stav se tedy nezměnil ani na Snapeově hodině. To vážně zavání průšvihem! Jen, co se mu tyhle myšlenky zrodily v hlavě, už se staly skutečností. Snape postřehl Nevillovo nezvyklé chování, takže se k němu teď blížil s výrazem, který by zalarmoval každičkého duchapřítomného žáka do nejvyšší možné citlivosti na očekávané ohrožení organismu. Jenže Neville právě bloudil duchem asi někde u své bohyně Lucildy a Snapea si nevšímal. Vlastně ničeho si nevšímal a to věštilo katastrofu se stoprocentní jistotou. Harry se do něj pokoušel kopnout pod lavicí, ale už bylo pozdě...
„Longbottome, proč se tak pitomě křeníte?!“ zajímal se Snape.
Takže mu zůstal i ten jeho úsměv! No, to je konec! Harry, Ron a Hermiona na sebe začali mocně gestikulovat obličejovým svalstvem. Domluva byla bezproblémová, jenže nepřinesla žádné řešení Nevillovy situace.
„No, tak Longbottome! Jste hluchý?!“ Snapeova nálada se propadávala čím dál tím víc pod stupínky ranního mrazíku a  nyní dosahovala  teploty ledovcového kolosu v nejtužší zimě.
„Ne, já...“ Neville byl celý zmatený. Snape na něj promluvil? Kdy?!! Malátný vzhled snícího andílka bleskově padl v boji s vyzáží mučedníka umírajícího hrůzou.
„Co vy?!“ procedil skrz zuby profesor, kterému mastné vlasy padaly do výhružně se sklánějící tváře.
„Já nechtěl...“ zkusil to Neville.
„Co jste nechtěl?! Nechtěl jste se usmívat jako pitomec?“
„Ano?“
„Takže vy to nevíte jistě?!!! Ale! Ale! Jste nějaký zmatený, Longbottome. Nedáváte vůbec pozor na to, co děláte a ... Ááááá!“
Nevillův lektvar se převalil přes okraje kotlíku a rozlil se na všechny strany. Snape okamžitě stáhl ruce, avšak lektvar byl rychlejší. Ze Snapeových dlaní začaly proudit do vzduchu tenké proužky kouře. Lektvar mu rozleptával kůži! Ale to nebylo to jediné, co se rozpouštělo po jeho doteku. Lavice se rozpadaly i s předměty, které na nich dosud stály. Další dávky lektvarů se osvobodily z, vnitřně sice tavu vzdorných , avšak zvenku zjevně roztékání podléhajích, kotlíků. Celou třídu ovládla panika. Studenti hystericky utíkali pryč nebo alespoň vylézali na zbylý nábytek, aby se zachránili. Harry s Ronem a Hermionou skončili na jedné z posledních skříní ještě se Seamusem a Nevillem, který jakoby zázrakem vyvázl bez zranění.
Snapeovi se zatím podařilo odkulhat za svou katedru, kam ještě lektvar nedosáhl a křečovitě si svíral zápěstí. Bolestí ani nebyl schopen uchopit hůlku na tož napravit tohleto neštěstí. Svíjel se skrčen na svém stole a s děsem v očích pozoroval, jak mu z prstů mizí poslední kousky masa a začínají vyčnívat holé kosti.
„Leze k nám! Leze k nám!“ ječela Hermiona, tisknoucí se k Ronovi tak pevně, že mu málem praskala žebra.
„Her-mio-no!“vydávil ze sebe Ron. Ona ho však vůbec neposlouchala a svírala ho dál. Modro-žlutá tekutina si to skutečně pomalounku šinula k jejich poslednímu útočišti.
„Musíme ten lektvar nějak odstranit! Zastavit! Vysušit! Prostě něco - nějak...“ uvažoval Harry nahlas taky úplně zhypnotizován smrtícím jezírkem na podlaze. „Hermiono! Nenapadá tě, jak se toho zbavit?“
„Ne... já vůbec nedokážu přemýšlet...“
„A co Snape? Je to přece profesor!“ radil chvatně Seamus.
Harry se rozhlédl. Třída byla už téměř prázdná. Pár studentů se zuby, nehty drželo několika polic na protější straně, ale jinak tu nebyl nikdo jiný, kdo by jim mohl pomoci.  Musí se z toho přeci nějak dostat! A tak se s nadějí, kterou by za jiné situace u sebe rozhodně nečekal, podíval na Snapea. Tomu místo rukou z pláště vyčnívaly už pouhé pahýly kostí. Lektvar ho užíral dál a dál.
„Dvěma kostmi  asi sotva udrží hůlku! A už vůbec s ní nebude moct mávat!“ odpověděl.
„A jsme v hajzlu,“ podotkl Ron.
Po-tte-re!“ zasípal Snape, pokoušejíc se zmobilizovat své síly ochromené tou nepředstavitelnou bolestí. „Lucremito!“
O.K. O.K. Lucremito! Jenže, kde má zatraceně tu svou hůlku! Nervózně prohmatával kapsy, šmátral v záhybech hábitu, avšak hůlka mu proklouzávala a ne a ne ji pevně zachytit. No, tak... rychle... rychle.... Lektvar začínal olizovat jednu nohu skříně. Má ji!  „Lucremito!“ A nic.
Sou-střeď-te se!“ vysoukal ještě ze sebe Snape vztekle a pak upadl do milosrdného bezvědomí.
Lucremito! Lucremito! Lucremito!“ snažil se Harry zas a zas.
„Nefunguje to!“ kvílel Neville.
LUCREMITO!“ zavelela Hermiona, která se nakonec vypořádala se svým panickým záchvatem, takže se Ron mohl znovu volně nadýchnout.
Lektvar se okamžitě vypařil. Podlaha po něm zůstala černá a uprostřed zela jáma velká jak po dopadu meteoritu.
„Málem si prokousal cestu ven,“ civěl na ní fascinovaně Ron, když slezli dolů.
„Ještě, že jsme ve sklepení. Dokážete si představit, co by se stalo, kdyby se prožral do jiné učebny?“
„Dokážeme, ale radši bysme na to nemysleli, Hermiono!“ podotkl Ron zhnuseně. „Stačí vidět Snapea. Páni, tomu říkám praktická ukázka!“
„Neville, běž pro pomoc!“ vyslal ho Harry, zatímco s ostatními přistoupili k cukajícímu se uzlíčku šatů na katedře. Profesor dýchal slabě, po rozpáleném čele  mu stékaly potůčky potu. Hermiona se rozzvlikala. Bylo to strašné. Harry ji soucitně vzal kolem ramen. „To bude dobré. Uvidíš.“
„On umírá?“ zeptal se Seamus nezvykle tiše.
„No, všechno zlé je k něčemu dobré.“
„RONE!! JAK TO MŮŽEŠ ŘÍCT!“ zlobila se Hermiona mezi návalem slz, které se jí vpíjely do šatů.
„Je to Snape, né králíček Ušáček! Snape!“ odsekl Ron stále stejně krutě.
„Jo, jenže takovou smrt bych nepřál ani jemu,“ pronesl Harry smutně.
„Ustupte! Ustupte!“ přihnala se madam Pomfreyová s profesorem Brumbálem. Madam Pomfreyová se bez váhání sklonila k Snapeovi a opatrně mu nahlédla pod rukávy pláště. „Oh!“ vyjekla. „To .. to ...“
„Umíte ho...“
„Ano, slečno Grangerová. Pan profesor bude jistě zase zdravý a mrzutý tak, jak ho máme všichni rádi,“ uklidňoval ji Brumbál, ale sám se tvářil velice vážně. Nakonec vykouzlil nosítka a společně s madam Pomfreyovou odnášeli profesora na ošetřovnu. Harry je sledoval, dokud nezašli za roh. Fajn, takže se Snapem si teď starosti dělat nemusí. Ale neměl z toho žádnou radost.
„Tahle Nevillova láska nám nejspíš všem zláme vaz,“ zafilozofoval.

***

V příštích dnech se nemluvilo v Bradavicích o ničem jiném, než o lektvaru Umrlčího dechu, který spořádal horní končetiny profesora Snapea. V blízkosti ošetřovny se to hemžilo hloučky studentů, kteří zvědavě natahovali krky, aby ho zahlédli. Měli však smůlu, protože madam Pomfreyová nezvratně zakryla profesorovo lůžko neprůhledným kouzlem a veškeré jejich pokusy dostat se dovnitř přísně trestala službou zhygienizování všech toalet a umytí stovky oken a to vše, samozřejmě, bez použití jediného kouzla. V této době byl hrad nejčistší budovou v celé Anglii.
Harry a spol. se hned stali nepostradatelnou součástí téměř každého rozhovoru, neboť měli neocenitelnou hodnotu očitých svědků a především Neville byl korunován za miláčka Snapeových odpůrců.
„Teda klobouky a jiné hučky dolů!“ řvali na něj Fred a George Weasleyovi přes celou chodbu.
„Nechat sežrat Snapea a uhrát to jako nešikovnost a náhodu! Ach, to se nám nikdy nepodaří,“povzdychl si Fred.
„Jo, Neville, jsi prostě king!“ chválil ho George. „Kam se za tebou hrabem.“
Neville, nezvyklý na tolik pozitivní pozornosti, vyměnil svou bílou pleť za jasně červenou, takže Harrymu neustále připomínal indiánského náčelníka, který zřejmě vykopal svou sekeru stydlivosti. Nechápal, jak vydrží tak dlouho upírat oči k zemi a žmoulat si hábit až do naprostého rozcupování konečků jinak nepoddajné látky.
„A já myslel, že bude mít problémy!“ řekl Ron, když se protlačovali davem nadšených prváků, co se sápali se svými zápisníky na Nevilla při obědě.
„No, učitelé to jako hrdinství neberou,“ ukázala Hermiona k profesorskému stolu, odkud profesorka McGonagallová šokovaně přihlížela tomuto šílenství. „Ale žádný trest ho nečeká. Učitelé Nevilla moc dobře znají, aby věděli, že to neudělal schválně.“
„Trest? Jaký trest, prosím tě? Mají z něj nahnáno! Je teď pro ně jako nevybuchlá mina, nebo tak něco,“ skočil jim do debaty Dean, který se tím vším moc dobře bavil.
A měl pravdu. Profesor Kratiknot při své hodině Nevilla obcházel ve vzdálenosti alespoň dvou metrů a za celou dobu trvání vyučování se ani jedinkrát neposadil, jen přebíhal z jednoho konce učebny na druhý. Profesorka McGonagallová měla víc statečné srdce, avšak...
„Pane Longbottome, byl byste tak laskavý a dnes se nijak neúčastnil nacvičování plamenového kouzla?“ prosila ho a přitom ho ostražitě sledovala.
„A proč?“ nechápal Neville.
„No, víte, já bych ráda ještě nějakou tu dobu učila než shořím na popel,“prohodila profesorka laškovně, ale nepřestávala hlídat každičký Nevillův pohyb. Neville se zahanbeně natáhl pro svou brašnu.
„Já na něj dohlédnu, paní profesorko,“ přihlásila se Hermiona, které bylo Nevilla líto.
„Věřím vám, slečno Grangerová, avšak riziko je příliš velké.“
„Jaké riziko?! On si dá pozor, paní profesorko,“podpořil jí Harry. Neville se na oba vděčně pohlédl, a pak se nejistě kouknul na McGonagallovou. Ta si očividně nevěděla rady. Poklepávala si ukazováčkem  na špičku nosu a její oči přeskakovaly z Harryho hned na Nevilla, z Nevilla zas na Hermionu.
„Dobrá tedy... dobrá. Ale pokud se něco stane, budete nést zodpovědnost vy dva,“ ukončila nakonec a vrátila se k výkladu.
Harry se přestěhoval s Hermionou k Nevillovi, což Ron ohodnotil nepříliš nadšeným výrazem. Zkoušení tohoto složitého kouzla vyšťavilo celou třídu do naprosté vyčerpanosti. To však nebylo nic proti tomu, jak si na konci připadali Harry s Hermionou. Neville opět upadal do svých záchvatů zamilovanosti. Překrucoval slovíčka kouzelné formule, takže miniaturní ohníčky poskakovaly ve vzduchu místo na připravené svíčce. Než přispěchala profesorka, snažil se je Harry roplácávat učebnicí, čímž docílil toho, že jeden z plamínků se odrazil na Hermionu, které ve vteřině vzplály vlasy. Uhasili je až po několikanásobném drmolení vodního zaříkávadla, což sice Hermioně zchladilo hlavu, avšak zároveň to spláchlo kebulky i všem ostatním včetně McGonagallové. Ta rozzlobeně sevřela své rty do té už tak známé tenoučké čárky a nekompromisně jim třema nařídila vysoušecí úklid třídy.
„Měl jsi pravdu, Harry.“
„Pravdu? V čem jako?“
„O tom lámaní našich vazů, “vysvětloval Ron, který se k nim dobrovolně přidal poté, co Nevilla raději propustili. „Chci říct, že Neville byl vždycky ňouma, ale nikdy ne takovej. Teď se bojím i usnout, když vim, že spí v posteli vedle mě.“
„A může to být i horší,“ upozornila je Hermiona.
„Horší?! Co může být horší, než se probudit s roztejkajícíma se rukama nebo s hořící hlavou?! To mi teda pověz!“
„Můžou ho i vyhodit z Bradavic, Rone. Když ho profesoři nenechají dělat žádná kouzla, tak k čemu by tu byl.“
„Já se jim nedivim. Ještě teď ti doutnaj vlasy. A co přijde příště? Apokalypsa? Ne, díky.“
„Rone, jsme jeho přátelé! Měli bysme ho zkusit vrátit do normálu...“přitvrdila Hermiona v obhajobě svého názoru.
„Do normálu? No, to si moc nepomůžem,“ mrsknul Ron mokrým hadrem do kýble.
„Rone, Hermiona má pravdu. Neville takhle nemůže vůbec fungovat. Viděls ho! Chodí jak nastydnutá zombie a ...“přidal se i Harry, i když si nebyl jist, že ví, jak Nevilla do toho normálu dostat.
„Fajn. Tak jo. A  jak to asi uděláme, co?“ zajímal se Ron rozhořčený tím, že nikdo není na jeho straně.
Harry se otočil na Hermionu. Ta už se zase vševědoucně usmívala.
„Je to jednoduché. Nevilla to nepustí, dokud bude blouznit po Stoneheartový, takže buď mu jí vyženem z mysli nebo mu naopak...“nedokončila s gestem chytrému napověz, hloupého trkni.
„Bezva. Takže Nevilla zamknem v pokoji, dokud nepřestane šílet po Lucildě a máme to,“ zjednodušil to Ron.
„Aby tam ale nestrávil zbytek svýho života, Rone. Možná ta druhá varianta..., co vy na to?“
„Hermiono, ty jsi se úplně zbláznila! A co budem jako dělat? Sjednávat jim dostaveníčka za svitu měsíce, nebo co?“
„Harry? Co si o tom myslíš?“ hledala Hermiona podporu jinde.
Harry rozpačitě stíral poslední kaluž a ani náznakem netušil, co odpovědět. Ronův nápad s domácím vězením mu připadal lehčí, ale Hermionin mu připadal účinnější až na to, že něměl žádnou chuť zkusit si roli dohazovače.
„Hermiono, já se v těhle záležitostech... tedy, no ... já fakt nevim.“
„To nechte na mně. Já vymyslím strategii. Vy mi budete jen pomáhat s uskutečněním,“řekla Hermiona vítězoslavně, jako by Harry dal nějaký souhlas k jejímu plánu a odběhla si nejspíš nakreslit názornou mapu celé namlouvací akce.  Harry pokrčil rameny. Ron stál jako opařený s pusou dokořán.
„Bože, jak jsme se do toho mohli takhle uvrtat, Harry?“
„Nevim, ale moc se mi to nelíbí.“
Šli teď kolem ošetřovny a Harrymu došlo, že ...
„Rone, a co Snape?! Ten Nevilla zabije, pokud si opravdu něco s Lucildou začne!“
„Toho bych se nebál. Nejspíš ho zabije jen, co ho madam Pomfreyová propustí z léčení, ať bude chodit s Lucildou nebo ne,“ odvětil Ron flegmaticky. „A tím pádem nám odpadá nutnost odmilovávat Nevilla, takže je všechno v naprostým pořádku a my máme klid.“
Harry ale nevěřil, že všechno proběhne tak hladce. Ještě, když pozvolna usínal, slyšel Nevilla brumlat ze spaní Lucildino jméno a divoce se převalovat na posteli. Ten je v tom až po uši! A Snape se vrátí už za pár dní. Jak tohleto dopadne? Byl však tak unavený, že se za chvilku propadl do neklidného spánku. Zdál se mu sen o tom, jak nahání Lucildu do klece a veze jí Nevillovi jako dar k narozeninám, než se odnikud zjeví Snape a oba je hodí do kotle s lektvarem Umrlčího dechu. Probudil se svým vlastním výkřikem a měl neodbytný pocit, že to možná nebyl sen ale věštba věcí budoucích.

***

„Už to víte?“ vtrhla jim do pokoje brzo po ránu dvojčata Weasleyova.
„A co jako?“ protíral si Ron rozespale oči.
„Bude maškarní bál! To je bomba, co? Brumbál ho pořádá na počest Snapeova uzdravení. Je to tuhle neděli!“ řvali oba najednou nadšeně a hned se hnali roznést tu novinu dalším ospalcům.
„Nejspíš chce pozvednout náladu profesorskýmu sboru, aby tak vyděšeně neutíkali před Nevillem,“ chechtal se Dean, který se právě zrychleně natahoval kalhoty.
„Proč zrovna maškarní? To bude pěkná makačka přijít na to, za co půjdem,“ spekuloval Harry.
„Jako bys neznal Brumbála a jeho potrhlý nápady!“ Ron se očividně nijak nenadchnul představou, že bude navlečený do nějaký trapný masky a k ještě k tomu, aby oslavil návrat Snapea.
Na snídani to vřelo zuřivými dohady o bále. Harry v tom rámusu ani nepostřehl, že se k nim přidala Hermiona. Jakmile spolkla první sousto míchaných vajíček, spustila rozjařeně: „Ples! Maškarní ples! To je skvělá příležitost, jak dát Nevilla a Lucildu dohromady. Může ji na ten bál pozvat a...“
„Na něco si zapomněla. Lucilda neprojevuje o Nevilla žádný zájem, až na to, že mu ráda podráží nohy, takže těžko od něj přijme pozvání...“
„Kdepak, Rone! Ona je jen nesmělá.“
„Nesmělá?!! Děláš si srandu?!!“ Harry se překvapením zakuckal. „Ta holka je to, co nejlepší Zmijozel může nabídnout. A to neznamená, že je nesmělá a hodná, ale že je to pěkná bestie! Navíc je celkem hezká, takže proč by se měla zahazovat s Nevillem?“
„Třeba jí právě okouzluje to, že je takovej ťunťa. A všimla jsem si, že nikoho tolikrát neshodila  na zem jako Nevilla, takže to vypadá, že...“
„Že mu radši jednu vrazí, než aby mu posílala hubičky, ne?“
„Rone, ty se v holkách vůbec nevyznáš! Jéé, nazdar Neville. Zrovna o tobě mluvíme,“přivítala ho sladce Hermiona.
„Ahoj,“přisedl si k nim Neville zaraženě.
„Co říkáš na ten ples?“ zajímal se Harry. Neville ještě víc zrozpačitěl.
„Já... já... na něj asi nepůjdu.“
„Ale to víš, že půjdeš!“ rozkázala Hermiona. „A pozveš Lucildu!“
„Cože?! Lucildu? Jak to ...“
„Prostě jsem to uhádli. Na tom nezáleží, ale viď, že jí pozveš,“naléhala dál s urputností valícího se tanku.
„Já nevím, jak,“ špitnul Neville smutně.
„No tak, Hermiono. To je tvoje parketa! Tak mu poraď! Už jsem na to zvědavej,“vmísil se do toho Ron.
Hermiona se však naklonila k Nevillovi a něco mu šeptala do ucha. Neville nejdříve ztuhnul, pak zrudnul a nakonec se mu tvář rozsvítila jako velmi výkonná žárovka. Rozdychtěně  kýval hlavou, a pak vystřelil ke dveřím.
„Co jsi mu to, proboha, poradila?“
„Jen pár jednoduchých triků, jak získat dívčí srdce,“ culila se Hermiona a dojídala snídani. „Vsadím se, že jí požádá hned, jak jí potká. A to nebude tak dlouho trvat,“ dodala, když viděla, jak se Lucilda zvedá od stolu.
„Tak tohle si nenechám ujít!“ křiknul Ron a utíkal s Harrym v patách na chodbu. A opravdu! Neville tam čekal a jakmile vyšla Lucilda, stydlivě k ní přistoupil. Harry a Ron, bohužel, zaslechli pouhé útržky z celé rozmluvy, protože Neville potichu kuňkal.
„Ty jsi ten malej zmetek, co nám rozleptal Snapea!“ vřískla Lucilda.
Neville schlíple pokračoval.
„Cože?! Kvůli mě!“ byla další reakce hubené, vysoké dívky s černým ohonem, avšak už mnohem přívětivější.
Harry s Ronem se na sebe nechápavě podívali.
„Ale to je roztomilé!“
Neville se přitrouble usmíval a zavalil jí dalším dlouhým monologem. Podle toho, jak se mu třásla brada, se Harry dohadoval, že určitě nesnesitelně koktá. Avšak Lucildě to zřejmě nevadilo.
„Tak dobrá. Večer. Ahoj,“ ukončila a vytratila se za vzteklého peskování kolem jdoucího studenta, který jí omylem přišlápl lem hábitu.
„Ta je teda nesmělost sama!“ komentoval ten výjev Ron.
„Jo, ale Neville měl úspěch,“ podotknul Harry.
„To by mě fakt zajímalo, co mu ta Hermiona pošeptala.“
„Mě taky,“ připustil Harry nerad.
Ten večer, co měl Neville schůzku s Lucildou, se Harry, Ron a Hermiona jakoby náhodou procházeli do tmy po školních pozemcích, dokud je neodčapnul Hagrid.
„Co tu slídíte takhle pozdě?“ zaduněl, když se u něj usadili k ohni.
„Čekáme na Nevilla s jednou zmijozelskou holkou. Oni mají dneska rande,“ prozradil Ron a zpitvořil obličej do posměšné grimasy.
„Hm. Ale to není zrovínka moc vohleduplný, co?“
„Když mi potřebujem zjistit, jestli to Nevilla vyléčí z toho jeho zamilovanýho slepectví,“obhajovala je Hermiona.
„Páni! Vzpomínám si, jak jsem byl poprvý zamilovanej!“ vzdychl Hagrid melancholicky. „Byl jsem ouplně jak zhypnotizovanej. Fakt. Prorážel jsem dveře, místo abych si je nejdřív votevřel. Málem jsem párkrát zasednul nějakýho toho spolužáka. To byly časy!“
„Jsou tady!“ přilípla se Hermiona na okno. Harry a Ron jí honem následovali.
Neville a Lucilda šli vedle sebe a drželi se za ruce. Lucilda  několikrát do Nevilla šťouchla, až se svalil do trávy, ale pak se zase zmátořil, takže to asi bral jako její projevy náklonosti.
„Ouplný hrdličky! Když jsem chodil s mou první láskou, taky jsem jí vždycky trochu popíchnul nebo popones, ale neměla pro to pochopení. Neville je pašák!“
Když si Harry představil, že Hagrid nějakou dívčinu na schůzce popíchnul, ani se jí nedivil, že se jí to nelíbilo. Nejspíš z toho měla pěkný modřiny.
„Tak mi jdem. Ahoj Hagride,“ loučila se Hermiona, jakmile se zamilovaný pár schoval do stínu nejbližších stromů.
„Ahoj a žádný vylomeniny, jasný?“
„Neboj,“slíbili a utíkali zpátky k hradu.

***

Nastala neděle. Celé Bradavice se chvěly napjatým očekáváním. Snape se ukázal hned ráno při snídani. Do Velké síně vstoupil v doprovodu madam Pomfreyové a tvářil se ledově nepřátelsky. Ruce měl stále ještě obvázané, avšak vypadal, že i přesto s nimi zaškrtí každého, kdo ho jen osloví. Harry si přestal všímat do poloviny namazané topinky a zaměřil se na něj. Profesor se nyní pokusil uchopit lžící s ovesnou kaší, ale okamžitě ji upustil. Ty ruce ho pořád bolely.
„Nechte to na mě,“přichvátala k němu madam Hoochová a chňapla po lžíci.
„To nebude nutné, děkuji,“ zavrčel Snape. Avšak požadovaný účinek se nedostavil.
„Za to se nemusíte stydět. No, tak hezky ... jednu za maminku..“ a strčila mu lžíci hluboko do krku, než se zmohl k dalším protestům. Snape ztěžka polkl.
„Druhou za tatínka..“ Snape se odmítavě vyhnul dalšímu náletu.
„Ale co to je? Buďte hodný profesor! Takže druhou za TATÍNKA..
„Nejsem žádné dítě! Dokážu se najíst sám!“ utrhl se Snape vražedně a rychle vstával, aby mohl zmizet z jejího dosahu.
„Ale to právě nedokážete! No, tak ... já vám chci jen pomoct,“ chlácholila ho madam Hoochová. Snape rozčíleně otevřel ústa a to neměl dělat. Harry, který dostával záchvat smíchu, málem vybuchl, když mu madam Hoochová bez prodlení narvala další příděl kaše do pusy, až mu lžička zadrnčela o zuby. Snape se zakuckal a bolest nebolest rázně odstrčil madam Hoochovou daleko od sebe.
„No, jak chcete!“ přestala se snažit a naštvaně praštila miskou do desky stolu, až se kaše vznesla ke stropu a nakonec sebou pleskla rovnou do klína profesora Kratiknota, kterého to očividně velmi překvapilo.
„Máme přímo pekelný štígro, že je neděle a nemusí nás učit. Takovou hodinu bysme asi nepřežili,“ prohodil Fred, přičemž dal Georgovi pořádný záhlavec, aby mu tahle scénka neušla.
V příštích hodinách se nikdo neoddával běžnému nedělnímu lenošení. Každičký studentík si pečlivě chystal svou masku nebo vynášel do nebe či naopak srážel převleky ostatních. Harry byl připraven ve vteřině. Prostě přes sebe přehodil svůj neviditelný plášť a šel za neviditelného muže, o kterém kdysi dávno viděl nějaký příšerný béčkový film. Alespoň nebude muset s nikým tancovat. Ron s tím měl více starostí. Pořád nemohl nic vykoumat. Až nakonec....
„Ježíšku na křížku! Rone!“ vykřikla Hermiona, když se protáhli škvírou ven z koleje. Ron byl nasoukaný do rezavého brnění, které se každou druhou minutu otřáslo a zavrzalo. „Za co to jděš?“ zeptala se ho nejistě.
„Za rytíře přece!“ odsekl nedůtklivě.
„A kde jsi sehnal tohle příšerný haranpádí?“ nepřestávala se divit Hermiona.
„Přeprali jsme jedno brnění na chodbě, rozebrali ho a navlíkli na Rona.“vysvětloval Harry sotva překonávající bublinky smíchu, které mu škubaly tělem.
„Zato ty jseš kočka, co?“ sjel Ron naštvaně Hermionu, které z vlasů  elegantně vyčnívaly dvě kočičí uši a z pod šatů se vinul černý ocásek. „Proč jsi nám neřekla, že chceš bejt kočičkou? Mohli jsme ti namíchat Mnoholičný lektvárek,“ zacvrlikal.
„Rone, ty jsi vážně úplnej idiot, viď?“ odpověděla nasupeně.
„Nehádejte se a pojďte!“ chtěl ukončit jejich hádku Harry.
„Tobě se to mluví, když tě tam nikdo ani neuvidí!“
„Vybral sis to sám, Rone!“
„Jenže já byl zoufalej!“
„Jak je vidět, tvá situace se moc nezlepšila, co?“ ryla do něj Hermiona znovu.
Ron chtěl přejít do útoku s nějakou další urážkou, ale náhle se obraz s Buclatou dámou vyklonil a ven se vypotácelo něco, co připomínalo přerostlou krysu.
„Co to sakra je?“ zchladil se znenadání Ron.
Podivné stvoření se blížilo k nim a rozhazovalo tlapkama.
„Ehm, mmm, hmuu,“ řeklo.
„Cože?!“
Zviřátko se nešťastně chytilo za vyboulenou, šedivou hlavu.
„Hmu, hmkk, ehkm,“ zkusilo to znovu.
„Neville?“ hádala Hermiona. Zviřátko přikývlo. „Co se ti... počkej. Tady máš kousek papíru napiš to,“ přerušila ho, když opět zamumlal z pod masky. Vděčně chytnul brk a načmáral: Tenhle převlek mi poslala babička. Chtěl jsem si ho jenom zkusit, ale uvízla mi hlava. Nemůžu ho sundat dolů!!
„Jó, tak tomuhle já říkám krysa, Neville!“ řehtal se Ron, rád, že je na to někdo hůř než on.
Neville ihned napsal: To není krysa. To je medvídek koala po mém strýci!
„Tak fajn, jak chceš, medvídku koalo.“
Další vzkaz zněl: Lucilda se mnou nebude chtít jít na ten ples!
„Ale bude, jestli tě má ráda,“poplácala ho Hermiona po rameni.
Pomalu sestoupili k Velké síni i s Nevillem, kterého museli v občasných záchvatech paniky táhnout za sebou. U vstupních dveřích postávala Lucilda. Byla oděná v černou róbu, vlasy měla zatočené do zapeklitého účesu. Harry musel uznat, že jí to sluší. Poté, co Nevilla násilím dostrkali až před ní a vysvětlili jí, jak se věci mají, byla poněkud zaražená, ale nakonec to přemohla, takže dovnitř vpluli společně jako kráska a přitloustlé zvíře.
„Dokonalý pár, co říkáte?“nepřestával se celému výjevu smát Ron, až brnění chřestělo.
„To musí být opravdová láska!“uznal Harry a vyhýbal se rozličným kreaturám,který se tísnili ve vchodu. Nechtěl, aby kdokoliv odhalil jeho přítomnost. On bude pozorovat a bavit se, kdežto ostaní ho pozorovat nemohou. Ano, má dokonalý převlek!
Velká síň zářila tisícem svíček. Vše bylo zbarveno do zmijozelské zelené a u stropu visely nápisy: Vítejte nám zpět, profesore Snape! a Sláva profesorovu uzdravení!. Nad zmijozelským stolem vlál dokonce prapor Snape forever! Harrymu bylo z toho špatně a nebyl sám. Snape neproniknutelně uzavřený do sebe seděl na svém místě a znechuceně přejížděl pohledem celý ten mumraj.
„Za co jde Snape?“ zajímala se Hermiona.
„Za sebe,“ ukázal Ron. V podstatě všichni profesoři šli za sebe. Jediný, kdo měl kostým byl Brumbál, kterému nad čelem trčel oslí čenich. Harryho napadlo, že by mohlo být zajímavé připlížit se k profesorskému stolu a poslouchat jeho rozhovor se Snapem, k němuž si přitáhl židli. Dával si pozor, aby na někoho nešlápl a už se krčil u zdi přímo vedle nich.
„Tak jak se vám líbí oslava, Severusi?“ dorážel na něj sršící skvělou náladou.
„Trochu přehnaná, nemyslíte?“ odpověděl zdvořile leč nevrle Snape.
„Ach, to jste celý vy, Severusi. Je pořádána na vaší počest, tak si ji trochu užijte.“
„Nebylo zapotřebí vůbec něco pořádat. Stačilo by mi, kdyby jste na mou počest vyhodil Longbottoma, pane řediteli,“ řekl Snape zlostně a mrskl očima po sále, aby objevil toho viníka.
„Ale Severusi, takovou chybičku může udělat každý.“
„CHYBIČKU?!!“ zasyčel a strčil své zafáčované prsty Brumbálovi před nos.
„Rozveselte se trochu. To je už minulost. Co takhle zapomenout na to zlé a těšit se z toho dobrého?“ navrhl Brumbál nevinně.
„Co je tohle zač, proboha?!“ odvrátil najednou Snape směr konverzace od své maličkosti, když spatřil Nevilla tančit na parketu s Lucildou.
„Ale, ale, to bude určitě koala, hádal bych,“ usmíval se Brumbál jak měsíček. „Takovýhle kostým jsem neviděl už léta.“
„KOALA? Jste si jistý?“ zapochyboval Snape chladně a povytáhl obočí.
„Ano. Naprosto. Pamatuji se, jak se mi přesně v takové masce zaklínila hlava. Nevěřil byste, jaká to byla legrace.“
„To máte pravdu.“ Snape z toho nemotorného tanečníka nespouštěl svůj probodávající zrak. Harry odhadoval, že přemýšlí, kdo se skrývá pod tou směšnou maskou. Hned se mu jeho úsudek potvrdil, když se profesor zeptal: „Kdo to může být?“
„Tipoval bych, že váš úhlavní nepřítel pan Longbottom,“ pronesl Brumbál bezelstně, ale přitom bedlivě pozoroval Snapeovu reakci.
„Longbottom?! To snad ne!“ Snape zkoprněl, ale ve vteřině už byl na nohou a nejspíš se právě rozhodl přeci jen se převléct a to za běsnící uragán. „Promiňte, pane řediteli, musím si něco vyřídit.“
„Jistě, Severusi. Jdete se zapojit do plesového víru?“
„Tak nějak,“ vyrazil Snape k nic netušící dvojici. Harry mu málem nestačil, jak se snažil uskakovat před tančícími páry.
„Stoneheartová, co to tady provádíte?!“ zaútočil bez meškání, když k nim dorazil. Neville se okamžitě přikrčil, takže dosáhl vzhledu choulejícího se hlodavce před jestřábem. Lucilda stála zpříma a beze strachu se dívala na zuřícího Snapea.
„Tančíme, pane profesore.“
„Uhm, hmmml, ehm,“ pokusil se Neville.
„Tančíte?! Tančíte s kým?!“ mučil Snape Nevilla svým nejhrůznějším pohledem.
„S Nevillem Longbottomem, pane profesore,“ odvětila dívka odvážně.
„Okamžitě přestaňte!“ vřísknul Snape, drapnul jí za rukáv a odtáhl pryč. Neville zůstal za nimi civět. Za chvilku k němu přiběhli Ron s Hermionou. Tedy Hermiona přiběhla, Ron se dovlekl za příšerného rachtání.
„Co se stalo?“ zeptala se Hermiona udýchaně.
„Hmm, ihmm mmm..“ ozvalo se zpod koalího ksichtíku.
„Snapeovi se nelíbilo, že jeho nadaná žačka tancuje s Nevillem,“ ozřejmoval Harry dění, aniž by si uvědomil, že ho přátelé nemohou vidět.
„Fuj, to jsem se lekla! Jsi to ty, Harry,“ povyskočila Hermiona.
„Kdo jiný?“
„Tak už je to tady. Snape zuří. Budeš muset asi umřít, Neville. Nebo přinejmenším emigrovat,“ vypálil Ron jednu ze svých uklidňujících vět.
Neville se nepokrytě zhroutil. Ztěžka se odvlekl k nejbližší lavici, na kterou se sesypal.
„To bude dobrý, Neville,“ utěšovala ho Hermiona a věnovala Ronovi svůj výraz Buď už sakra zticha!
„Jdu zjistit, co se děje,“ špitnul Harry tak, aby to slyšeli jen oni a pustil se do nového propletání se mezi lidmi.
Snape teď dovlekl Lucildu k zmijozelskému stanovišti.
„Chcete tančit?! Tak tady máte vhodného partnera!“ hodil jí do náruče Draca Malfoye a odsupěl pryč.
Malfoy se rozzářil. Harry věděl, že Lucildě nadbíhá už pěkně dlouho a najednou jí drží v náručí. Chtěl jí vzít kolem pasu, ale ona se mrštně vyškubla.
„Pusť mě, ty slizkej skrčku!“ kopla ho instinktivně do břicha.
Draco se odporoučel na podlahu.
„Ale profesor Snape ti přikázal, abys tancovala se mnou!“ zaskuhral.
„Já si od nikoho poroučet nenechám!“ kopla ho Lucilda zlomyslně do holeně a sebejistým gestem vyzvala Crabbeho a Goyla, jen ať si něco zkusí. Ty se ale k ničemu neměli. Přihlouple do sebe strkali, jako by  jeden posílal do boje toho druhého.
„Tahle holka má pravou zmijozelskou povahu, co?“ ušklíbl se Harry, když viděl, jak se od ní váhavě vzdalují i s Malfoyem, kterého oba podpírali, aby mohl vůbec chodit.
„Lucilda zmlátila Malfoye!“ hlásil Hermioně a Ronovi nadšeně, zatímco muchlal svůj neviditelný plášť do snáze skladovatelného balíčku, který si pak strčil pod košili.
„Fakticky?“ zajímal se Neville s nadějí ve tváři.
„Kam jsi dal koalu, Neville?“
„Museli jsem tu makovici rozpárat nožem na maso,“ popisoval Ron pomocí mohutného šermování obrněnýma rukama, až mu spadlo hledí helmy přes nos. „Auuu!“ Hermiona mu helmu surově sundala a hodila jí k ostatkům koalí masky.
„Babička nebude ráda,“ komentoval to Neville. „Ale kde je teď Lucilda?“ vyskočil živě, aby měl lepší rozhled po sále.
„Odešla. Běž za ní!“ nasměroval ho Harry. „A já bych už taky nejradši vypad.“ Ron s Hermionou souhlasili. Maškarní bál se jim moc nevydařil.
„Ale že se ten Neville přeci jen změnil, co?“ podotkl Ron, když se jako první převlékali s Harrym do pyžama.
„Jo,“ přitakal Harry a přitom myslel na to, jestli se chudák Neville změnil dost na to, aby přežil Snapeovu nenávist.

***

„Zakazuji vám jakoukoliv činnost, Longbottome!“ prskal hned příští hodinu lektvarů. „A  skončíte s tím svým románkem se slečnou Stoneheartovou, rozumíte?!“
„To neudělám!“ postavil se mu hrdinně Neville na odpor poprvé ve svém životě. Všichni na něj nevěřícně zírali. Hermiona zalapala po dechu.
COŽE?!!“ Snape zblednul zlostí.
„Já jí ... mi..milu ...miluju,“ začervenal se Neville, ale odvaha ho ještě neopouštěla.
MILUJETE! MILUJETE! Takový nablblý tvor jako vy, Longbottome, ani neví, co to slovo znamená!“ křičel Snape tak, až se celá třída svezla hlouběji do stínu lavic. Zbytek hodiny strávil Neville v koutě učebny, kam byl Snapem vykázán, aby nemohl na nic šahat, za neúnavného dotírání profesora na jeho vztah s Lucildou. Neville však ve svém postoji nepolevil, a tak byl Snape naprosto bezmocný, což ho ještě více rozdráždilo, takže strhával body o sto šest a to i vlastní koleji.
Pokud se však Neville proměnil v hrdinu, nebylo to nic oproti přeměně Lucildy v hodnou dívčinu, která znenadání působila tak, jako by patřila do špatné koleje. Profesoři si nemohli vynachválit tento nový stav. Neville přestal být nebezpečný svému okolí a dokonce se dokázal při hodinách mimořádně soustředit. Lucilda zas nemlátila nevinné studenty, takže o dost ubylo ublížených skřeků při vyučování. Idylka však nepostihla profesora Snapea, který ztrácel svou nejlepší studentku. Harry ho náhodou zaslechl při odpykávání si trestu, který rovněž uvalil téměř na celou třídu. Zrovna drtil vyschlé kostřičky Ještěrek karmínových, když do sklepení vstoupil profesor Brumbál, který Snapea zaúkoloval do chystaného výletu k jezeru Mrtvé vody a už chtěl odejít, když...
„Pane řediteli, chtěl bych vás důrazně upozornit, že slečna Stoneheartová se velmi zhoršila ve studiu lektvarů od té doby, co se stýká s tím... panem Longbottomem.“
„Ano? No, ale v jiných předmětech na ni pějí jen samou chválu, Severusi,“ usmál se Brumbál přívětivě.
„Strašně se změnila! Je taková roztěkaná a hrozně ...“
„Milá?“
„Ano, milá!“ syknul Snape napjatě.  „Chová se nezvykle mile, což...“
„Což je nezvyklé pro zmijozelské studenty, Severusi?“
„Ne, to jistě ne. Oni jsou milí ... za určitých okolností... Pane řediteli, opětovně vás žádám, aby jste se rozloučil s panem Longbottomem, protože ....“ Snape byl na rozpacích.
„Protože ničí vaší nejnadanější studentku? Ale Severusi, snad nebude tak zle. Mně připadají jako velice rozkošný pár, vám ne?“
„ROZKOŠNÝ?! Ani ne, pane řediteli,“ vzteknul se Snape. „Spíše odporný!“
„Severusi, Severusi,“ vzdychl Brumbál konejšivě. „Ta láska je ale nevyzpytatelná, že? Měl byste to s ní taky jednou zkusit,“ klepnul ho vesele do hrudníku.
„To jistě, pane řediteli,“ mračil se Snape, ale Brumbálovi se za brýlemi zablýskly lišácké jiskřičky a poplácal Snapea po zádech.
„Budete mi to pak muset vyprávět,“řekl a nechal se Snapem vyprovodit ze dveří.
Snape chvilku rozladěně okouněl u svého kabinetu, než se vrátil dovnitř.
„Pch, láska! To by mi tak ještě scházelo! Pitomá LÁSKA!“ zahuhlal si pro sebe a nakopnul nejbližší předmět, který měl tu smůlu, že se nacházel v jeho dosahu. Snape měl naopak tu smůlu, že to bylo zrovna masivní, dubové křeslo, takže jeho palec se vzdal svého úřadu a silně se roztepal novou bolestí.
„Grrr!!“ zavrčel Snape vzteky nepříčetný a  jal se rozcupovávat křeslo na třísky.
Harry nemohl udržet kamennou tvář. Tohle bylo to nejlepší, co mu Nevillova láska přinesla.

 

KONEC

 

Nahoru

HARRY POTTER, characters, names and related indicia and WARNER BROS., shield logo and related indicia are trademarks of Warner Bros. TM & © 2003.
Harry Potter Publishing Rights © J.K.R.