Neobvyklé prázdniny
Autor:
Severus1
Blížila se půlka prázdnin a Zobí ulice se koupala v odpoledním slunci.
Jindy plná automobilů a ruchu byla v polovině prázdnin poklidná, protože
většina rodin využila příležitost a odjela se svými ratolestmi na
dovolenou. Jedni z mála, kteří jako vždy zůstali doma, byla rodina
Dursleyových. Manželé Vernon a Petúnie a jejich syn Dudley, … no a ještě
Harry. Byl to už patnáctý rok, kdy s nimi Harry Potter trávil červenec od
smrti svých rodičů. Byl to už patnáctý rok, co musel poslouchat nadávky,
urážení a příkoří z jejich strany. Jaké bylo štěstí, když mu obr Hagrid
přinesl tu pozvánku do Školy čar a kouzel v Bradavicích! Teď může na
většinu roku zmizet a mít od nich klid.
*****
I
když bylo venku krásně, Harry seděl ve svém pokoji a naštvaně odlupoval
lak z okenního rámu. "Odjedou si klidně na koupaliště a já zase zůstanu
zavřený ve svém pokoji," zamumlal si. "Ještě měsíc. Proč ten čas utíká tak
pomalu?!"
Neuplynula ani minuta a Harryho upoutal stín, který se mihl za oknem. Byla
to Hedvika. I přes odpor strýce Vernona mu bylo dovoleno ji pustit ven,
protože hluk který v kleci vydávala byl už prostě nesnesitelný. Harry
ihned nahmátl kličku a okno otevřel. Hedvika vlétla dovnitř, přistála na
stole a na uvítanou ho něžně klovla do ruky. "Jsem rád, že tě vidím,
Hedviko. Doufám, že jsi se měla lépe než já!?" řekl Harry a pohladil ji po
hlavě. Hedvika hlavu sehnula a nastavila nožku. Harry si až nyní všiml, že
přinesla poštu. Opatrně dopis sundal a pídil se po odesílateli. Nikde ho
však nenašel a tak psaní otevřel a začal číst.
Milý
Harry,
jistě Tě
překvapuje, že Ti píši v době prázdnin, ale zpráva, kterou Ti chci sdělit
je velice důležitá a do začátku nového školního roku nepočká. Je také
velice důvěrná, proto ji nikomu neříkej, ani svým přátelům!
Stalo se
to, čeho jsme se obávali. Lord Voldemort znovu připravuje plán na
ovládnutí čarodějného světa. Jedním z plánů je i odstranění nepohodlných
čarodějů, kteří by mu v tom mohli zabránit. Jak jistě Harry tušíš, na jeho
seznamu je i Tvé jméno. Vím, že Tě to asi rozrušilo, ale nemusíš mít
strach. Rozhodl jsem se, že bude nejlepší, když zbytek prázdnin strávíš s
některým z kouzelníků, aby na Tebe dohlédl.
Rád bych
se toho sám zhostil, ale bohužel nemohu a navíc bych rád poskytl stejnou
službu i někomu dalšímu kdo je rovněž na seznamu uveden.
Proto se
u Tebe zítra v devět hodin ráno zastaví profesor Snape, který Tě bude do
konce prázdnin hlídat. Je mi jasné, že s tímto záměrem nesouhlasíš,
ostatně Severus nebyl také zrovna nadšený, ale bude to nejlepší řešení pro
vás oba.
Prosím
důvěřuj mi a věř i profesoru Snapeovi.
Přeji Ti
hodně štěstí a pokud možno krásný zbytek prázdnin.
Se
srdečným pozdravem,
Ředitel školy profesor Brumbál
P.S.: V
rámci utajení celé akce, prosím, předej Dursleyovým přiložený dopis. V něm
je uvedeno, že jsi byl vybrán pro sportovní soustředění a že se pro Tebe
zastaví profesor Davis.
Harry seděl jak tělo bez duše. To snad není pravda! Jestli si myslel, že
už nemůže být něco horšího než trávit prázdniny u Dursleyových, tak se ale
šeredně zmýlil! Jediný člověk, který mu kazil pobyt v Bradavicích mu teď
bude kazit i prázdniny! Harry byl tak zabrán do představ nad hrůzami,
které ho u Snapea potkají, že ani nezpozoroval ruch v domě vzniklý
příchodem Dursleyových. Avšak po důrazném odemknutí dveří svého pokoje si
příchozích všiml. Tedy, vlastně jen strýce Vernona, který mezi dveře
strčil hlavu a nazlobeně Harryho vyzval, aby šel dolů. Harry vzal druhý
dopis a už kráčel po schodech do přízemí. Dole bylo rušno, teta Petúnie
nadávala na předražené vstupné a občerstvení, Dudley zase naříkal nad
spálenými zády a strýc Vernon prohlašoval, že je to naposledy co jeli na
nějakou městskou plovárnu. "Kdyby nebylo TOHO kluka," zdůraznil a kývl
směrem na schodiště kterým právě přicházel Harry, "tak bychom mohli jet na
dovolenou k moři jako ostatní!" Harry, ač nerad, tuto narážku využil a
podával strýci Brumbálův dopis se slovy: "Zítra si pro mě přijde profesor
Davis a do konce prázdnin budu na sportovním soustředění. Takže můžete
klidně odjet."
Na
chodbě nastalo ticho. Dursleyovi se na sebe podezřívavě koukli a pak strýc
Vernon chňapl dopis a s pohrdavým výrazem začal číst. Občas od textu
vzhlédl na Harryho, jako by si ověřoval zda v jeho tváři neobjeví náznak
podrazu. Když dočetl, zkoumavě si Harryho přeměřil a otočil se na Petúnii.
"Že byl prej vybrán jako jeden z nejlepších hráčů….," uchechtl se strýc a
dodal, "mě to příde jako jeden z jeho dalších triků jak od nás zdrhnout k
těm svejm kamarádíčkům."
"Bude lepší když mě pustíte, alespoň můžete jet na dovolenou," pokusil se
Harry opět oživit dávné sny rodiny. "To ti tak uvěříme. Nikam nepůjdeš!
Zase to na nás zkoušíš, ale já se oblbnout nenechám. Rozumíš?!" zaúpěl
strýc a zahnal Harryho nahoru. I za zavřenými dveřmi byla slyšet bouřlivá
diskuze, kterou ti dole vedli. Petúnii i Dudleyho vidina dovolené na
písečné pláži namlsala natolik, že se snažili všemi prostředky strýce
přesvědčit, ale ten nehodlal ustoupit. Harrymu to vlastně ani tak moc
nevadilo, stejně se mu ke Snapeovi nechce. Třeba ani nepřijde, určitě sám
něco vymyslel aby se tomu vyhnul…. Třeba napsal Brumbálovi dopis, že ho
přepadla zákeřná choroba a nemůže ho tak vzít k sobě. Harry se nad tou
představou pousmál a za krátko pustil celý problém z hlavy.
*****
Ráno byla v domě stejně dusná atmosféra jako předcházející večer. Nikdo se
na Harryho ani nepodíval a jemu bylo jasné, že se včera museli všichni
pěkně pohádat. Ve stejném duchu se neslo celé ráno a s přibývajícími
hodinami se už dalo napětí krájet. "Neměl bych přeci jen snést kufry
dolů?" prohlásil Harry do ticha. "Ty si asi nerozuměl, viď!" vyprskl strýc
Vernon. "Jasně jsem ti řekl, že nikam nepůjdeš! Je to jasné?! Koukej ať
jsi nahoře ve svém pokoji!" dodal a propíchl Harryho pohledem. "Já jen, ….
Davis asi nebude rád, když nebudu připravený," poznamenal Harry na odchodu
z obýváku. Šel zrovna po schodech, když zaslechl před domem zastavovat
auto a následně ruch z obývacího pokoje způsobený zvědavými členy rodiny
jak se drali k oknu.
Harry nedbal na příkaz a už se nakláněl vedle Dudleyho, strýce Vernona a
tety Petúnie u poslední volné okenní tabulky. Všichni tři byli jak u
vytržení, takže si ho ani nevšimli. Upřeně pozorovali černý Mercedes,
který stál před jejich domem. Přes kouřová skla nebylo dovnitř vidět a tak
nemohli určit, kdo přijel. Netrvalo dlouho a s úderem deváté hodiny se
otevřely dveře u řidiče. Z vozu vystoupil vysoký, štíhlý muž v černém
obleku, s kravatou a bílou košilí. Vlasy měl světlé, krátce střižené a na
očích sluneční brýle. Zabouchl dveře od auta a kráčel zvolna k domu. Harry
nevěděl co se děje, tohle přece nemůže být Snape?! Ten profesor s
dlouhými, mastnými, černými vlasy, který by jen těžko přijel v autě,
odbarvený, ostříhaný a v obleku. Dál se ve svých úvahách nedostal, protože
zazněl domovní zvonek a všichni sebou trhli. Strýc Vernon se otočil na
svou ženu a koutkem oka si všiml i Harryho. "Co ty tady děláš, kluku? Máš
být snad ve svém pokoji?!" zahřměl. Víc už ale neřekl, protože zvonek se
ozval podruhé. Strýc vztekle zanadával a vykročil ke dveřím. Na prahu
obýváku se otočil a skoro šeptem Harrymu přikázal: "Zůstaneš tady a nikam
se nehneš!" Jen co zmizel v chodbě, zvědavá teta Petúnie a Dudley už stáli
ve vchodu do obýváku tak aby o nic nepřišli. Byli tak fascinovaní
příchozím, že ani nezpozorovali, že Harry stojí za jejich zády. Ne že by
snad stál o to vidět Snapea, ale byl si jist, že střet strýce Vernona se
Snapem by mohl být docela zajímavý. Tedy, pokud ten muž je skutečně
profesor lektvarů.
Strýc Vernon při třetím zazvonění konečně otevřel dveře. Cizí muž
znechuceně sundal ruku ze zvonku a všechny si přes své sluneční brýle
přeměřil. Strýc Vernon ihned přešel do útoku a panovačným tónem spustil:
"Co si přejete!" Muž znuděně zkřivil koutky úst a stejně znuděným tónem
začal: "Jsem profesor Davis a přijel jsem vyzvednout pana Pottera."
Jakmile promluvil, Harry už nebyl na pochybách. Je to skutečně Snape. Ten
ledový, odměřený hlas znal až moc dobře z jeho nekonečně dlouhých hodin
lektvarů a různých kárání v jeho kabinetě. "Tak, a to si myslíte, že vám
na to skočím?" uchechtl se strýc Vernon. "Ten kluk nikam nepůjde!
Rozumíte?! Na ty vaše legrácky vám neskočíme, vy ..." soptil. Snažil se
zabouchnout před Snapem dveře, ale ten je bleskově zachytil až sebou strýc
Vernon trhnul a poodskočil. Snape toho využil a s přísným výrazem ve tváři
vešel do domu a dveře zabouchl. V chodbě nastalo hrobové ticho. Teta
Petúnie svírala Dudleyho v obavách z následujícího dění a kdyby Harry včas
neproklouzl do pokoje, asi by ho rozmáčkla o futra. Strýc Vernon se snažil
potichu zaprotestovat, něco ve smyslu, co si to dovoluje a
okamžitě odejděte, ale Snape byl přesně ve svém živlu, což ostatně
nikdo s Dursleyových nemohl tušit.
Profesor si ležérně sundal z očí sluneční brýle a druhou rukou chytil
strýce Vernona pod krkem. "Co jste to chtěl říci … pane Dursley?" a
probodl ho svým zlověstným pohledem. Strýc nebyl schopen odpovědi, jen
těžce dýchal a snažil se z jeho sevření vyprostit. Snape však nepovolil a
pokračoval sladce: "Tak vy nechcete pana Pottera se mnou pustit!?"
"No, … my …. já …" blekotal strýc Vernon. "Ano?" protáhl Snape. "Vy přeci
nechcete abych se rozzlobil, že ne!?" jakoby nic poznamenal Snape. "Ne, to
ne," pohotově vyhrkl strýc Vernon zapomínaje na svůj původní úmysl.
"Dobře, dobře, to rád slyším," usmál se Snape a přímo medovým hlasem
navrhl, "takže bude asi nejlepší, když seženete jeho věci a dáte je ven k
autu. Že!?" …. "Budu počítat do tří," a uvolnil strýce Vernona ze svého
sevření. Ten ihned odskočil a při Snapeově oznámení: "Jedna," se nečekaně
dal do pohybu. Byl celý bez sebe, že si ani nevzpomněl, že Harry stojí
dole a bylo by tedy možné využít ho jako nosiče. Strýc, i přes svou
značnou váhu, vyběhl do prvního patra, v čase, který by mu mohl závidět
kdejaký sportovec a než stačil profesor říct "dvě" se už řítil k autu s
první várkou věcí a do "tři" už udýchaně sípal před domem když pokládal na
zem klec s Hedvikou.
Snape se vítězoslavně pousmál, ale s již kamenným výrazem tváře se otočil
na Harryho a chladně ho vybídl k odchodu. Na prahu ještě popřál tetě
Petúnii krásnou dovolenou a když míjel strýce Vernona nezapomněl
poznamenat, že ho těšilo je poznat. Než Snape došel k Harrymu, stojícímu u
svých věcí, dveře domu se chvatně zabouchly a nebylo pochyb, že u okna v
obýváku je opět "narváno".
Snape si nasadil sluneční brýle a zamířil ke dveřím řidiče. Když auto
obcházel tak stroze Harrymu sdělil: "Ty věci si snad dáte do kufru. Snad
nečekáte, že to udělám za vás!" Harrymu bylo jasné, že tady sranda končí a
začíná jít do tuhého. Rychle kufr auta otevřel a všechno, až na klec s
Hedvikou tam nastrkal. S klecí pak opatrně nastoupil zadními dveřmi a to
raději druhou stranou, jen aby byl co nejdál od profesora. Jen co
zabouchl, Snape na nic nečekal a auto se dalo do pohybu. Vyjeli ze Zobí
ulice a za krátkou chvíli byli venku z města. Cesta ubíhala klidně a beze
slov. Harry si po projetí několika křižovatek všiml, že na rozdíl od Fordu
Anglia pana Weasleye tohle auto není očarované, ale pravé a Snape skutečně
řídí. Možná, že nebude tak hrozný jako ve škole. Kdyby byl takhle ticho
celou dobu, tak by to bylo lepší než u Dursleyových. Ale se Snapem měl
dost špatných zkušeností, takže tohle bude určitě jen "zahřívací kolo" a
pak bude ještě na kolenou prosit, aby se mohl vrátit k příbuzným.
*****
Cesta i nadále ubíhala v klidu. Občas se sice Snape neudržel a zanadával
na ty chuligány a piráty silnic, ale na Harryho nepromluvil ani slovo.
Párkrát ho jen tak mimochodem zkontroloval ve zpětném zrcátku jestli tam
neprovádí nějaké nepravosti, ale Harry seděl jako pěna a jen pozoroval
ubíhající krajinu.
Projížděli právě malou osadou rodinných domků, když auto začalo zpomalovat
a sjíždět ke krajnici. Harry zpozorněl. Zastavili před bíle natřeným
domkem s nízkým plůtkem stejné barvy a mořem bílých růží v zahradě. Snape
se prudce otočil na Harryho: " Počkáte tady a nikam nepůjdete, Pottere.
Rozumíte?!"
"Ano, pane" přikývl Harry a pozoroval profesora jak vystupuje z auta a
kráčí k domu. Prošel brankou a ztratil se mezi květy růží. Za chvilku se
vracel, obtěžkán dvěma kufry a následován pohlednou brunetkou v bílých
šatech. Zatímco Snape odešel uložit kufry, žena jako víla vplula do vozu,
usedla na místo spolujezdce a otočila se dozadu na Harryho.
"Dobrý den, Harry. Jsem ráda, že Tě poznávám!" pronesla příjemným hlasem a
podala Harrymu ruku na uvítanou. Harry byl naprosto unešen z jejích
hlubokých hnědozelených očí a její milé přivítání ho doslova vyvedlo z
míry.
"Ech...dobrý den, těší mě," vykoktal ze sebe Harry a potřásl si s ní
rukou.
"Jmenuji se Mariana ….. a budu pomáhat profesoru Snapeovi s .. dozorem,
však víš. Jsem také čarodějka," ujistila Harryho, že je v dobrých rukou a
usmála se na něj. Víc však říci nestačila protože profesor Snape se vrátil
a usedl za volant. Neříkal nic, chvatně nastartoval a auto se znovu dalo
do pohybu. Harry si všiml, že je profesor nějak nervózní, což u něho ještě
nezažil, ale více mu vrtala hlavou ta nová čarodějka. Že by to byla
Snapeova přítelkyně? Blbost. Zavrhl první myšlenku Harry. Nejspíš ho vůbec
nezná, protože jinak by s ním nikam nejela a až ho pozná, tak bude litovat
že to kdy udělala.
Nebyli na cestě snad ani čtvrt hodinu když znovu začali zpomalovat a
odbočili na lesní cestu u silnice. Ujeli asi sto metrů a zastavili.
"Můžete začít," pronesl ledově Snape a hledal něco v náprsní kapse u saka.
Mariana vybídla Harryho aby si sedl doprostřed zadního sedadla tak aby na
něho lépe viděla. Harry tak ihned učinil a čekal co se bude dít. "Nemusím
ti říkat jak je pro vaši ochranu důležité abychom nebyli nápadní a nikdo
nás nepoznal. Proto pro nás profesor Brumbál vymyslel jistý plán se kterým
Tě teď seznámím. …. Takže, … od této chvíle budeme rodina, která jede
trávit dovolenou na ostrov," pronesla radostným tónem. Snape se při této
větě, kterou jistě neslyšel poprvé, demonstrativně zadíval z okna a
vzdychl. Mariana to sice zpozorovala, ale stále se usmívala na Harryho.
Ten seděl a díval se na ni s výrazem, že se asi přeslechl.
"C-o-ž-e? RODINA?" hlesl překvapeně.
"Ano. Vím, že je to trochu bláznivé, … když vezmeme v potaz váš vzájemný
vztah," na mysli měla samozřejmě známý fakt že Snape a Harry se
zrovna v lásce nemají, "ale teď jde skutečně o hodně. Jde o život!"
upozornila na vážnost celé věci Mariana.
"Takže můžu pokračovat?" zeptala se opět s úsměvem na tváři.
Snape jen pokrčil rameny a dál se zajímal o dění v lese. Harry neochotně
pokýval hlavou a děsil se jejích dalších slov. "Dobře. Bude to měsíc ve
kterém nebudou žádná kouzla, sova musí zůstat v kleci a HLAVNĚ," což
pečlivě zdůraznila, "budeme používat smyšlená jména." Nečekala na Harryho
reakci a hned pokračovala: "Moje jméno bude Rebeca. Profesor Snape bude
můj muž Robert a ty budeš náš syn David. Naše příjmení bude Websterovi. …
Co ty na to?" dokončila s výrazem očekávání bouřlivého jásotu.
"To, … to přeci nepůjde," ohradil se Harry. Myšlenka, že by jeho úhlavní
nepřítel měl zaujmout místo jeho skutečného otce se mu dost příčila.
"Vždyť vůbec nevypadám jako váš syn," a kývl směrem k profesorovi.
Snape, který dosud dělal jako by se ho to netýkalo se znenadání otočil na
Harryho. Z jeho výrazu se dalo vyčíst, že má něco zalubem. Profesor
lektvarů se zásadně usmívá jen když něco chystá.
"Tohle vypij," pronesl a podal mu malou černou lahvičku.
"Co to je?" špitl Harry.
"Mohl jsem tušit, že budeš mít jisté výmluvy a když už máme tuhle
maškarádu hrát," mrkl na oko ustaraně na Marianu, "tak alespoň pořádně!"
Harry lahvičku uchopil a pohledem hledal u čarodějky pomoc. Ta se jen
nuceně pousmála a kývla, že to vypít může. Látka byla štiplavá a vůbec
pěkně hnusná. Když ji dopil, Snape si flakónek vzal, ale stále na něj
upíral zrak. Harrymu začalo být divně. Pocítil zvláštní šimrání, které se
mu jak regiment mravenců hrnulo do obličeje.
"To NE," zaúpěl Harry a dlaně připlácl na svůj nos až mu povyskočily
brýle.
Snape se při sledování jeho náhlého zjištění docela dobře bavil. Mariana
už o poznání méně. Kdo se vůbec nebavil byl Harry. Mravenčení skončilo
přesně tam kde držel dlaně a on je vůbec nemínil dát pryč.
"To by stačilo. Dej ty ruce dolů," nařídil mu opět přísný Snape. Harry
však odmítl.
"Když je tam necháš, bude to horší," zakřenil se profesor a Harry je v
hrůze rychle sundal i když tušil, že jde jen léčku.
"Teď už naší šarádě nic neschází, že Davide?" pronesl ironicky Snape a
naštvaně se otočil, nastartoval a auto se rozjelo směrem k hlavní silnici.
Mariana se účastně na Harryho podívala a ubezpečila ho, že to po měsíci
přejde. Harry seděl vzadu jak na smrtelné posteli a než se odhodlal k
pohledu do zrcátka, které se jakoby náhodně celou dobu povalovalo
na zadním sedadle, byli už pěknou chvíli na cestě. Profesor Snape si dal
záležet aby se tvarem i velikostí trefil do originálu, takže Harry
teď skutečně začal připomínat jeho syna.
Proč ho sakra ta ženská nechala aby to udělal! Takové ponížení! V Harrym
se mísil pocit zoufalství se zlostí a s touhou se zahrabat alespoň sto
metrů pod zem. Proboha, jen aby ho nikdo neviděl. V uších mu zněl smích
dvojčat Weasleyových a Harrymu začalo být do breku. Za okamžik už ale
zlostně přemýšlel o plánu jak Snapea zlikvidovat než to udělá sám
Voldemort. Tahle vnitřní diskuze mu vydržela až do přístavu. Tam se bez
čekání nalodili na trajekt a za necelou půlhodinku byli na ostrově kde na
ně v přístavu čekal starší motorový člun. Dalo to chvíli přemlouvání než
se Harry odhodlal vyjít z auta a kdyby mohl tak by se také schoval za
Snapeovy sluneční brýle. Za chvíli dorazili ke kýženému cíli. Rajský
ostrov, jak trefné místo pro rodinnou dovolenou, nebyl zrovna
velký, ale jako úkryt vynikající. Nikde nikdo, krásná pláž, borovicový háj
a krásný dřevěný dům s prostornou terasou. Harry ještě nikdy nebyl u moře,
natož na ostrově a už vůbec ne na nějaké dovolené.
"Tak co Davide, jak se ti tady líbí?" zeptala se Mariana a slastně vdýchla
vlahý mořský vzduch.
"Je to tu … pěkné," vysoukal ze sebe Harry přemítajíc o pomstě když
pozoroval jak Snape se zavazadly mizí v lese.
Mariana si jeho zamyšlení všimla: "Ještě se na něj zlobíš?"
"Jo!" neváhal s odpovědí Harry a zakabonil se. "Proč se sakra
nepřizpůsobil on?"
Mariana si povzdychla: "On nemůže….," odmlčela se, "něco ti povím, ale
zůstane to jen mezi námi," podívala se na něj přísně. Harry souhlasně
kývl. "Celý život z toho má … mindrák. Když byl student tak si ho
kvůli tomu dobírali a ani teď ho nikdo nepopíše jinak než ten s
mastnými černými vlasy a hákovitým nosem….," znovu se odmlčela,
"samozřejmě mohl použít kouzlo a měl by klid, ale je příliš hrdý než aby
jednal podle jiných. … Proto to neudělal ani teď protože ví, že
Tobě to na ten měsíc nic neudělá, ale on by se z toho těžko
vzpamatovával." Harry, ač nerad uznal, že na tom něco je a slíbil, že se
to pokusí překousnout a válečnou sekeru protentokrát zakope.
*****
V
domě bylo útulno. Prostorná kuchyň, obývák s krbem, ložnice pro Harryho a
manželská ložnice pro…. Moment, Snape bude spát společně s Marianou?!
Problesklo Harrymu hlavou když zjistil že dům žádným jiným pokojem už
nedisponuje. Tohle je nějaké podezřelé! Že by se skutečně znali nějak
víc? To těžko, Snape bude spát určitě na zemi ve spacáku a nebo na
gauči v obýváku. Ušklíbl se Harry a začal vybalovat věci z kufru a rovnat
je do skříně. Když měl hotovo, bylo mu jasné, že se musí vžít do své nové
identity a tak vyšel z pokoje. Tam ho příjemně překvapila vůně linoucí se
z kuchyně. Málem v tom zmatku zapomněl, že má pořádný hlad. Také zjistil,
že nějak lépe cítí. Dokonce se mu podařilo rozlišit několik druhů
potravin a koření. Tak v tomhle je ten hlavní trik profesora Snapea -
proto on pozná správné složení lektvaru dříve než se podívá do kotlíku!
Pomyslel si Harry a zapochyboval nad slovy které před chvílí slyšel venku
v přístavu.
Harry vůni následoval až do kuchyně kde Mariana pilně pobíhala okolo
sporáku.
"Nepotřebujete pomoct?" zeptal se potichu Harry aby ji nevylekal.
"D-a-v-i-d-e," odpověděla stejně potichu čarodějka.
"Jo, vlastně, nechceš s něčím pomoct?" opravil se Harry.
"Jestli budeš tak hodný a nastrouháš ty dvě okurky, ale dej pozor na
prsty," řekla starostlivě a usmála se na něj. Harry hned přiskočil ke
struhadlu a začal strouhat.
"Kde je, …. Sna… táta?" zeptal se Harry kostrbatě.
"Je venku. Prochází signalizační zařízení a kontroluje jestli fungují."
"Myslel jsem, že to bude bez kouzel?" podivil se Harry.
"Bude, ale tohle kouzlo je nutnost. Nějaké to jištění být musí a navíc se
prakticky nedají zaměřit. Na rozdíl od těch běžných," vysvětlila Mariana.
"A co budeme celý měsíc dělat?" nepřestával se ptát.
'Budeme se chodit koupat, hrát karty, koukat se na televizi nebo hrát
různé hry," dodala vesele čarodějka a nespouštěla oči z bublajícího hrnce.
Harrymu to tak veselé nepřipadlo. "A to všichni tři?" neodpustil si
otázku.
"Ano," otočila se k němu Mariana s údivem ve tváři.
Harry však její skálopevné přesvědčení nesdílel a bylo to na něm znát.
"My jsme se totiž vsadili" poznamenala.
"Vsadili? … A o co?" podivil se Harry.
Mariana se pobaveně usmála a opřela se linku. "Kdo vypadne ze své role ten
se musí nechat ostříhat do hola."
Harry si v duchu představil holohlavého Snapea a po obličeji mu přeběhl
úsměv. Když si však představil, že by to mohlo potkat i naproti stojící
čarodějku, která na rozdíl od Snapea měla vlasy umyté a krásné, přišlo mu
to v jejím případě jako svatokrádež. Byl si však jistý, že ona ze své role
těžko vypadnout může, na rozdíl od Snapea.
"To zní dobře" pronesl Harry radostně.
Čarodějka ho však hned upozornila, že v žádném případě nesmí ani toto
druhé tajemství prozradit a už vůbec ne profesora jakkoli provokovat. Ač
nerad, slíbil, že si dá pozor.
*****
"Ta
večeře se ti opravdu povedla, mami" pochválil svou novou matku
Harry u stolu. Snape na souhlas nepatrně pozvednul koutky úst a chopil se
minerálky. "To jsem ráda, že vám chutnalo. … Zítra bude k obědu svíčková a
tu já opravdu umím, viď Roberte." Snape se zakuckal a zmateně na Marianu
pohlédl. Byl si vědom, že s ní Harry tráví hodně času a nebyl si tudíž
jist kolik toho už o nich ví. Mariana ho však nechtěla trápit a
proto hned vyzvala Harryho aby jí pomohl sklidit se stolu a odnést nádobí
do kuchyně. Oba chvatně zmizeli a ponechali profesora jeho nezodpovězeným
otázkám.
Ten
večer se nikomu nechtělo nijak ponocovat a tak se po večeři svorně každý
vytratil do své ložnice. Harry si lehl do postele a přemýšlel o všem co se
za celý ten den stalo. Rozebral všechna témata od A až do Z a když
přemýšlel co přinese den druhý tak ho přemohla únava a on usnul.
V
ložnici na druhé straně chodby byla rovněž tma, protože Snape, zatímco se
v kuchyni mylo nádobí, on na nic nečekal a vytratil se spát. Vlastně to
jen předstíral. Jen aby nemusel hrát tu nelehkou roli otce a kdo ví, třeba
by zase Mariana něco naznačila a on by nevěděl jak se má zachovat.
Čarodějka přišla do ložnice když už byla tma. Dobře věděla, že Severus
nikdy neusne tak brzy, protože jeho problémy s nespavostí dobře znala. I
ty jeho noční můry a úzkosti, kterými trpěl. Proto rozsvítila malou
lampičku na svém nočním stolku a začala se převlékat do noční košile.
Snape byl otočen na druhou stranu a stále předstíral, že hluboce spí.
"Nic o nás neví" řekla do ticha Mariana a v klidu si oblékala noční
košili.
Snape její slova slyšel, ale nereagoval. Mariana si lehla vedle něho a
zhasla lampičku.
"Hodně se na mě zlobíš?" pronesla provinile a položila mu zlehka ruku na
rameno. Snape sebou nepatrně trhl.
"Trochu" zašeptal.
"Můžeš mi to odpustit?" zaškemrala a pohladila ho po vlasech.
Snape dobře věděl, že by ji odpustil všechno a že se na ni vlastně vůbec
nezlobí. Otočil se k ní a pohladil ji něžně po tváři. I když byl pokoj
osvětlen jen měsíčním svitem byli si jisti, že se jejich pohledy střetly a
víc už nemuseli říkat.
*****
Ráno přineslo nemalá překvapení. Harry přišel rozespale do kuchyně a
nestačil se divit. Snape pomáhal Marianě v kuchyni a měl očividně dobrou
náladu. I čarodějka vypadala nějak šťastně a Harry ji zastihl právě když
dala svému manželovi ochutnat kus šunky.
"Á…, Davide, ty už jsi vzhůru?" zpozorovala jeho přítomnost.
Snape se trochu zarazil a jeho tvář značila zklamání.
"Už ano, … dobré ráno" odpověděl Harry a zůstal stát nesměle ve dveřích.
"Tak si sedni ať nám nevyneseš spaní," s přemáháním ze sebe vypravil Snape
a rozpačitě se od Mariany odtáhl. Harry se odšoural na své místo u stolu
na kterém už bylo prostřeno na snídani. S jeho příchodem atmosféra
"zhoustla" a jediný kdo vypadal v pohodě byla čarodějka.
"Dnes bychom se mohli jít koupat, co vy na to?" prohodila při jídle
Mariana a zadívala se na Snapea. Ten, očividně vodu v lásce neměl a tak
jen poznamenal: "Klidně běžte, já si budu na břehu číst."
"Tak je to na nás Davide," usmála se na Harryho a začala sklízet nádobí.
Harry byl nadšený. Bude to poprvé co se bude koupat v moři. Konečně bude
moci ochutnat, zda je mořská voda opravdu slaná.
Voda byla v tom horku příjemným osvěžením a jak Harry záhy zjistil, slaná
byla opravdu dost.
"Roberte, nech toho čtení a pojď se taky koupat!" volala na Snapea Mariana
skotačící s Harrym ve vlnách. Snape jen letmo vzhlédl od tlustého svazku
Jedy pro každodenní použití a nejevil žádné známky toho, že by
chtěl stín pod slunečníkem na oblázkové pláži opustit. Jen něco zamumlal a
dál se probíral účinky jedů. Přesto občas nenápadně vzhlédl aby
zkontroloval pobřeží a přesvědčil se zda jsou oba plavci v pořádku.
Netrvalo dlouho a Snape pod tíhou nových informací usnul. Když to Mariana
zjistila hned jí hlavou bleskl nápad. "Davide, zkus vylovit nějakou
hvězdici… Třeba támhletu červenou," ukázala do průzračné vody nedaleko od
nich. Harry nejdříve nechápal proč, ale za okamžik mu to došlo a už ji
držel v ruce. "Ukaž," natáhla pro ni ruku a opatrně si ji od něho vzala.
Potichu se s Harrym vykradla z vody a už se blížili ke spícímu profesorovi
lektvarů. Ten v klidu oddychoval a neměl ani potuchy co se na něj chystá.
Když byla dvojice těsně u něho, naznačila Mariana Harrymu aby poodstoupil
za ni a nebohého živočicha hodila spícímu Snapeovi na nahou hruď. Jen co
se mokré tělíčko dotklo jeho kůže, profesor se trhnutím vzbudil a jakmile,
ještě notně dezorientovaný, zahlédl něco mokrého ležet na sobě, ihned
vyletěl s výkřikem z lehátka. Bychle sebou žuchla na zem a zaryla se do
oblázků. Mariana i Harry propukli ve smích a jen s těží přes své záchvaty
mohli sledovat jak vyděšený Snape stále ze sebe zběsile shazuje už dávno
spadlou hvězdici. Netrvalo však dlouho aby Snape zjistil co se stalo a
jaké divadlo ztropil. Jeho tvář dostala známý kamenný výraz, načež Harryho
přešel smích. "Kdo z vás to byl!" vztekle zasyčel Snape a vrhl na Harryho
vražedný pohled. Mariana s úsměvem pronesla: "Hádej, pane já nespím, já
přemýšlím!" Snape na ni pohlédl a tvář se mu trochu rozjasnila. "No
počkej," zvolal výhružně a rozeběhl se k čarodějce. Ta se s výskotem
otočila a utíkala po pláži k vodě. Snape ji následoval a rychle se k ní
přibližoval. Mariana zamířila do moře a on za ní. Harry nevěděl jestli ji
Snape honí z legrace nebo jí opravdu chce něco provést a tak raději zůstal
na břehu a pokukoval po své kouzelnické hůlce jestli ji nemá v případě
nouze přeci jen použít. Jeho obavy se rozplynuly, když Snape Marianu
dohonil. Oba sebou plácli do vody a chvíli se jen tak na oko prali.
Náhle se však začali vášnivě líbat. Harrymu spadla čelist. A sakra!
Pomyslel si, tak přeci spolu jen něco mají. Už přemýšlel kam by se zašil
aby na ně tak hloupě necivěl, když se pár na něho otočil a Mariana na něj
mávala a volala aby šel k nim. Moc se mu nechtělo, ale když na něj mávnul
samotný Snape tak si dal říct. Společně pak dováděli ve vlnách, házeli si
balónem a hráli na žraloka.
Od
této chvíle se vše změnilo. Snapeovi se zjevně velice ulevilo, že již svou
lásku k Marianě před Harrym nemusí skrývat a že to vlastně prasklo díky
jeho spontánní reakci, která mu uklouzla snad díky rozespalosti a hlavně
způsobenému leknutí. Ona byla také ráda, že ho může kdykoliv obejmout a
políbit aniž by jí to potom sáhodlouze vyčítal. Harry už nebyl tak
zakřiknutý jako před tím a jeho nenávist, stejně jako Snapeova, pomalu
mizela. Možná, že za to může i ta sázka, pomyslel si Harry, když večer po
tenisovém turnaji usínal ve svém pokoji. Třeba není takový jaký se zdál.
Vždyť je s ním docela legrace. Jenže, jaký bude až se vše vrátí do starých
kolejí a on zase bude Snape a já Harry. Bude zase tak zlý a nevrlý, nebo
zůstane jako je teď? Harry si podobné úvahy stále promítal ve své mysli,
ale když zbývaly poslední čtyři dny tak už to hodil zcela za hlavu s tím,
že Snape bude ve škole určitě stejně dobrý jako je teď.
*****
"Tak co budeme zítra dělat? Máme poslední den," otázal se Snape nad
vyloženou postupkou v žolíkách.
Mariana si povzdechla: "To je hrůza jak ten čas letí."
"Mohli bychom jít na ryby," ožil Harry a s nadšením se podíval na Snapea.
"To je nápad! Mám na ně skvělou fintu," usmál se profesor a opětoval
Harrymu nadšený pohled.
"Zítra brzy ráno se vydáme do té zátočiny na severní straně a …."
Snapeovu větu přerušilo hlasité houkání, které připomínalo sirénu. Všichni
sebou škubli. Bylo to signalizační zařízení. Nebylo pochyb - na ostrově je
vetřelec!
"Rychle, hůlky!" zvolal Snape a vrhl se ke své hůlce která ležela kousek
od něho. Harry i Mariana tak učinili také. Kvílení ustalo a v pokoji se
rozhostilo ticho. Ticho nepříjemné, plné obav a očekávání. Trojice se s
hůlkami tiskla k sobě uprostřed místnosti a jejich zraky se upíraly k
oknům, dveřím a prověřovaly jakýkoliv tmavý kout, který byl na blízku.
Tichem náhle projel hlasitý třaskavý zvuk a místnost zalilo bílé světlo.
Přede dveřmi stál tolik obávaný Lord Voldemort.
"Dobrý večer," pronesl chladným hlasem a ušklíbl se.
"Okamžitě opusťte tento dům. Jsme v přesile. Nemáte šanci!" pokusil se o
slovní obranu Snape a namířil na něj výhružně hůlkou.
"Ale, no tak, Severusi… nebo mám snad říci Roberte?" zašklebil se
Voldemort, který zjevně jejich úkryt nějakou dobu pozoroval "přeci mě
nebudeš vyhánět. Ty, můj věrný služebník."
"Váš služebník už dávno nejsem. Zmizte, nebo…," vyhrožoval Snape.
"Nebo co? Chceš mi snad ublížit?", rozchechtal se Lord Voldemort. "Tak to
zkus," řekl posměšně a jako gesto, že je bezbranný, roztáhl paže. "Dříve
jsi měl nějakou cenu, ale teď!? Stát se náhradním tátou Pottera" a
rozesmál se na celou místnost.
Snape neříkal nic a vypadalo to, že ho Voldemortova slova nechávají v
klidu. Když v tom se rozmáchl hůlkou a pokusil se proti němu odříkat
formuli omračovacího kouzla. Než však stačilo kouzlo vyjít z jeho hůlky
byl sám zasažen mohutným paprskem, který se zčista jasna objevil zprava.
Snapea záře odmrštila přes celou místnost a po nárazu o zeď se sesunul na
zem, kde zůstal nehybně ležet. Harry i Mariana vyděšeně pohlédli od
ležícího Snapea na místo odkud úder přišel a tam nestál nikdo jiný než
pravá ruka Lorda Voldemorta Červíček.
"Vy!" vykřikl Harry a už se připravoval, že na něj zaútočí. Mariana ho ale
zadržela a tiskla ho mateřsky k sobě.
"Nechte nás být!" se slzami v očích křičela na Voldemorta. Ten se jen
pobaveně usmíval a pomalu se k nim blížil.
"Nechat vás být?! Ne, to určitě ne. Dalo mi to tolik úsilí vás vypátrat a
teď když jsem tady tak toho mám nechat? … Brumbál si myslel jak na mě
vyzrál, ale sám mi vás naservíroval," pronesl vítězně. "Určitě už je na
cestě sem. On nás v tom nenechá," bojovala alespoň slovně Mariana.
"Dorazí sem přesně včas, aby zde našel tři mrtvá těla!" poopravil ji Lord
Voldemort když už stál těsně u nich.
"A teď," otočil se na svého pomocníka, "ty se postarej o tu ženskou a já
nejdříve vyřídím pana Pottera!"
Červíček ihned uposlechl a mířil k Marianě. Než k ní však stačil dojít
ozvala se ohlušující rána a sluha byl odhozen na protější zeď. Všichni tři
se ohlédli na druhou stranu kde stál o zeď opřený profesor Snape a v ruce
svíral svou hůlku. Lord Voldemort zareagoval bleskově a už na něj volal "Avada
…" Jenže, do té doby zadržovaný Harry pohotově dupl vší silou
Voldemortovi na nohu. Ten vykřikl bolestí a kletbu nedokončil. Mariana se
už také vzpamatovala a s namířenou hůlkou proti Pánu zla pronesla uspávací
kouzlo. Kouzlo, které ho mělo ihned uspat ho však jenom mírně omámilo,
takže se ihned snažil svou hůlku namířit znovu na Snapea a kletbu, která
se neodpouští, zopakovat.
"Všichni tři," zvolala Mariana. Čarodějka, Harry i Snape z posledních sil,
pronesli formuli společně a Lord Voldemort byl konečně zneškodněn. Snape
se sesunul opět na zem a Mariana k němu přispěchala aby mu pomohla. Harry
stál nad spícím Voldemortem a jeho mysl byla zahlcena pocity od radosti až
po nenávist.
*****
"Už
je ti dobře?" zeptala se potichu Mariana.
Snape ležel v posteli a těžce oddychoval. "Je to...lepší," vypravil ze
sebe s námahou a pokusil se o úsměv. "To přejde," ujistila ho Mariana a
stiskla mu lehce ruku.
"Kde je… Da.. Harry?" zeptal se tiše profesor.
"Je vedle s Brumbálem. Chtěl za každou cenu vidět jak Mozkomorové odnášejí
Voldemorta do Azkabanu."
"Mozkomorové? Ale… vždyť, …vždyť jemu je z nich vždycky špatně?" otázal se
nevěřícně Snape.
"Myslím si, že triumf nad Voldemortem je pro něho momentálně silnější
zážitek než oni," usmála se Mariana a pohladila ho po tváři.
Dveře se potichu otevřely a do ložnice vešel Harry s profesorem Brumbálem.
"Tak jak se vede našemu pacientovi?" zeptal se Brumbál s úsměvem na rtech,
ale jeho či prozradily, že ho celý incident dost vylekal.
"Už jsem v pohodě," ubezpečil ho Snape, který si jeho obav všiml.
"Všichni jste se zachovali opravdu statečně a hrdinsky. Zbavili jste svět
Lorda Voldemorta a věřte mi, že to bude přinejmenším na Merlinův řád,"
pronesl otcovsky Brumbál a při zmínce řádu se zadíval na Snapea, protože
věděl, jak těžce nesl jeho nezískání když z Bradavic uprchl Sirius Black.
"No, nechám vás teď o samotě. Ty si Severusi pořádně odpočiň a .. vůbec vy
všichni, protože tohle byl opravdu náročný den," rozloučil se s nimi
Brumbál a zmizel za dveřmi. Harry, Mariana i Snape zůstali v pokoji sami.
"Neví někdo kde mám ten prut na ryby?" pronesl nečekaně Snape.
Harry i Mariana zvedli hlavu a zahleděli se na něj.
"Myslím si, že je někde v komoře," pohotově odpověděl Harry.
"Chcete udělat těsto nebo vezmete žížaly?" zeptala se Mariana.
Snape se zadíval na Harryho.
"Žížaly by šly, ne?" zeptal se s úsměvem Harry.
"Na vypuzení žížal ze země znám čirou náhodou skvělý lektvar!" pronesl
Snape.
Slovo autorky
Děkuji Snapeovi1 za svolení použít pseudonymy Webster, Robert a Rebeca.
Podobnost s Temným přístavem v některých pasážích je možná;-)
P.S.: Jsou filmy, které člověka prostě ovlivní;-o
|