|
Zajímavá hodina
Autor:
Daniela
Diana
přišla právě včas, studenti Nebelvíru zrovna vcházeli do učebny. Posadila
vedle Barbary do lavice skoro vzadu u zdi a zvedla oči ke katedře, za
kterou seděl profesor Snape a se zakyslým výrazem žáky pozoroval.
Severus Snape byl vysoký hubený muž s hákovitým nosem, měl chladné černé
oči, úzké rty a jeho mastné, po ramena dlouhé černé vlasy ostře
kontrastovaly s jeho sinalou pletí, stejně tak jako dlouhý
černý plášť, který obyčejně nosil. Na Bradavické škole čar a kouzel
vyučoval lektvary, což byla rozhodně hlavní příčina toho, že se tento
předmět stal tím nejneoblíbenějším
vůbec. Snape všeobecně nadržoval žákům ze své vlastní koleje-Zmijozelu, k
ostatním byl jízlivý a často nespravedlivý a většina studentů ho neměla
vůbec v lásce.
Takže ani teď se nikdo ve třídě netvářil příliš nadšeně a když Snape vstal
od katedry, zavládlo v učebně hrobové ticho.
"Blíží se vánoční prázdniny," začal profesor ponuře a většina studentů se
začala alespoň slabě usmívat, "což je dostatečný důvod k tomu, abych si
vyzkoušel, jak jste na tom se svou recepturou na protijed." Úsměvy
pohasly. Snape se škodolibě usmál. "Na přípravu máte první hodinu a
doporučoval bych vám, abyste jí věnovali náležitou pozornost, protože si
hodlám vyzkoušet pár jedinců… a zejména někteří tupohlaví by snadno mohli
přijít k úrazu, že slečno Ashová," dokončil Snape s úšklebkem. Barbara
zrudla. Lektvary jí nikdy moc nešly a Snape využil každou příležitost, aby
ji ponížil.
Diana vrhla po Snapeovi zlobný pohled a stiskla Barbaře pod lavicí ruku.
Byla odhodlaná jí pomoci, jak jen to bude možné, ale tenhle záměr Dianě
nevyšel. Jako by Snape dokázal číst myšlenky, ještě než zamířil zpět ke
stolu, oznámil děvčatům přísně: "Slečna Joinerová se posadí do lavice před
katedru, aby se do toho slečně Ashové příliš nemíchala. Hned."
Diana se na Barbaru omluvně podívala, sebrala si svoje věci a nakvašeně se
přesunula.
Studenti se dali do práce a na začátku druhé hodiny se už ze všech kotlíků
kouřilo.
Snape pomalu přecházel mezi lavicemi, tu a tam se ušklíbl, ale neříkal
nic. U Barbary se zastavil.
"Vidím, že i slečna Ashová už má hotovo," zlověstně se usmál, "takže
začneme se zkoušením."
Všichni studenti se shromáždili okolo Barbařiny lavice. Snape podal
Barbaře malou lahvičku s nazelenalou kapalinou. "Vypijte to," nařídil jí,
"a pak si vezměte svůj protijed. Uvidíme, jak bude účinkovat."
Barbara roztřeseně lahvičku otevřela a její obsah pozvolna vypila. Jed
musel mít odpornou chuť, protože když dopila, stěží potlačila znechucení.
Pak si vzala sběračku a opatrně nabrala trochu tekutiny ze svého kotlíku a
také ji pomalu vypila. Třída ji pozorovala napjatě, spíš s dávkou strachu,
Snape se naopak tvářil pobaveně.
Asi půl minuty se nic nedělo, pak se Barbara rozkašlala.. Hlasitě škytla a
pak se jí podlomila kolena. Jednou rukou se zachytila o lavici, druhou si
přitiskla na žaludek.
Ve třídě zavládla panika. "Udělejte něco," obrátila se ustrašeně Helen
Brownová na Snapea. Ten stál a s kamenným výrazem shlížel na sípající
Barbaru.
"Ten jed bude mít smrtelné následky až za dvě hodiny," řekl stroze,
"správný protijed dostane slečna Ashová na konci hodiny. Vyzkouším si
ještě někoho jiného." Když viděl vyděšenou reakci třídy, jen se ušklíbl a
potom se chtěl přesunout o lavici dál.
"Tak to ne," vypálila Diana. Šustot ve třídě rázem ustal. Snape překvapeně
zamrkal.
"Co si to.." začal, ale pak zmlkl a poněkud zkoprněle pozoroval Dianu, jak
peláší ke své lavici, nabírá lektvar ze svého kotlíku, vrací se zase
zpátky a sklání se k Barbaře.
"Vypij to," nařídila jí. Snape se konečně vzpamatoval. "Joinerová,"
vyprskl, "řekl jsem, že slečna Ashová dostane protijed až na konci
hodiny."
Diana si ho nevšímala. "Vypij to," zopakovala tvrdošíjně. Barbara se
ustrašeně podívala po Snapeovi, ale pak si nabízenou sběračku s protijedem
přiložila k ústům a tekutinu vypila.
Nevolnost byla během chvíle pryč, Barbara přestala sípat a byla schopná
vstát. Diana ji přistrčila židli. Barbara se ztěžka posadila a pak se
rozbrečela.
"Nechápu, kde jsem udělala chybu," vzlykala, "tu recepturu jsem
připravovala hrozně svědomitě a…" Znovu propukla v hlasitý vzlykot.
"Odveď ji na ošetřovnu," obrátila se Diana k Helen.
Helen Barbaře pomohla vstát a pomalu ji odváděla ke dveřím.
"Tak kdo tady tu hodinu vlastně řídí!" zařval Snape na celou třídu.
Všichni zkoprněli. Diana se před Snapea odvážně postavila. "Vy," řekla ,
"a určitě uznáte, že Barbara je na tom špatně a potřebuje lékařské
ošetření."
Dala si záležet na tom, aby celou větu přeříkala velice slušně, Snape však
vypadal, že by Dianu nejraději zakousnul. Chvíli zlobně stál a provrtával
ji očima, pak se prudce otočil na Helen, která i s vzlykající Barbarou
stála skoro u dveří.
"Běžte," sykl. Helen ustrašeně přikývla a v mžiku byla i s Barbarou pryč.
Snape se obrátil ke třídě. "Ve zkoušení budu pokračovat příště," ucedil,
"sbalte si a běžte." Studenti začali urychleně skládat věci do tašek a
hleděli být co nejdřív pryč.
"Vy tu zůstaňte," štěkl Snape na Dianu, která pořád stála před ním.
Učebna lektvarů se vyprázdnila velice rychle. Snape přešel ke katedře a
jednou rukou se o ni opřel. Trhnutím hlavy Dianě naznačil, aby šla k němu.
Diana poslušně, ovšem s hrdě vztyčenou hlavou a nebojácným výrazem,
přicupitala a stoupla si před stůl. Netvářila se ani provinile ani
ustrašeně, což se Snapeovi samozřejmě nezamlouvalo.
"Nevím," začal Snape zlověstně, odlepil se od katedry a pomalu, s rukama
za zády, prošel kolem Diany, "kde vůbec berete tu opovážlivost, porušovat
mé příkazy." Diana mlčela. Snape teď stál za ní, slyšela jen jeho tiché
pomalé kroky. Profesor se otočil a pochodoval zase zpátky. Se svým
hákovitým nosem připomínal hladového supa a jak za sebou táhnul svůj černý
plášť, Diana pocítila velké nutkání mu na něj dupnout. Nenápadně si
přešlápla a se sevřenými rty profesora strnule pozorovala.
"Že jste drzá," vrčel Snape "to vím už od prvního ročníku." Diana zaťala
prsty.
"Měla byste si dát velký pozor," odsekával profesor, "abyste se se svým
chováním nedostala do problémů. Přece," najednou se kysele usmál,
"nechcete vašemu dokonalému bratrovi udělat ostudu…"
Dianě se do tváří nahrnula krev. Paul Joiner vyšel školu před rokem a
nepochybně to byl jeden z nejchytřejších studentů. Prefekt, primus,
dvanáctkrát NKÚ, nejlepší OVCE za posledních pět let, po škole si našel
místo na ministerstvu…. Diana byla také velice nadaná studentka, bratrovi
se však rovnat nemohla. Snape se jí nepochybně snažil vyprovokovat,
předpokládal, že musí žárlit.
"Tím, že jsem pomohla kamarádce, jsem Paulovi rozhodně ostudu neudělala,"
ozvala se Diana náhle.
"No samozřejmě," protáhl Snape, "on by nepochybně udělal totéž, že?"
zeptal se jízlivě. To už Diana nevydržela. "Udělal totéž!" zaječela.
"Udělal totéž, pomohl svému příteli a přišel při tom o život! Měl možnost
utéct, ale on se postavil proti třem srmtijedům a obětoval svůj život za
člověka, na kterém mu záleželo!" křičela nepříčetně dál. Dusila to v sobě
dva měsíce, častokrát v noci brečela a právě s tou odpornou Snapeovou
poznámkou si znovu bolestně uvědomila, že Paula už nikdy neuvidí. "Myslete
si co chcete, ale abyste věděl, jsem na svého dokonalého bratra hrdá!"
zaburácela na celou třídu. Teprve potom si s hrůzou uvědomila, že celou tu
dobu řvala na Snapea, který na ni teď shlížel s kamenným výrazem.
Diana se sklopila hlavu a zhluboka se nadechla. Čekala křik, stržení bodů,
školní trest, ale ve třídě zavládlo podivné ticho. Váhavě zvedla obličej:
Snape se na ni pořád mlčky díval, v jeho tváři se nepohnul jediný sval,
ale Diana měla pocit jako by jeho černé oči najednou nebyly tak chladné,
ale zaplavovala je směs čehosi…čehosi zvláštního; než se však nad tím
mohla zamyslet, Snape konečně promluvil.
"I váš bratr by na vás byl hrdý," řekl tiše. Pak se obrátil a začal z
katedry sklízet přísady.
Diana jen překvapeně stála, neschopná slova. Zazvonilo. Snape se na ni
otočil. "Měla byste jít, přijdete pozdě na další hodinu," podotkl pouze a
odnesl přísady k velké skříni, která stála v rohu místnosti. Diana konečně
přestala zírat, rychle si sbalila tašku a zamířila ke dveřím.
Ještě než vyšla, ohlédla se po Snapeovi, ten zřejmě v tom samém okamžiku
udělal totéž a tak se jejich oči opět na krátký okamžik setkaly.
Tentokrát Diana pochopila, co neobvyklého z nich vyzařuje: byla to směs
soucitu, pochopení a hlubokého porozumění.
|