B Á S N Ě

 
Mohu vstoupit?
Rickmanka

Mohu se připojit do FAN CLUBU k Vám
jelikož mě oslovil tentýž pán?
 
Má uhrančivé tmavé oči,
když je vidíme - hlava se nám točí.
 
Máme všichni stejný sen -
být v jeho blízkosti alespoň chviličku jen.
Nebo ho smět pozdravit a požádat o autogram,
i když víme jak nabitý má program,
myslím, že s dopisováním s ním to lepší nebude,
na hvězdném nebi - jako STAR nejjasnější
si podle mne dlouho pobude,
ale my mu to ze srdce přejeme
a na další filmy s ním se těšit budeme.
 
Takže díky Vám jsem si s počítačem začala
a do kavárny podívat se spěchala,
i když se někdy ,,ztratim,, na internetu,
moc, moc díky Alis a všichni fanoušci, že jste tu!!!
Mohu doufat, že vezmete mě mezi sebe,
když stejně jako Vám, Alánek, do srdce spad mi z nebe?

Můj hlas a podporu pro výzvu médiím máte, /pozdě, ale přece/
neboť Vás obdivuji při představě, kolik úsilí do té práce dáte.

S pozdravem loučí se Alanova fanynka
u nás doma přezdívaná "Rickmanka"
                  

 
Dohola
Radka

Soutěžní účesy jsem musel vymýšlet,
ale vzteky bez sebe jsem už 10 let

Poslední příprava trvala roku půl
pak krachlo to a já se cítil jako vůl

Co vám mám povídat, zdrhla mi modelka
a s ní-moje MANŽELKA!!

To od ní nebylo vůbec hezké
dát přede mnou přednost ženské!

Soutěže jsem u ledu od té chvíle nechal
uložit soutěžní nůžky pod zámek spěchal

Svou ženu už nechci nikdy vidět
za tu potupu ještě dnes se musím stydět

zůstalo mi holičství a syn
1000x chtěl jsem si pustit plyn

Ke všemu je ve městě soutěž vlasová
to je zlej sen, to se mi jen zdá.

Dneska bejvalka přišla, chce se mnou do soutěže
i kdyby někdo chtěl, krve se ve mě nedořeže.

Řvu doma do stěny jak na lesy
co si myslí, že řeknu jen tak: "co jsme si,to jsme si??"

Ne a ne a ne! Málem jsem si dupnul
sejde z očí sejde z mysli, na to jsem se upnul

A pak se to stalo. Syn mně normálně zradil
po pravdě, ne že by mi ten jeho čin zrovna vadil

Chce odplatu ten můj kluk
přiznám, mě to taky není fuk

Tak jdem do toho, natrhnem jim zadky
všichni se třeste, jsem ZPÁTKY!!!

Stříhání, foukání, celkový vzhled
budete koukat, rozšoupnem se naposled

Cha, to čumíš Reyi
težko si pomůžeš spraji

To chce nápad víš
ty jen na vavřínech spíš

Všechny tvoje podrazy já znám
počkej, pěkně s tebou zamávám

Použiju co jsme vymysleli před lety
kam se hrabou tvoje úlety

Celkový vzhled Sandra, jako Sandra to ještě nikdo neviděl
byla skvělá, za tu zář by se i Bůh nestyděl!

Vyhráli jsem a jsem tomu rád
co teď? - asi jdeme domů spát

Jsme taková zvláštní rodina
no a? Život lehkej nebývá

Tak tedy: "ej hola, hola!
POJĎME VŠICHNI DOHOLA!!!!!
                

 
Chvíle pravdy
!snapinka!

„Pottere!“ – rozlehne se hradem odshora až dolů
hlas, při němž krev v žilách zamrzá.
„Jaktože jste nebyl při večeři u stolu?“
Rozlícený Snape se chytá za prsa.

„Ještě aby to s ním tady švihlo.“
Pomyslí si Potter trochu mrzutě.
„Vyloučení by se mi tentokrát nevyhlo.“
I přes to vypadá zarytě.

Profesor bledne stále víc a víc,
ztrácí rovnováhu a chytá se lavice.
Potter se klidně tváři jakoby nic,
v duchu však jásá: „Konečně tady – mozková mrtvice!“

Snape do něj zabodne ledový pohled,
Potter ale uhne a začne si hvízdat.
„Přestaňte! A to hned!“
Snape se začne pomalu sbírat.

Potter vida v jeho očích, že bude zle,
sklepení chce opustit úprkem.
Než se ale naděje,
Snape ho už drží pod krkem.

Teď si úlohy vyměnili –
Potter sípe, Snape si hvízdá.
Jeho černé oči se v uhlíky proměnili
a Potter tuší: „To bude jízda.“

Vše mizí a Harrymu se hlava točí,
a když otevírá oči, je už bílý den.
U krku ho pyžamo tlačí.
„Že by to byl jenom sen?“
                

 
Jak smrti anděl
Pavla T`Sal Červená

Jsi jak havran noci
Co rozsévá strach
Každý hned propadne do tvé moci
Jak na obzoru temný mrak

Pohled tvůj ledový
V očích temných tvých
Účinek má mrazivý
Co padlý anděl po nocích

Černý plášť vlaje
Jak křídla andělská
S větrem si tiše hraje
Co šeptá slova prosebná

A hlas smrti když zazní
Slova tiše vyslovená
V hlavě ti stále zní
Myšlenka ustrašená

Hrdě kráčíš
V hábitu černém
Anděli, se vznášíš
V obrazu věrném

Sám bloudíš světem
V myšlenkách temných
Jsi osamělým květem
V hlubinách pekelných

Mnozí by hledali
Ve tvých očích smutek
Všichni se mýlili
Jen samoty smotek

Kde´s zanechal srdce své
Snad v místech zapomnění
Nyní už ledové
V zapovězení

Zanech smrt za sebou
Nebo tě zašlape do prachu
Kde ruce i nohy zebou
Kde není nic kromě strachu

Kráčej hrdě dál
Na ostatní nehleď
Tam kde vítr vál
Kde jsi lásku znal
               

 
Severus jako ...
!snapinka!

Pleť jako křídla labutě,
vlasy – havraní perutě.

Čelo vysoce klenuté,
obočí do „V“ zahnuté.

Oči – černočerná temnota,
řasy – nevyřčená jistota.

Rýha jako písčitá duna,
pohled řezavý jako struna.

Nos – chrámový sloup ztepilý,
líce jak sněhy by je zakryly.

Ústa – jarní květ růžový,
brada válku srdci vypoví.

Ramena – pevný přístav v bouři,
hrudník – tichá opora v hoři.

Prsty jak zlaté pruty zářící,
dlaně konejšivě hladící.

Spodek těla raději vynechám,
každý může domyslet si sám …