|
Je sám
Taťána Orlovská
Já Severuse dobře znám
Ač pohledný už roky sám
Miloval prý jednu ženu
Po té měl jen fotek stěnu
Odešla pryč s jiným z města
Coura jedna, coura ze sta
A on truchlil dlouze
Utápěl se v smutku pouze
Poté všechny fotky spálil
A všem ženám pak se vzdálil
Žena je teď bídným tvorem
Mračí se když projdou kolem
O ženách mi opakuje znova
Že prý jsou z rodu Satanova
O ženách mi říká stále
Kvůli nim šel Adam z ráje
O ženách tvrdí pořád
Co za verbež, co za neřád
Pořád jen vraštíš obočí
Neměl jsi, Seveusi, dlouho ženu v náručí
A o ženách opakuje znova
Že prý budou zkázou rodu Adamova
|
|
Je padlým andělem
Taťána Orlovská
Kabinet má kde se snoubí šero se
šerem
Jeho oči ožívají, když den se stává večerem
Studený, chladný jako kámen
Oči má planoucí
Západem slunce jako by zmámen
Má srdce horoucí
Jako muž stvořen, není člověkem
Duši prý ztratil v svém boji odvěkém
Každý sval vytesán s krutou přesností
Jeho pohled se vpaluje až hluboko do kostí
Tvář Padlého Anděla, jež shodili z nebe
Proti žáru očí jeho i oheň jenom zebe
Je pro něj těžké žít, nevěří času
Nevěří, že zná na bolest lék, v samotě hledá spásu
Nežádá pomoc, která ubíjí
Láska je věc pomíjivá, která ho zabíjí
A ve své pýše
Stahuje se do své skrýše
Tam v podzemí neví je-li den či noc
Kolik dní chybí do Vánoc
Zda je pryč rok či století
To necítí Severus a jiní prokletí
|
|
Mám prý spát
Taťána Orlovská
Mám prý spát
To je snadné říct
Když musím se ptát
Proč nevrátí se víc
Ten kdo měl mě rád
Mám prý spát
Hlavu na polštář
Prince, co zůstal za okny stát
Poslal mi Měsíc vlídný lhář
Kde je však ten kdo měl mě rád
Mám prý psát
Zavřít oči své
Spánek prý umí dobře lhát
Zhojí ti v srdci zranění tvé
Vždyť Severus mě míval kdysi rád
Mám prý spát
To je snadné říc'
Když u mě vidím ho stát
Hlavu ztrácím čím dál víc
Je tu zpět ten co měl mě rád
Jak mám spát
Když z čista jasna
Přišel mi přát
Jitra krásná
Ten kdo má mě rád
Jak mám spát
Když vedle mě dýchá
Co víc si můžu přát
Má láska, má pýcha
Severus má mě rád
|
|
Odi et amo
Taťána Orlovská
Dva city neslučitelné spojil jsi
ve mně
Tak bolestivě a přitom jemně
Jen blázni dnes ruku v ruce kráčí
Ty důstojnost musíš mít
Labyrint myšlenek divně se stáčí
Jak chladný umíš být
A opět srážím ze stolku fotku tvojí
A křičím slova, jež rány mé hojí
Ta slova nenávisti s lásky přídechem
Chci pohřbít city k tobě v tom hrobě pod mechem
A zas se stáváš mou drogou, mým časem
Až do doby než z nenávisti srazím tvou fotku na zem
Odi et amo říká moje duše, mé rty
Odi et amo ta příčina jsi ty
Odi et amo nenávist zlou v sobě nosím
Odi et amo zas kajícně tě prosím
Odi et amo ty dva city znám dobře
Odi et amo jsi má láska, mé hoře
Na otázku zda ráda ho mám
Tu divnou odpověď vždy, navždy všem dám
Odi et amo
Nenávidím tě a miluji
|
|
Holka pro kata
Taťána Orlovská
Jen jednou se stává, že srdce ti dává
Jen jednou naděje temnotu prohřeje
Jen jednou za život vede tě lodivod
Znám tvé oči, znám tvůj hlas
Znám tvé rty, znám tvůj vlas
Láska mě spaluje a drtí
Ty věci mezi životem a smrtí
Svazek zpečetěný krví, krev z poháru ze zlata
Ta láska šílená, láska pro kata
Láska není výsada a není právo
Je to prokletí, co řeky slz mě stálo
Do noci fénix zpívá svou píseň monotónní
Tu píseň o lásce, o lásce pod jabloní
Slzy kanou po sametové tváři
V hrdle pálí slovo: "Lháři!"
V té záři ze zlata stojí láska, láska pro kata
Znám tvé oči, znám tvůj hlas
Vím, že jsi tady, vím jsi tu zas
Žal mě spaluje a drtí
Ty věci mezi životem či smrtí
Láska smáčená krví, krev z poháru ze zlata
Tou láskou šílená, ta holka pro kata
Jen vítr ví, co se v dívčím srdci skrývá
Jen vítr ví, kdo a proč tu zpívá
Jen vítr ví, proč k tobě se nehodím
Jen vítr ví, proč prstýnek zahodím
Ten prstýnek od tebe, prstýnek ze zlata
Já holka šílená, já holka…pro kata
|