B Á S N Ě

 
Metatronův pernej den
Radka

Ach Bože, holka kde jsi, kam ses ztratila?
Od strachu mi nepomůže vyplivaná Tequila!
Situace moc je vážná, to dobře vím,
musím jednat. K dědičce se vypravím.

Měl jsem štěstí, už jsem ji našel.
návštěvu asi odstůňu a chytím kašel!
Nesnáším, jak dnešní lidi nenadchne nic,
myslí, že jim patří celý svět bez hranic.

Ohnivý nevyšel mi vstup,
stojím tu promáčený jako hňup!
Přivítala mně hasícím přístrojem
a já jen chtěl udělat dojem.

Křičel jsem: "Jsem Metatron, hlas Boží!"
a ne nějaké levné zboží.
Nepotřebuju, aby na mně někdo stříkal z hadice,
to nechci, nejsem prach z ulice!

Ach jo, co jsem komu udělal, sako mám samej flek,
to takhle vítáš každýho? Já bych se z tebe vztek!
Otče, všechno jsem vysvětlil, snad to pochopila,
je to milá holka, i když mě málem utopila.

Ti dva proroci jsou taky dílo,
jeden nemluví vůbec, druhýmu by zašít pusu neškodilo.
Vydali se na cestu, dědička, apoštol, proroci,
snad všechno stihnou a bude další ráno po noci.

Náš společný cíl je chytit dva okřídlené osli.
Ty, jenž bývali dříve božími posli.

Ti dva andělé netuší co přijde, když projdou odpuštění branou.
Krucinál Bože, kde jsi? Bez tebe bude možná naše snaha marnou!

Kardinál je možná dobrej agent reklamy,
ale když jsem ho z vejšky viděl, s chutí dal bych mu do tlamy!
Nic nepochopil,on vážně nezavře ten svůj krám,
Bože všemohoucí drž mě,já se snad o něj vážně postarám!!!

Končí sranda. Tohle nezvládnem. Nepřichází žádná rada.
Nemůžu na to přijít, bude to asi démonova zrada.
Už jen pár minut zbývá, andělé řádí jako blázni.
Cítím ve vzduchu nápad, myslím, že Boží hlas zazní.

Ježíši Kriste, ona na to přišla! Ta Tvoje praneteř, to je teda sila.
juchů půjdu to zapít, ať žije plivaná Tequila.
To je nápad. Vtělit se do bezdomovce. Jak mně to napadnout mělo?
Fajn, už nic neříkám, jsi Bůh, můžeš mít jakýkoli tělo.

Jen ty tvoje krvavý efekty já doopravdy nemám rád.
Mám furt zapráskaný sako, kdo to má pořád prát??!
Uklidit celou ulici, to pěkný bylo,
ale koukej, moje značkový tričko! Pár fleků zbylo!

No dobrá, tak to přejdu, je čas na zázrak.
Jseš jediná, kdo umí smrti vytřít zrak.
Bethany tady leží mrtvá, její život zhas,
ale všichni tady víme, že ještě nepřišel její čas.

Vlož na ni ruce a ukaž světu zázrak vzkříšení,
ten mám moc rád, ať je chvíli nebe na zemi.
Už je všechno v pořádku,všichni živi zdrávi - od Boha to výkon solidní.
Bethany moje, přirostla´s mi k srdci. Teď si z jeho vůle gravidní.

Konečně je trablům konec a můžu si krátkou pauzu dát,
kouknout do ložnic a ksichtům, co dělaj lidi při sexu se smát.
           

 
Trapas
Silence

Slizká ploutev vodu víří,
v láku plavou netopýři
a do hrůzné temnoty
vedou něčí šlápoty.

Plamínek se ve tmě zrodí,
trocha světla - ta se hodí,
pozor však na randály,
Snape nemá rád čmuchaly.

Kradmé krůčky tápou vpřed,
jen hrdina by neutek,
když se z kouta ozve hlas:
"Zloději, já chytil vás!"

Děs okamžitě tělo sváže,
pusa mluvit nedokáže,
jak přežít mají viníci
Snapeův výraz vraždící?

"Co děláte tu, ptám se vás?!"
na pravdu už nastal čas
a s ruměncem na líci
mu dávám velkou kytici.

Snape překvapením zesiná:
"Co tohleto znamená?!"
Já se hanbou k zemi kácím,
snad ho ještě nepozvracím!

Snape se ke mě rychle sklání,
pomáhá mi ve vstávání,
v jeho těsné blízkosti,
mi třes vlézá do kostí.

"Zmizte!" křikne znechuceně,
otočíc se k bílé stěně,
ihned prchám bez prodlení,
otálet tu moudré není.

Teď sklepení se vyhýbám
a jediné přání mám,
ať Snape se na mne nedívá,
jak kuchal by mě zaživa.
           

 
Utrpení a'la Lazarus
!snapinka!
 
Při Grabhtarově kladivu,
slyším už i ve spaní.
Já se z toho snad pominu,
těch pár slov mi hrůzu nahání.

Proč jen jsem na to kdy přistoupil,
nevrlého E.T.eho v galaktické kravině hrát?
To už bych se radši utopil,
než před kamerou znovu stát.

A je to tu zase - horká chvilka,
marně u kombinézy zip zapínám.
"Chtělo by to shodit dvě tři kilka,"
v duchu své tělo proklínám.

Zbývá už jen tu blbou masku nasadit,
tunu make-upu nanést.
Pak se do svého křesla posadit
a zase TU větu pronést. :-(
           

 
Nevyslyšená
(Úryvek z chmurné fantazie)
 
!snapinka!
 
Ještě poslední slůvko řekni mi,
než navždycky mě opustíš.
Bez Tebe mi bude na zemi
k zbláznění,
cožpak to nevidíš?

Neodcházej, ještě ne,
nenechávej mě tu samotnou.
Bez lásky mé srdce zahyne
i s duší
a zbyde bolest se zlobou ukrutnou.

Podívej se na moje slzy,
nepřimějí Tě zůstat dál?
Na dlouhou pouť je ještě příliš brzy
a já nevím,
proč osud mě takhle oklamal?

Každé ráno mě tvůj úsměv vítal
s náručí, do které jsme se chtivě schoulila.
Nic jsi mi neodmítal,
nikdy ne,
a já v nekonečnou lásku věřila.

Oči Ti znenadání zakryl stín,
záře duše se vytrácela.
A najednou jsme nevěděla s kým
se probouzím,
protože nehřála mě už Tvá něha.

Tiše teď jen pláču do dlaní
a stěží vidím obrys Tvého těla.
Na rtech ještě cítím polibek poslední
a teď už vím,
že místo Tebe já jsme zemřít měla.
           

 
Alan 100krát jinak
Jehúdit

Máš tisíc podob, tisíc tváří,
a v každé z nich zná Tě svět.
Odraz Tvé duše Ti z úsměvů září,
a v nich lze jen dobro uvidět.

Jako Snape nám naháníš strach,
jde z Tebe mráz po zádech,
a přece nejsi chladný vrah,
co skrývá se v tmavých zdech.

Jsi naším poslem dobrých zpráv,
když vidíme Tvůj úsměv,
a nemůže Tě zakrýt dav,
tak neskrývej svůj úspěch!

Vždyť sám sis ho tvrdě vydobyl,
a s ním i náš obdiv bezvýhradný,
i kdybys obyčejný byl,
nebyl bys nikdy bezvýrazný.

I když mlčíš, mluví Tvoje tvář,
a slova význam nemají,
Tvé krásné vrásky úsměv prozáří
a vlasy Ti do očí padají.