B Á S N Ě

 

Děkuji
Jana Hamplová


Děkuji, děkuji Alane,
za Tvoji pomoc v nouzi.
Děkuji za city neznámé,
jež se ve mně vzbouzí.
Děkuji za Tvoje umění,
za divadlo i filmy,
děkuji za pocit souznění,
jež po návštěvě zbyl mi.
Za vášeň, za vášeň děkuji
jež provází Tvá díla.
Za pramen, z nějž pro mě vytryskla
životadárná síla.
Děkuji, za sílu děkuji,
za sílu okamžiku,
za radost, lásku a souznění
posílám slova díků.
 
 

 

Má duše a Alan Rickman
Janee


Proč mi slzy kanou po tváři?
Proč oči mé tmu prozáří?
Mám vše co jsem kdy chtěla mít,
tak proč mě souží tak prudký cit?
Těžko u srdce a těžký dech,
z hrdla dere se (ač nechci) vzdech.

To láska k tobě dostala mě do svých sítí,
a proto slzy mé teď ve tmě svítí.

Snad někde v příštích životech se sejdem
a společně do nových dní pak vejdem.
 
 

 

Čaroděj Snape
Janee


Podzimní den
a slunce v něm
a opodál, stál On.
Pod stromem stál,
černý plášť mu vlál,
kolem se listí sypalo.

Byl to sen? Či z duše sten?
Srdce mi bilo jako zvon.
Díval se na mě,
pevný pohled měl.
Lákal mě k sobě,
hlas se mu lehce chvěl.
Mé nitro blahem křičelo.

Když s ním teď půjdu,
kdo návrat mi zaručí?
Pohledem mě táhl,
rychle po mě sáhl,
já byla náhle v jeho náručí.

Pod černý plášť mě schoval,
do své říše pozval,
svůj cit marně snažíce se skrýt.
On, vždy tak skoupý na slovo,
s podmračeným výrazem,
teď jihnul pod mým dotykem,
láskou ke mně zaskočen.
Já šťastna začla žít.
 
 

 
Setkání skrze sny
Janee


Občas mi do snu vejde,
občas se ve snu potkáme.
Vždy pohledem se střetnem,
vždy se ve snu poznáme.

Ve snu se naše dva světy spojí.
Já na jeho
a on na mé půdě stojí.

Oba o sobě už víme,
oba o sobě ve snu sníme.

 
 

 
Stesk duše
(myšlenky na Severuse)

Janee
 

Propadám se do hlubin svého já,
asi by se divil, ten kdo myslí,
že mě zná.
Zžírá mě láska podivná, má mysl se však jen k němu upírá.
Druhý život s ním prožívám,…..
…..miluji ho……umírám.
Srdce trhá se mi na kusy,
tíha v hrudi mě snad zadusí.

V jeho světě mám schopnosti,
o kterých teď se mi jen zdá.
V jeho světě,
jsem dokonale svá.

Síla mé touhy se dostala až k němu
a v jeho životě to způsobilo změnu.
On sám,překvapen svým citem k podivnému snu,
přemýšlí kdo hraje s ním tu zvláštní,
vzrušující hru.
Teď vítá mě ve svých snech a představách a tuší,
že ukryt je jiný svět, tam
v hlubokých tmách.
Celá jeho mysl se tím směrem ubírá a neustane,
dokud na konci, nebudu stát já.
Má mě plnou hlavu,
stejně jako já; přemýšlí,
jak do mého světa dostat se dá.

Jak udělat,aby naše světy protly se?
A my konečně tváří v tvář na dotek
octli se.