BÁSNĚ 16 / Zpět na Novinky /


 

    
ZPĚT do Knihovny

Nepoužívejte tyto básně bez svolení jejich autorů. V případě dotazu mě prosím kontaktujte. Děkuji!
 

B Á S N Ě


 

Severus
Janee


Ty oči…..
Vlasy, rty, tvá tvář,
v mém srdci chaos, výbuch,
nevýslovná zář.

Všeho bych se vzdala za možnost být s tebou ve tvém světě,
vědouc, že mě navždy budeš milovat.

Já tajemná pro tebe,
ty tajemný pro mne,
spolu by jsme mohly všemu zlu vzdorovat.
S tebou usínám a s tebou se probouzím,
na tebe myslím celý den,
svět mudlů, zdá se mi jako zlý sen.
Vím že jsi se mnou, cítím to v duši,
vždy když si poblíž, srdce mi zprudka buší.


 
 

 

Svět Severuse Snapea
Janee


Nový svět mě lapil a mého klidu zbavil.
Svět magie, kouzel a čar,
jako by mé nitro znal.
V kotlích nad ohni lektvary,
kde zahalí tě opojné výpary.
Ty ovládnou tvou mysl
a ošálí tvé smysly,
ten svět má svůj vlastní řád
a gotická doba jak kdysi.

A pak to hlavní,
čím svět ten mě upoutal
a nejvíc klidu mého vzal.
Je v něm jeden čaroděj,
co není žádný dobroděj,
leč je mistrem svého řemesla
a atmosféra respektu,
okolo něj neklesla.
I když stále podmračený,
vím, že zlého srdce není.
Upřený pohled černých očí,
až hlava se mi z toho točí.
Černé vlasy až na ramena a černý plášť,
co závan větru rychlou chůzí zvedá.


 
 

 

Temný pohled

Jana
 

Temný pohled, strohý hlas,
černý oblek, mastný vlas,
nestrpí lež a nepořádky. 

Temný pohled, v očích zášť,
černý oblek, dlouhý plášť,
a čaroděj je na něj krátký. 

Temný pohled, v srdci jas,
černý oblek, světlo v nás,
nauč se číst mezi řádky.


 
 

 
Pozor, spoiler na HP7!

Je na čase (hlavně se neukvapovat)

Bieluška
 

Svůj osud hodlám pozměnit.
Ze stránek knih
vystoupím ven
a budu žít,
vždyť nejsem mnich,
jsem mužem jen
a pořád sám…
A když jsem objímán,
výjimečně, tak plazem
(celkem hrubě),
s nímž nerovný boj svádím,
bere mi dech,
mám plno krve v hubě (fuj)
bez vlády padám na zem
omámen jedem hadím.
To že je konec můj?
Hm. Zkrátka pech.
A už ho bylo dost!
I já mám v srdci svém
místečko pro radost.
Musí tam být!
Snad v hloubce skrývá se,
zbývá ho objevit.
Však už je na čase.


Tak posvěťte ten čas,
vstříc pojďte mi,
já ze všech žen
si vybral vás,
buďte mé zázemí.
Rozpustím každý zbytek ledu,
chci být jen váš, má nejdražší,
řeknu to třeba tisíckrát.
Déle už čekat nedovedu,
tolik, ach tolik Vás mám rád!

„Ježišmarjá!
Mě?!
Óóó…
Již běžím, princi můj
otrávený…totiž opuštěný,
tak počkej, stůj,
bez tebe život nemá ceny,
všeho se kvůli tobě vzdám,
manžela pošlu do Iráku
a děti k tetičkám
(konzultace s psychiatrem
odložím na později),
kam ses mi schoval, řekni kam?
Nenech mě běhat po baráku,
nenech mě v beznaději.
Kde jenom můžeš být,
můj smrtijede přesladký,
já prošmejdila celý byt
(i pytle s odpadky
i obsah popelnic)
s postřehem kočky na číhané,
a nikde zhola nic.
Tak kterou babu budeš chtít,
pro kterou oheň v hrudi plane
a srdce puklo by?
Proč je to jiná, proč já ne?
Hergot!
Co nadělám…
Jdu umejt nádobí.


 
 

 
Pozor, spoiler na HP7!

Humánní řešení

(pro Snapea)

Bieluška
 

Ležela na trávě, smaragdy pod víčky,
vlasy jak plameny, ve tváři dolíčky.
Jak víla půvabná, usnula pod strání,
navždy tě zmámila, dal jsi jí do dlaní
nejčistší lásky sen, své srdce bezbranné,
dal jsi jí úsměv svůj, a ona řekla: Ne…
Sám sis to zavinil na prvním rozcestí,
máš srdce zlomené, bolí a svírá se,
kdo si dnes vzpomene, jak snilo o štěstí,
jak v černé propasti toužilo po kráse.
Teď  tě smrt objala, led vdechla do tkání,
zmizel pláč vzpomínek, už tě nic nezraní. 

Tvá smrt, Seve, fakt mě vzala,
řvala jsem jak holka malá.
Od té doby po ránu
mám chuť škrtit Joannu.
Až ji chytnu v Anglii,
na místě ji zabiji.
(Tak zlá nejsem)
Humánnější řešení:
„Až tě chytnu na náměstí,
k slovu přijde hrubá síla,
zmaluju ti ksichtík pěstí,
donutím tě, moje milá,
abys knížku přetvořila.“

(Jo, to bych mohla zvládnout)


 
 


Nahoru