|
Čarodějův učeň
(Promiňte, Wolfgangu Johanne,
už se to víckrát nestane.)
Bieluška
Přišel květen, měsíc skvělý,
čas na lásku pomyslet,
hormony všem zdivočely,
Snape vyrazil na výlet.
Dovolenou vybral sobě.
Vždy pracoval jako ďas,
celá léta, v každé době.
Už měl nárok na voraz.
Do plzeňských sklepů pivních
vypravil se na pár dní,
okouzlen byl nápoji v nich,
chtěl znát postup výrobní.
Posedět chtěl u Radbuzy,
na Radyni pěšky jít,
obdivovat místní múzy,
od školy mít chvíli klid.
Harry Potter zuby cení:
„To je teda vážně věc!
Konečně už tady není
ten neschopný zbabělec.“
Od rána nápady hýří.
Copak Snapeův kabinet?
Prošmejdit skrýš netopýří
nejraději měl by hned.
Z myšlenek se rodí činy.
Skvělou loupež zvládl dnes!
Nakradené suroviny
nacpal hbitě do kapes.
A teď kráčí chodbou plačky,
smiřuje se s nezdarem,
přiotrávil spolužačky
prapodivným lektvarem.
Tvořil nápoj vášně vilné.
Makal tvrdě, to se cení.
Účinky měly být silné,
a dokonce vícedenní.
Recepis u Snapea stopil,
dobře to však neodpadlo,
postup vůbec nepochopil
a ukuchtil projímadlo.
Dívky jemné, něžné, křehké
po požití pobledly,
nebyly z nich holky lehké.
Na záchodky usedly.
Přidaly se břišní křeče.
Chlapeček nám zpanikařil.
Odprošoval všechny vkleče:
„Že já vůl ten dryják vařil!“
Brumbál k zemi smutně zírá:
“Při mém vousu, co teď s tím?
Žádné kouzlo nezabírá,
tohle léčit neumím.“
Těžce povzdechl si znova:
„Stav se vůbec nemění.
Co vy, madam Pomfreyová,
máte nějaké řešení?“
Pomfreyová též je v loji,
slzy kalí její zrak,
o život děvčat se bojí,
marně čeká na zázrak.
Pro Harryho je to rána,
už si tolik nevěří.
Volá mistra, volá pána,
vyhlíží ho ze dveří.
„Snape, Snape, přijďte brzy,
obracím se s prosbou k vám.
Moje chyby fakt mě mrzí,
pokorně se omlouvám.“
Snape se blíží, špulí pusu,
jazyk se mu se rty splétá,
nese basu gambrinusu,
volá k dívčím toaletám:
„Pojďte, slečny, ke mně hbitě,
já mám pro vás protijed,
Nešetřete! Je ho dosti.
Upraví vám okamžitě
rychlost střevní průchodnosti.“
Dívenky se vrhly k base,
už je opouštěly síly,
kažá řádně napila se
a všechny se uzdravily.
„Ty pojď taky, drzý klacku,“
sykl Snape na Harryho,
„přerušils můj výzkum zrání,
sundej brýle, dám ti facku,
Komenský tě nezachrání.“
Nyní se všem dobře daří,
pohodička v hradě celém.
Snape ďábelsky pivo vaří,
zvolili ho ředitelem.
(Pivovaru pochopitelně.)
Funkci jistě zvládne hravě,
brzy bude v balíku.
O smlouvě se radí právě
se svým týmem právníků.
(Plzeňských pochopitelně.)
|
|
V hájemství hněvu, pomsty a lží…
Pro Snapea
Arengil
Na šípcích zrudlých,
jak zaschlá krev,
mráz se usadil
a s ním můj hněv.
Pryč s láskou,
co jen chabě bídu skrývá,
zas je tu prázdno
a tma…
Pohrdám lidmi,
mám jich dost!
Jsem starý, osamělý dům,
který potichu chátrá…
nikým a ničím nerušen.
Tiše si sním svůj sen
o jiném světě,
o jiných lidech,
o jiném domě…
|
|
Neutrhla bych?
Bieluška
V hedvábných polštářích
schovávám něžnosti nevyřčené,
kapičky rosy ze snění,
svůj hřích
a srdce tebou okouzlené.
Do prachu dní
vyrývám tvoje příjmení,
tvé oči, nos i ústa,
všednost se potom
nezdá tolik pustá.
A kdyby stal ses
kvítkem ve skalách,
abych tě spatřit směla,
šla bych až k vrcholkům
(no, to bych si ještě rozmyslela)
a zapomněla strach.
Já neutrhla bych tě,
jen přivoněla.
Nekazím pohádky.
Ale stejně…
Nechtěl bys přesadit
do mojí zahrádky?
|
|
Manuál vhodného chování SS
Bieluška
Severusi, Severusi,
co ty dámy s tebou zkusí!
Měj konečně pochopení,
neprchej už do sklepení.
Jsi přece muž v plné síle,
ukaž jim své tělo bílé.
(mně taky)
Umyj rychle mastné vlásky,
nezříkej se jejich lásky.
Všechny sevři v náručí,
(mě taky)
ať se touhou nemučí.
A buď něžný, milý, sladký.
A nos jim kytky ze zahrádky.
A podepisuj svoje fotky!
A řekni, kdo ti pere spodky!
A … a dost!
Tak tohle nečti, příteli,
a neposlouchej moje rady!
Jiného Snapea
by dámy stejně nechtěly,
buď raději pořád svůj.
Vždyť právě pro ty tvoje „vady“
tě všechny mají tolik rády,
tak se jich nezbavuj –
těch „vad“.
A dámy?
Hleď se jim vyhýbat,
protože jinak coby dup
nezbude z tebe ani chlup!
(Ovšem kdyby náhodou…
Beru i mastný!)
|