BÁSNĚ 14 / Zpět na Novinky /


 

    
ZPĚT do Knihovny

Nepoužívejte tyto básně bez svolení jejich autorů. V případě dotazu mě prosím kontaktujte. Děkuji!
 

B Á S N Ě


 
Naivní ženštiny
Mitrill

Hloupoučkých dívek zástupy.
Zpívají ódy,
slastně po mě kňučí,
sní o mě a o nich,
o posteli a polibcích,
o lásce, která není.

Jen škodolibý úsměv
a tichý chechtot.

Vždyť já po lásce netoužím,
lásku nemám a nechci.
Pro mne je práce vším.
A tuhle blbost
cizím přenechám…..

 
 

 
Toužení
ivik.bublik


V tvých temných očích hledám inspiraci,
i tvých vlasech v barvě noci.

Tvé rty k polibku zvou,
Prosím nepohrdni láskou mou.

Pohybuješ se s ladností šelem,
žádám, spoj se s mým tělem.

Toužím po tvých dotecích,
jak květ po motýlcích.

Nezavrhuj mne prosím,
Neb smutek též nosím.
Smutek, jako ty,
tak spojme naše rty.

xxx

Zjistila jsem pravdu krutou,
která nutí být mne smutnou.

Tvou láskou teď pohrdám já,
jen černá magie je láska tvá.

Mám z tebe strach a hrůzu,
ne, nesundám si svou blůzu.
Nech mne být,
já si jen v klidu žít.

Tvé znamení Zla mne ubíjí,
A lásku naší zabíjí!!!
 
 

 
Sen
Bieluška

Noc dnešní, jemně prozářená
průzračným nebem, svitem hvězd,
za rámy oken klidně čeká,
aby mě mohla k hříchu svést.
Svůj černý klobouk zlehka smeká,
dobře ví, že už jsem připravena,
nechat se od ní třeba na smrt vést.

Heboučká vlákna omamného snění
mi něžně vplétá do vlasů
a já, otrokyně její,
bezbranně ležím v poduškách,
přijímám rozkoš i rozechvění
a lačně čekám na krásu.

Po schůdcích z vesmírného ticha,
oděn jen v svitu měsíce,
jak antický bůh krokem tanečníka
vstupuješ na parket mé ložnice.
Tohle jsem chtěla!
Zas se mi tají dech,
zas srdce poplašeně bije,
má pochodeň se rozhořela,
už nejsem schopna udržet
uzdu své fantazie.

Mé tělo dotýká se tvého těla,
bere si vše, co nabízíš,
tvůj horký dech mi odhrnuje vlasy z čela,
a já vím, že chci ještě víc,
jenomže sen je nevděčný,
i kdybych skály přenášela,
budeš jen přelud,
a ne skutečný.
Tak žárem vášně uzardělá
znovu se dívám na tebe.
Můj Bože! Ne!
Dívám se na manžela.
Mé oči nevěří.
„Zdar, miláčku,
přijel jsem o den dřív.
Co bude k večeři?“
Ó, realito, realito!
Není ti mě trochu líto?
No, vlastně ani nemusí,
říkám si
a vstávám líně.
Věci se zkrátka mění.
Můj manžel není k zahození,
to já po letech dobře vím
(už mi jde pomoct do kuchyně),
a proto pouze s Alanem
jej ve snech podvádím.

To snad je k odpuštění.
 
 

 
Muž snů
Bieluška

Střípky tvých pohledů
sbírá mé srdce ze všech sil
a snad již posté znovu zpije se
tím hlasem medovým,
který je do závratné výše vynese.

Pak chladný odraz tvého půvabu
mě hladí po tváři,
až tají se mi dech
a oči zalesknou se zaníceně.
Tvůj půvab skutečný
však pro mě nezáří,
ten patří navždy jiné ženě.

Svou paži
zdvihám k tobě neobratně,
vím, pokus je zbytečný,
tys jenom obraz
na stříbrném plátně -
k mým přáním netečný.

A co bude teď?
Film skončí a všechno pomine?
Ne, pro mě ne!
Můj příběh pokračuje dál.
Jdu sama noční ulicí,
snad někdo by se bál,
já ale nemám strach.
Tys se mnou setrval
v mých představách.
Držíš mě za pravici
a jsi mým ochráncem.
Možná bys i svůj život
za mě dal.

Ta myšlenka je lákavá,
zároveň trochu bolí,
co ale naplat, byl jsi vyvolen,
máš další velkou roli.
Už dávno stal ses idolem
pro stovky žen,
tak musíš hrát.
Muž snů
se přece pyšní odvahou,
je chytrý, něžný, čilý,
svatozář mívá nad hlavou
a na vše postačí mu síly.

Jsi zkrátka vydán v plen
těm ženám všem,
můj milý,
i mně jsi zaslíben.
Budiž tvým heslem
každý den:
Vždy připraven!

Mých snů se ale neboj,
lásko moje,
pro mě jsi rytířem,
co z každičkého boje
se vrací se štítem.

 

 
Samotář
Malfoyenka


Radost ze slunečních dnů tu všichni jiní mají.
Kromě něho, pro něj slunce je pouhým vězením.
V očích temných zhaslo světlo, života v nich není.
Anděl pomsty pro něj den je jako utrpení.

Noc je rájem, vzduchem šíří strach a napětí.
Kde zanechá cár svého pláště,
pak na křídlech odletí...
Smrt jediná společnice, provází ho branami.
Pro všechny je záhadou tajemný pan neznámý.

Ve tmě vybledlý úplněk, zhasla jeho zář.
navždy prý je prokletý můj přítel.. Samotář..
 


Nahoru