|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Tolik proč a jediné protože
!snapinka!
Proč
tolik kilometrů dělí nás?
Proč bez Tebe cítím v srdci chlad a mráz?
Proč se
cítím doma spoutaná?
Proč se cítím dálkami volaná?
Proč
někdo má blízko lásku svou?
Proč já ji mám tak vzdálenou?
Proč
ještě žiju, když nikdy Tě nepoznám?
Proč se jen z filmů o Tvých hraných citech dozvídám?
Proč
Ty už jsi našel lásku svou jedinou?
Proč, když nás tu tisíce bez ní zůstanou?
Proč Ti
ale lásku k jiné přeji?
Protože Tě celým svým srdcem miluji.
|
|
|
|
Krásné chvíle fantazie
!snapinka!
Vítr Ti roztomile čechrá vlasy
a u očí se Ti dělají od úsměvů vrásky.
Já říkám to teď a bez nadsázky,
že s Tebou mám život plný něžné lásky.
Teď cítíš moje prsty ve vlasech svých,
já hladím Tě jemně po skráních.
A pak letmý pohled do očí Tvých,
já topím se v neskutečných fantaziích.
Však teď zas Tvá ruka hladí mé tváře
a slunce již pomíjející záře,
zanikající v mračnu prudké bouře,
zakrývá mé tiše vyčkávající hoře.
A i když naše rty v jedno splynou
a krásné vzpomínky nikdy nezahynou,
s ránem v mysli mé sny opominou,
neboť Ty se probouzíš se svou Rimou.
|
|
|
|
Vyznání
!snapinka!
Jak jasný třpyt hvězdy za noci
hledá si človíčka svého,
já hledám u Tebe pomoci,
abys vysvobodil mě z tohoto světa zlého.
Jediný Tvůj pohled, dotek, vroucí cit
naplnil by láskou snad celý svět,
já nechci však tyto chvíle promarnit
a jednou se do Tvých očí zahledět.
A kolik překážek mi v cestě stojí
snad raděj ani nepočítám,
Tvou lásku, co rány světa hojí
nepoznám, neboť já jsem TADY a Ty TAM.
A i kdyby přece nás dělil jen jediný krok,
Tvé srdce bylo otevřené,
mezi námi je propast, jež plní mnohý rok,
Tvé srdce je jiné zaslíbené.
Své lásky nyní se však vzdát nehodlám
a sama v ní se budu topit,
Tobě ve svém nitru místo nechávám,
abys jednou mohl odhodlaně vstoupit.
|
|
|
|
Pro Tebe / For You
!snapinka!
Tak jako snažím se teď báseň složit,
nepřestanu po Tobě snad nikdy toužit.
Do mého světa vstoupils nepozván,
navždycky však budeš mnou tajně milován.
Jediný Tvůj pohled odzbrojí mě tak lehce,
že se tomu mé srdce ani vzpírat nechce.
Avšak i každý záhyb ve Tvé tváři
je pro mě víra, co nepřestane nikdy zářit.
Jsi jen člověk, ale pro mě jsi Bůh,
kvůli Tobě ztrácím zrak a snad už i sluch?
Má důvěra v Tebe je veliká,
srdce nic neslyší, jen Tebou se zalyká.
Dusíš mě, spaluješ a mrazíš sám sebou
a snad smrt by pro mě byla jen chvilka s Tebou.
Navždycky chci Tě zůstat ctít a milovat
a jen se svou smrtí vzdát se Tě a pochovat.
|
|
|
|
Tisíce Tvých podob
!snapinka!
Jsi jako růže krásná,
jsi jako jarní zahrádka.
Jsi jako hvězda jasná,
jsi jako pohádka.
Jsi jako jarní poupě,
které nedočkavě vyraší,
jsi jako teplé doupě
bez trnů a bodláčí.
Jsi jako oceány
s nedozírnou hladinou.
Jsi jako pole lány,
které jsou a zase pominou.
Jsi jako zrnko písku
ztracené tam někde na poušti.
Jsi jako ostrov z vosku,
co plamenem se rozpouští.
Jsi jako katedrála
tyčící se do nebe.
Jsi jako pevná skála
stojící tu u Tebe.
Jsi jako motýl vzácný,
jsi jako květina.
Jsi jako zlato mocný
a já chytám si Tě do klína.
|