(V)Zrušený Sněhosnape

!snapinka! + Trrinity

Trrinity se konečně uzdravila a dopravila se do nedaleké Jihlavy, kde jsem ji v pátek večer vyzvedla, abychom společně prožily ten NEJ Rickmanovský víkend u mě doma v Pelhřimově. Však to, co další den následovalo, ale ani jedna z nás nečekala.

Hned v sobotu po obědě jsme se se !snapinkou! vydaly na nedaleké zasněžené pole, kde jsme chtěly postavit Sněhosnapea. Sněhu moc nebylo, ale přece jen se nám po chvíli podařilo postavit základ našeho veledíla.

Práce nám šla rychle od ruky a kužel, který se měl brzy stát profesorem Snapem, se obdivuhodně zvyšoval.

Na ten  jsme měly v plánu obléct můj dlouhý černý kabát, který vypadá skoro navlas stejně jako Snapeův .

Jediný větší problém (to jsme ale ještě nevěděly, co znamená postavit hlavu) bylo vymyslet fungující ramena pro pověšení kabátu. Společnými silami jsme orvaly chudák strom stojící opodál a Trrinity nadšeně provrtávala díru pro nová ramena.

Dalo mi to zabrat, nakonec však z každé strany “vyčuhovaly“ dva pahýly. I když nebylo zrovna nejtepleji (leden je leden), sundala jsem kabát (ten jsem měla až dosud na sobě) a navlékla ho na Sněhosnapea. Se !snapinkou! jsme se shodly, že to vypadá skvěle. Rychle jsem Snapea zase “odstrojila“, oblékla se a stavělo se dál.

Zatímco Trrin koulela hlavu opodál, já jsem se pokoušela tvarovat krk a poté i nasadit tu „kouli“ a trochu ji připevnit.

Teď už jen zbývalo rozvrhnout oči, nos a pusu. Pro lepší představu jsem prstem do obličeje vyryla dírky a podoba Smrtce byla opravdu dokonalá.

!snapinku! jsem pověřila téměř nadlidským úkolem – totiž vymodelovat Severusův sexy nosík. :-) Musím říct, že se jí to moc povedlo, vytvarovala krásný  “Alanovský” nos. Rty a obočí nám daly zabrat, ale s výsledkem jsme byly docela spokojené.

Trrin zase geniálně vyřešila otázku vlasů, když se rozhodla je vytvořit pomocí svojí černé šály. Zlatým hřebem večera měla být Trrinitina zmijozelská šála, která mě už delší dobu mile hřála na krku;-), ale tu jsme si nechaly až úplně nakonec. Sundaly jsme tedy provizorní vlasy a vydaly se pár set metrů pro digitální foťák za mojí kamarádkou.

Za pár minut jsme se už vracely vstříc Snapeovi. Zbývalo jen obléct mu kabát, šálu, dodělat vlasy a oči.

Přibližovaly jsme se i s kamarádkou k místu, kde měl být Sněhosnape, ale když jsem nové příchozí chtěla zdálky ukázat tyčící se dílo, myslela jsem, že mě šálí zrak. NIC TAM NEBYLO!!! Zarazila jsem se a vůbec jsem zprvu nechápala, o co jde. Trrinity na tom byla asi dost podobně.

Je fakt, že nejdřív si toho, že něco není v pořádku, všimla !snapinka!. Zastavila se a nevěřícně zírala na pole, kde měl stát náš výtvor. Tak jsem se pořádně podívala i já. Na poli nebylo nic. NIC! Ještě pořád mi nedocházelo, co to vlastně znamená. Stála jsem jak přikovaná na místě a nevnímala !snapinku!, která se rozběhla směrem k dvaceticentimetrovému pahýlu – to bylo vše, co po chudákovi profesorovi zbylo.

Nejhorší bylo, že jsme v hromadě hroud nemohly najít hlavu, takže na případnou opravu nebylo ani pomyšlení. Zdrceně jsme stály na místě a neříkaly ani slovo – očividně už se ani jedné z nás nechtělo nic stavět znovu. Vydaly jsme se domů, když vpůli cesty jsme uviděly dva malé kluky (tak 10 let), jak do zbytků Sněhosnapea nehorázně kopou.

Jen jsme na sebe pohlédly a už jsme se řítily směrem k těm dvěma harantům, které bych v tu chvíli nejraději utopila v nedalekém rybníku. Ti zločinci před námi začali zbaběle prchat a nám bylo jasné, že je v životě nedoženeme. !snapinka!, za jiných okolností něžná a slušná dívka :-)), se rozkřičela na celý Pelhřimov:

“Vy malý zmetci! Co si myslíte, že tohle můžete dělat?!? Parchanti zasr…!!! Já vás roztrhnu vy (píp)! Ještě jednou to zkuste a utrhnu vám palici, vy jedni haranti! Jste posr… až za ušima, proč zdrháte vy (píp)?  (píp) hnusný!”

Ach, to zadostiučinění! Měli pekně naděláno v kalhotách, jen co je pravda! Vracely jsme se domů – promrzlé, nas..štvané, mokré, ale když jsem navrhla, že si hned pustíme nějaký Alánkův film, nálada se nám rychle zlepšila.

Nyní se smířlivými  úsměvy nad prožitým dobrodružstvím jsme si převlékaly kalhoty plné sněhu a kamínků a hleděly jsme na mnohem dokonalejšího a nejlepšího “Sněhosnapea”- můj 176 cm velký plakátek Snapea z HP1.

Za prožité utrpení a obrovské zklamání navrhuji tu slíbenou věcnou cenu za první místo v soutěži Sněhosnape!  :-)))

PS: Omlouváme se, že jsme použily stejný styl jako S1 a S1 při popisu Rickmanconu, moc se nám totiž líbí – snad se nezlobíte. :-)