|
FOTO-LOVE-STORY Jednoho krásného březnového večera jsem se úplně, ale úplně náhodou procházela po londýnském Southwark Bridge, v tu dobu úplně opuštěném. No představte si to: courám si takhle po mostě, pozoruju svit měsíce, vlak projíždějící na sousedním mostě a tu tekoucí břečku jménem Temže, když tu náhle slyším, že se blíží nějaké auto. Otočím se, abych zjistila jestli mě dotyčné auto nezajede (v Anglii asi nejsou moc zvyklý na chodce na středové čáře) a spatřím, že se to přibližuje nádherný stříbrný kabriolet. Ustoupím kousek stranou a obdivuju ten projíždějící klenot ... ... no ale moment, ono zpomaluje!!! A dokonce i zastavuje!!!
Bojácně vyhlížím řidiče, který se mi nejspíš chystá pořádně vynadat, ale nic se neděje, řidič se ani nepohne. Když tu si všimnu, že na zadním sedadle sedí starší elegantně oblečený muž. No bodejť bych si ho nevšimla, vždyť na mě začal mluvit! Přistoupím k autu a snažím se vyrozumět co po mě chce. „Hello“, pozdravím sotva znatelně. „Good evening madam“, jeho hlas je hluboký a tak trochu hrubý, ale přitom sexy, připadá mi nějaký povědomý, celkově mi jeho osoba připadá známá, určitě jsem ho už někde viděla, možná v televizi, možná je to herec... on mezitím pokračuje: „do you think, it´d be very ... bla bla bla bla“. Jejejejej, co to na mě chrlí za změť slov? Část mého mozku určená k překladatelské činnosti pracuje na plné obrátky.
Ptá se mě jestli mi může nějak pomoci. Cože? Je to možné? Že mě zve do auta? Že mě odveze kam si budu přát? Ha, to je nějaké podezřelé, snad si nemyslí, že jsem nějaká lehká děva?!!!! Ba ne, vypadá velmi seriózně a i jeho nabídka je určitě seriózní. Nejspíš mě chce opravdu jen pomoct a odvézt domů. Chvíli ho nevěřícně pozoruju a rozmýšlím svoji odpověď. Tak za prvé, nestává se často (mě vlastně nikdy) aby mi nabízel odvoz takový přitažlivý bohatý Angličan (ó ano, je vskutku velmi přitažlivý), za druhé, vzhledem k tomu, že jsem během své procházky městem omylem vyhodila do koše spolu s hromadou posmrkaných kapesníků svoji dvoudenní jízdenku na místní MHD, tak se jinak než pěšky do hotelu nedostanu. A za třetí ... ... „není potřeba vymýšlet další argumenty“, pomyslela jsem si, když jsem nastoupila do auta a usedla vedle Angličana.
Oh, my God!!! Ach, můj Bože!!! To co se dělo dál nemůžu ani slovy popsat! Tak nádherný a vzrušující večer už asi nikdy nezažiju! Nechtějte radši ani vědět co se dělo po tom,co jsem nastoupila do auta. Naznačím jen, že jsme si s panem A.R. velmi „padli do oka“...
|
