Obecné informace

  
1978 Antony and Cleopatra, Royal Shakespeare Company

Obsazení: Alan Howard, Jonathan Pryce, Patrick Stewart (capt. Picard ze sci-fi seriálu Star Trek:TNG), David Suchet (Hercule Poirot), Glenda Jackson, Juliet Stevenson (Opravdově, šíleně, hluboce), David Lyon, Alan Rickman, Paul Webster

Royal Shakespeare Theatre (1970 - 1979)
Režie: Peter Brook
Výprava: Sally Jacobs
Role Alana: voják
Herci na fotce vpravo: z leva - Raymond Westwell (starý voják), George Raistrick (voják), Alan Howard (Antony), ?, Alan Barker (voják), Alan Rickman (voják)
 

Zdroj: britské noviny THE INDEPENDENT / 30.1.04 (fotograf: Reg Wilson)
Nepoužívejte tento scan na jiných stránkách bez mého svolení. Děkuji!

Výše uvedená fotka z představení (ještě jednou) v plné velikosti na oficiálních stránkách RSC
 

1979 Antonio, Nottingham

1998 Antony and Cleopatra, Royal National Theatre

Obsazení: Alan Rickman (Antonius), Helen Mirren (Cleopatra)
 

 
Je to pohroma, ale show musí pokračovat Text novinového článku zveřejněného na The Rcikmanista Review přeložila BaBu. Díky moc!
 
Nenávist kritiků k Antoniovi a Cleopatře (s Helenou Mirrenovou  a Alanem  Rickmanem). Téměř tak hodně  opovrhovali Peterem O'Toolem v ' Macbethovi '. Ale herci ještě musí čelit publiku, noc po noci po noci. 

Novinový podtitulek: Tobias Jones; 15. listopadu 1998, neděle

Když Národní divadlo nedávno uvedlo hru Antonius a Cleopatra, jeden kritik uvedl, že milenecký pár, (hrál jej Alan Rickman a Helena Mirren), připomíná “pár nevrle se pářících pand v Londýnském Zoo, přemluvený vykonat jejich povinnost”.  I ostatní byli stejného názoru. Výkon byl posouzen jako“zmačkaný, nešťastný“ a “naprosto lenivý”. 

I když je kritickou nadsázku zábavné číst, představuje to těžkou vysilující zkoušku pro herce, kteří mají každý večer na paměti, že oni se stali konečným barometrem pro špatný výkon.
“Ta hra má ještě před sebou dlouhou cestu,” říká Michael Bogdanov, umělecký ředitel Anglické Shakespearovské  společnosti, “a obsazení budou muset žít s těmito zprávami. To je psychologicky velmi těžké, vystavit se lidem kteří možná četli celou kritiku.“
To je v divadle poměrně častá zkušenost. Navzdory  špatnému publiku, nebo špatné recenzi, herci říkají, že hra, jakkoli je špatná musí pokračovat. Lysette Anthony, která hraje hlavní roli v muzikálu Jackie, také musela snášet silnou kritiku v posledních týdnech. Představení  bylo již po třech týdnech  hraní před zrušením. “Po špatných recenzích, musí být člověk fantastický profesionál,” říká. “Musíte zvednout svůj zadek a odehrát své představení každý večer znovu a znovu.” 

Po očekávání a vzrušení ze zkoušek a premiéry,  pak kritické pohrdání nebo neočekávané zrušení přijdou jako silný šok. Někteří lidé, jako je dramatik Michael Frayn, se pokouší  opravit produkci. “Nikdy opravdu nevíte, zda je hra špatná, dokud nestojíte před publikem,” říká. “V roce 1991 s mojí hrou Look, Look, jsme všichni věděli, že to bylo mrtvé hned po prvním představení. Do té doby jsme si byli absolutně jistí vítězstvím. Publikum je součástí hry; můžete řídit a kontrolovat všechno okolo, ale před publikem se všechno změní. Já jsem rozhodl, že tuhle práci zkrátka dokončíme a tak jsem hru začal přepisovat a přepisoval jsem a přepisoval a herci se pak učili úplně nové verze v deseti dnech.” 
Zmiňovaná notoricky známá vaječná skořápka ega herců a chumáč kruté kritické odezvy musí být zvláště deprimující. Simon Gray je autor Cell Mates, hry od které Stephen Fryho odešel. “Samozřejmě herci propadají depresím,” říká. “Ale podporují jeden druhého, a pak je v šatně hodně smíchu, ačkoli smíchu šibeničního. Na tom záleží - že lidi vědí, že to jde i touto cestou, když už byli stoicky rezignovaní. Ale když si myslí, že to bude úspěch, mohou být šokováni, protože důkaz o premiéře je tak často popřený kritiky.” K mrzutosti mnohých herců, praxe kritiků už není taková, jaká platila v 19. století  za G.H.Lewise – nejprve zaznamenat atmosféru a pak namítat nebo potvrzovat reakci. 

První východisko v krizi je obvykle vzdor: obviňovat, nebo dokonce v případě Berkoff nebo Orton, vyhrožovat kritikům. Tento týden, herec Robert Lindsay používal tiskovku ve Stratford-upon-Avon k odsouzení kritiky a ran, které kritici rozdávají. “Já si myslím, že to bude tvrdší a tvrdší, jestliže lidé nezačnou zacházet s herci v této zemi s úctou,” říkal.
Lysette Anthony vyjádřuje stejné zděšení. “My jsme byli sraženi dolů pěti nebo šesti urostlými chlapy. Když posprejovali divadlo nápisy ' Yankeeové jděte domů ', to nemohlo být jasnější.” Neurčitost dění dělá herce dokonce více citlivými na posudky. “My jsme byli rezervovaní až do Nového roku a nyní, po pár týdnech je 60 lidí nezaměstnaných.” 
Stephen Fry říká o kriticích, “že mají hnusnou, vlastnickou drzost”. Simon Callow jednou popsal pocity po představení  “Cítím se jako po lobotomii, je to skličující utrácet tolik čas rozjímáním o lidech pro které  má jeden tak malou úctu,” říká. 

Producenti hry The Dead Mokey  v Whitehall , která balancovala nad uzavřením, dokonce zvažují, že zažalují prodejného člověka od Mirror , který recenzoval hru na GMTV bez toho, aniž by hru viděl. Další kritik, Robert Gore - Langton of the Express on Sunday, způsobil rozhořčení mezi účinkujícími: dal hře opravdu vřelou recenzi. Že to bylo na hraně, tak jen proto napsal “to je jako když sledujete lem talíře v mikrovlnné troubě”, pak to se proběhlo West Endem. 
Dopad takových kritických „zatlučení“ je vždy finanční: producenti The Dead Monkey, Alexa Hamiltonová a David Soul nyní pracují zdarma, a lístky na Jackie  byly doslovně rozdané u divadla během 10 dnů. Ztráty u Jackie jsou odhadovány na víc než 1milion liber během 3 týdnů. Producent  Mark Schwartz, k tomu dodává: “Je to  hrozné zklamání, ale divadlo je divná věc. Jackie byl obrovský hit na Broadwayi a v Německu - jako ber Jackiea - ale tady nám kritici zavřeli dveře.”
Jestliže zde zůstane solidarita a sebedůvěra mezi obsazenými po “propadáku”, je to obvykle  naděje, že oni jsou příliš “avantgardní”. Mnohý herec byl vzpružen slavným příběhem kritika Harolda Hobsona hodnotícího  Pinter's The Birthday Party v roce 1958. Když přišel k divadlu, bylo tam  jen pět dalších lidí, jeden z nich, jiný Harold, sám dramatik. “Tady není žádné vysvětlení,” říká Simon Gray, “proč dobrá hra je vzata špatně, nebo jiná, špatná, dobře.” 
Nejvíc bezohledné je opustit loď jakmile člověk tuší, že se potápí. Nejlegendárnější kiks v divadelní historii“ Peter O'Toole byl jako Macbeth v Old Vic v roce 1980, veřejně popřen uměleckým ředitelem Old Vic, Timothy Westem. On sám pak měl velmi veřejnou hádku s ředitelem. Bryan Forbes, pak bránil svou produkci v first – night curtain speech. 
Před rokem, odešla Nicola Hughesová  z Bonnie Langford's dreadful Sweet Charity pár dní před naplánovaným zahájením. (Místo toho se rozhodla objevit se v Chicagu.) V roce 1995 se Nicol Williamson  omluvil publiku poté, co ho těsně minul padající reflektor a opustil pódium; Daniel Day-Lewis, si zase myslel, že viděl ducha jeho otce během Hamleta, a udělal to samé. 
Alternativou je, zatáhnout za záchrannou brzdu. Martin Guerre Camerona Mackintoshe byl před premiérou v červenci 1996, zastaven a vrácen aby byl zrevidován a přepracován. To samé se přihodilo Mackintoshovu  Moby Dickovy! - Velrybě času!, která spustila katastrofální recenze – byla hrána na West End pouze čtyři měsíce. Později se znovu objevila na okraji Edinburghu jako Moby! 

Ale rozpaky aktérů Antonia a Cleopatry byly zvýšeny z různých důvodů: rozkaz šetřit peníze - Národní už nesmí hrát hry, které měl v repertoáru Olivier, ale dává produkcím tichý souhlas s pokračováním. Úspory na ceně, střídání scény pak dovolí dobře vydělávajícím zůstat na scéně, výkony musí být bezchybné a  čas na vyladění nebo přepracování věcí, které nefungují, je velmi krátký. Také produkce u subvencovaných divadel jako je Národní nejsou podřízeny stejnému tlaku uspět komerčně, a tak nikdy jakékoliv standardy nebo nízké prodeje nezpůsobí předčasné zavření. Antonius a Cleopatra bude běžet do 3 prosince.
Dalším důvodem pro červenání jsou opět finance. Důležité je  obsazení slavnými osobnostmi. Simon Gray tvrdí, že někteří producenti nyní obsadí hry jen svými hvězdami - obsazení celebritami je dobré v předprodejích. Charisma dvojice Mirren-Rickman znamenalo, že hra byla vyprodána dříve, než byla její kvalita odhadnutá. K čemu je  tedy dobré hvězdné obsazení hry? Přinejmenším až do pauzy je vyprodaný sál. 
Tento divný hit/propadák - finančně vydělat, ale umělecky zruinovat produkci - je nedávný jev. Macbeth Petera O'Tooleův se také spojil s pěveckou osobností. Přesto byla veřejnost ke svědkovi takového epického vybočení  horlivá a jásající - divadlo zaznamenalo rekordní rezervace.

   

Fotka vlevo je ze stránek Creative Reality Media, Inc.
  

Nepoužívejte tuto fotku na svých webových stránkách bez mého svolení. Děkuji